BOHUMÍR POSPÍŠIL

Dary občanům
Bohatým mnoho, ostatním nic,
teď už jsme všichni z Nemanic.
To je ta známá pravičácká iluze,
dát malé drobky ze stolu i luze.
V listopadu lhali jste nám drze,
vaše sliby rozplynou se v mlze,
ale ještě není všem dnům konec,
pohádkám odzvoní vždy zvonec.

Tření
Co cítí kapři, když se vytírají v líhni?
Tak ten poklop nad stavidlem zdvihni
a uvidíš, že je to jak při sexu u lidí,
jen ty ryby navzájem se ani nevidí,
přičemž jikry s rozkoší obcují s mlíčím,
(promiňte mi, jak to neobratně líčím).
Ono je to vlastně obyčejná kopulace,
ale nesmírná a obrovská je to láce,
o množství se mi ani mluvit nechce,
jak příroda to všechno zařizuje lehce,
přitom nešetří, ba vlastně velmi hýří,
ale rybí slečna se snad ani nezapýří,
já to však s určitostí tak přesně nevím,
že pokukuje po svém kapru okem levým,
jak by říkala, abych nerušil je v jejich aktu,
když vybíral si mladý svůdník kapr: tak tu
a už celý život nechci žádnou rybku jinou,
ať naše mlíčí dohromady s jikry splynou,
budeme mít spolu miliony kapřích dětí.
Tak to jsem vám chtěl jenom pověděti.

Lokálka
Kam veze mne dýchavičná lokálka známá,
co vrací se často zpátky jak dětská hra má,
těch stařeckých, neskutečných mých snů,
veze mne jak malovanou ale prázdnou kysnu,
navíc každou chvíli nějakou poruchu má divnou
a lidé na zastávkách po mých snech si plivnou,
asi se jim nelíbí to moje ustarané snění,
protože z něj už nic nevyraší, nevypění,
je to jak s tou lokálkou, co po kolejích drkotá,
kterou považuji za svého nejlepšího maskota,
co navždy patří k mým hulínským lukám,
k nimž si duhovou kulisu ze snů utkám,

tato lokálka loudá se po hanácké rovině,
kudy si sny mé stařecké putují povinně,
protože nikde jinde není vzduch tak přívětivý.
Bohužel, mé sny už jsou jak luk bez tětivy.

Pálava
Pálava, posvátným je pro mne pohořím
a já se pokaždé starou láskou rozhořím,
když spatřím, jak majestátně vévodí krajině,
tož pomodleme se tu u vínečka povinně.

Vypíná se hrdě nad moravskou nížinou
a já bych ji nikdy nevyměnil za jinou,
ona se tu tyčí hrdě, ne však povýšeně,
proto rád pokloním se jí jak milované ženě.

Ona s touto zemí spjata je už mnohá staletí,
přitom dobré rady dává shora stále ti,
já k ní přilnul láskou čistou, pokornou,
pozdravím ji slovem, vínem i hornou.

Jsem přesvědčen, že mne nikdy nezradí,
že mohu šťastně žíti v jejím podhradí.
Tož kraluj dál těm žírným vinohradům,
ochraňuj na věky tento lid i náš dům.

Popel
Jak jarní bouře zavoníš mi vášní,
když přihnaly se mraky bouřkové
a blesky bijí do stehen vypjatých.
To není bouře, to je tornádo
a ničí vše, co kdysi bylo svaté
nebo posvátné na mezi rozkvetlé,
pod Višňovci, na Suché či na Hřebavci,
také Plaňavy, vy moje milé Plaňavy
s kulisou Doubravice nezbytné
v rovinách hanáckých, oltáři zlatý,
vracíš mi ty nostalgické filmy
na oční pozadí, promítačko stará,
černobílé stíny na plátno mi vrháš...
Ach, zastavte ten maltézský kříž,
kordem připněte mi jej na hruď,
uhaste uhlíky obloukovky žhavé,
abych se už nevracel za vidinou mládí.
Ale až vrátíš mi maliny retů svých,
já doplazím se k Rusavě a zhroutím se
v hromadu popela, poslušné hnojivo.

Cestování
Po obloze hnusně tryskáč vyje
a ty bílé pruhy vidíte taky vy je?
To nebezpečné monstrum dneška
je na hovno, říká mi moje Anežka,
a má pravdu, nač ten stroj, proč je to,
když lidstvo má už všechno projeto?
Ale lidé stále kamsi vytrvale jezdí,
i když je to jenom pořád od zdi ke zdi.




JAN CHODSKÝ
Dinosauři
Vlezl mezi dinosaury
Radek Veřejný,
bedlivě prý bude hlídat
jejich zlodějny.

Jeho politický život
nestane se hrou,
nebude-li krásti s nimi,
hned ho sežerou!

Švarcenberská
Kníže švarcenberský
krást už nemusí,
spasit český národ
prý se pokusí.

A když neuspěje
s partou kokotů,
sofort zavede nám
v Česku robotu!

Rodinná
Kvůli volbám zle se rvaly
české rodiny,
mladí vpravo, staří vlevo,
celé hodiny.

Základ státu rozpadal se,
neviděl to svět.
Společně dál bude dlužit,
svorně hladovět!

Programová
Pravicový triumvirát
domluvil se v klidu,
kterak asi bude řešit
rozpočtovou bídu.

Jak ušetří na národě,
co prožrali páni,
kteří měli dvacet roků
sólo v rozkrádání.

Dá-li pánbůh kapitálu,
zatočí i s krizí,
dřív však zbytek republiky
v cizích spárech zmizí!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]