Zatímco surrealistům byl sen zdrojem inspirace, Djoko Stojičič ho povýšil na samého tvůrce.
   Sny bývají zlomyslné - přivedou nás před vchod do ráje, nechají nahlédnout za zápraží, a vztekle zabouchnou dveře.
   Chytit sněnou báseň je dílem štěstěny. Mnozí štěstěně pomáhají - mívají u postele sešitky a tužky a pokoušejí se, většinou jen s částečným úspěchem, zapsat rychle se ztrácející verše.
   Básně blednou a mizí jako staletími zakonzervované antické fresky, když byly odkryty netrpělivými archeology.
   Stojičičovi však sny svá tajemství ponechaly. Vysněné básně nevybledly, i ve dne září světlem, které bylo původně vyhrazeno pouze spícímu světu.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]