Když jsme přijeli natáčet do Halenkova, nejdřív bylo kafe a sýr, pak Janek Kocurek donesl slivovicu, dvaapadesátku. Na Valašsku to ani jinak nejde. Teprve potom jsme odjeli za ovečkami, slivovicu v hranaté flašce s sebou. Vezli jsme liz ovcím, vědro na kozí mléko a slivovicu.
Na louce pod Javorníčkem rostou travní bedly, na mezi praváky. Některé bedly ještě mají klobouk jak husí vejce. Pastvinu s ovcemi hlídají psi šarplaninci, kteří se nezaleknou vlka ani medvěda. Nikdo by neměl odvahu přelézt ohradník. Když se servali, báli jsme se, že tomu černému prokousnou hrdlo. Janek nad tím jen mávl rukou: Tak si vyřizují postavení ve smečce, ten černý zůstane vzadu. Louka voněla mateřídouškou.
Nový ohradník, ať mají ovečky co spásat, stojí, bedly jsou v krabici, slivovica vypitá. Zas jsme pod přístřeškem na dvoře a Janka snášá. Voní tu stáj a chlívky, je plno much. Kdo chce kafe? A prdelanku? A co ty chceš, Davide, ptá se Janek kamaráda. Vždyť nic nepiješ. Kakao, nechceš kakao? Janka nasmažila řízků dvě vrchovaté mísy. A pak ještě řízky z bedel. Už to nemáme kam dávat. A Janek pořád: Vypij, ber si! Řízek před nosem. Nemůžu. Jen tak, bez chleba! Radši bych pil, než se tak nacpával. Tož ještě chodníčkovú.
Pijeme do noci. Ráno ještě v rose Janka podojí krávy, vemeno omyje mokrým plátýnkem. S Jankem pak nanosí vodu z Bečvy. Vodu také baránkům. Malá Janička si hraje s mrtvým strnadlem. Hrobeček mu najde v hrázi kamení.
Druhý den odpoledne jsme na pasínku. Co je to pasínek? - Proužek země do hory, ale zprudka, mizerná tráva, sem tam břízka, makyta, jasan, jilm, šedý kozáček. Pasínky zarůstají mlázím. Už jen ten Kocurkův odolává; z úcty k prarodičům a z úcty k valašské zemi. Stojíme pod rozložitým jasanem, kam Janek chodívá, když je mu zle. Až bude starý, na pasínku si postaví srub a v něm dožije. Na pasínku ať rozházejí jeho popel, když umře. Janek, ten navenek hrubý a sprostý Janek, který nic nečte, leda Zemědělce u jídla, mluví jako básník. A zas: Cítíš? Mateřídouška tu voní.
Úvozem se vracíme k prostřenému stolu. Je to kúsek, tak jako všude na Valašsku.
Autor: Jaromír Šlosar
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |