V televizním pořadu Ještě jsem tady nám Tereza Brdečková představila fotografku Evu Fukovou (nar. 1927). Její interview z obrazovky na novinovou stránku Mladé fronty HEUTE pak převyprávěl Josef Chuchma.
   Tu i tam jsme se z úst Fukové dověděli, že za bolševické moci "nebylo třeba se ohlížet na požadavky nakladatelů, novin, časopisů a galerií a byla vytvořena i díla, která se stala mezníky české kultury", ale také jsme slyšeli, že první manžel fotografky, výtvarník Vladimír Fuka, "odmítal komunikovat s komunistickým režimem a když Národní galerie opakovaně projevovala zájem o jeho dílo, neprodal jí je". Přišel za to trest: "Státní bezpečnost rodinu kontrolovala, agenti stávali pod okny v typických Tatrách 603". Věru, žádná konspirace! Fukovi údajně proto v roce 1967 emigrovali, většinu života prožili v USA, odkud byli pro změnu vyhnáni Charles Chaplin a Bertolt Brecht, když neobstáli při výsleších před komisemi pro neamerickou činnost. Ovdovělá Fuková opsala kruh a vrátila se zase domů. Kvůli "rozpakům z Bushovy Ameriky"...
   Na otázku, co se Fukové nejvíce v životě povedlo, fotografka nejmenovala žádný svůj snímek, ale zážitek: "Že jsem tady byla, když se tu v listopadu 1989 rozpadl komunismus. Ještě dnes mi oči vlhnou, když si na tu radost a úlevu vzpomenu!"
   Za svůj nejbližší životní úkol nyní považuje uměleckou rehabilitaci svého manžela v českém kulturním prostředí, kde jeho tvorbu takřka nikdo nezná. Vdova po malíři se zřejmě bude snažit dostat některý manželův obraz do depozitáře Národní galerie, kterou malíř ignoroval, když o jeho dílo stála. Jen aby jí pro změnu nestál v cestě Milan Knížák, do jehož vkusu se například nevejde takový velikán, jakým je Josef Jíra. Aby si paní Fuková nakonec nemusela připustit, že manžel udělal zásadní chybu, když kdysi z ideologických důvodů odmítal obohatit výtvarnou pokladnici své země, představit své dílo jejímu lidu.
   V pořadu jen velmi okrajově padla zmínka o rodičích Evy Fukové. Možná se o nich nehovořilo více proto, že jejich postoj k socialistickému Československu nepřátelský nebyl. Otec, František Podešva (1893-1979), byl členem Svazu čs. výtvarných umělců a umístit své obrazy ve státních galeriích neodmítal. Matka, Marie Podešvová (1901-1994), byla členkou Svazu čs. spisovatelů, vydala řadu knih. Oba rodiče, které jsem v jejich domově na Soláni v Beskydech jako redaktor komunistického deníku několikrát navštívil, nikdy neskrývali hrdost nad tím, že byli jmenováni zasloužilými umělci. Jak známo, dělo se tak na návrh stranických a státních orgánů.
   Josef Chuchma v podtitulku novinového přepisu televizního rozhovoru říká, že v umělkyni Evě Fukové zůstal smysl pro "kafkárnu". Myslel tím i skutečnost, že fotografka v televizní zpovědi zapřela své rodiče, aby mohla lépe plivat na socialistickou kulturu?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]