V příloze Haló novin Obrys-Kmen 34/2003 je otištěn článek Františka Stoklasy Téma zvané dialog. Původně jsem jej jen letmo přečetl, nemám totiž rád články, které bez hlubšího objektivního rozboru hodnotí události kolem roku 1968. Příspěvek do volnomyšlenkářského časopisu Maják, který jsem obdržel od jednoho svého známého a který hovoří právě k tomuto článku, mne však vede k tomu, abych se i sám k článku Fr. Stoklasy vyjádřil. Jako volnomyšlenkář a ateista mám na křesťanství určitý názor. Považuji křesťanství stejně jako ostatní náboženství za realitu současné světové společnosti. Každý má právo na naprosto svobodné vnímání světa a života v něm. Otázka dialogu mezi křesťany a marxisty má však naprosto jiný charakter. Nelze ho ani takto omezovat, poněvadž je nutno se zabývat otázkou dialogu mezi všemi lidmi.
   Dnešní svět však má poněkud deformovanou podobu. Jeho charakteristickým rysem je třídní rozdělení společnosti, které prochází celou světovou lidskou společností bez ohledu na víru a nevíru, které jsou v podstatě určitým odrazem tohoto rozdělení. Velice vtipně to vyjádřili v předválečné době Voskovec a Werich ve své písni: »Tak jako opice na holé a chlupaté, ty lidi dělí se na chudé a bohaté.« Určitým mezníkem v tomto rozdělení znamenala socialistická revoluce v Rusku a následující vznik socialistického tábora jako její důsledek. Zde s řadou chyb a nedostatků byla snaha tento společenský třídní rozpor překonat. U nás v r. 1989 zvrat ke kapitalismu tento rozporný stav společnosti znovu nastolil. Nebudu rozebírat podrobně důvody toho; byla to snad naivita, uvěření falešným slibům nepřátel socialismu tak jasně reprezentovaných např. Václavem Havlem. Ten zneužil Gándhího slov o pravdě a lásce a ještě při prvém nástupu do prezidentské funkce přísahal na socialistickou ústavu. V r. 1989 se u nás zmocnili moci šejdíři politického a ekonomického zaměření. Stoklasa ve svém článku dobře charakterizuje všechno, co následovalo. Lze to shrnout několika slovy - kapitalistická transformace charakteristická rozkrádáním společného majetku. Nově vzniklá třída zbohatlíků se stala rozhodující silou v tomto procesu a to bez ohledu na to, zda jsou to křesťané, či nevěřící. A přidali se k nim ze zištných důvodů i četní »marxisté«, kteří jimi byli ne z přesvědčení, ale ze zištných důvodů. A vážným aktérem na této straně se stala i křesťanská církev, především katolická. Katolická hierarchie jen navázala na svou historickou roli vůči našemu národu, kterou jasně prokazovala v době habsburské monarchie. Znovu se majetek a moc staly jejím rozhodujícím cílem, který zakrývá svými frázemi o duchovnu.
   A nyní k otázce dialogu. Lze s touto třídou vést dialog? A o čem? O tom, jak loupit majetek a upevňovat svoji protilidovou moc? To je nosné téma jejich dialogu, zakrývané často různými frázemi, jako to činí církevní představitelé. A k takovému dialogu se marxista nepřipojí. Je tu však druhá třída, třída ekonomicky ovládaných, otevřeně řečeno vykořisťovaných, kteří tvoří ve společnosti převažující část. Tam probíhá dialog, ale jeho obsah je jiný. Týká se základních otázek jejich života, zajištění životních potřeb, nezaměstnanosti a všeho, co s tím souvisí. Celkově se přitom ve svých názorech shodují bez ohledu na to, zda jsou křesťané, či bezvěrci, nebo dokonce marxisté. Přitom vlastně potvrzují, aniž si to uvědomují, že otázka křesťanství zde nehrají žádnou roli. Pokud si to však přece jako věřící uvědomují, stejně se vrací k základním otázkám původního revolučního křesťanství, kdy Ježíš krmil a odíval chudé a vyháněl lichváře z chrámu. Právě tak i marxista si při tom uvědomuje návaznost marxismu na takové pojetí křesťanství, které mělo zbavit svět bídy. Oba, křesťan i marxista, tak potvrzují, že podstata problémů je sociální a v tom smyslu probíhá jejich dialog. Zde současně je úkol marxistické inteligence, aby v takovém smyslu tento dialog rozvíjela a dávala řešení. Tím je převádět dialog na uvědomělý zápas za trvalé hodnoty socialismu.
   Pokud se týká roku 1968 a co bylo kolem, hovořit o přerušeném nadějném dialogu mezi křesťany a marxisty v důsledku zmaření »pražského jara« je scestné. O jaké jaro se jednalo? Byl to pokus využít slabého, neschopného vedení státu, zvrátit stávající cestu k socialismu, provázenou chybami a nedostatky, ale mající jasnou socialistickou perspektivu. To se nepodařilo, ale zdařilo v r. 1989 a důsledky jsou dnes jasné. Kapitalismus v nejhrubší formě. Jen jeden příklad, o co usilovala katolická církev v té době. Tajná i oficiální církev usilovala o důslednou odluku církve od státu a ještě koncem r. 1987 zorganizovala podpisovou akci s názvem »Podněty katolíků na řešení situace věřících v ČSSR«. Hlavním požadavkem byla právě tato odluka. Po r. 1989 však církev katolická naprosto mění svůj záměr - od odluky odstoupila. Cílem je naopak dále prohlubovat své privilegované postavení ve státě. K tomu měla přispět i připravovaná smlouva se Svatým stolcem, kterou však Parlament již v prvém čtení nepřijal. Fr. Stoklasa uvádí ve svém článku jako podporu pro dialog slova prof. Milana Machovce: »Opravdový dialog je vedle inspirativní práce nejnáročnějším požadavkem humanismu, je cílem i nástrojem humanismu zároveň.« Z těchto slov je třeba podtrhnout potřebu »inspirativní práce«, která musí vždy vycházet ze skutečných potřeb lidstva a nesmí vést k rozplizlému humanismu a měšťáckému moralizování, což obojí je charakteristické pro dnešek a je doménou právě katolické církve. O tom již hovořil, sice pro oblast umění, ale se všeobecnou platností před dávnou dobou Jiří Wolker slovy: »Zde zase se setkáváme se starým měšťáckým bludem: se spasitelskou, učitelskou a pastýřskou pózou 'inteligenta nad zástupy'«, a dále pokračuje: »Ne lid od nás, ale my od lidu dříve se musíme učiti. Najdeme-li kde prostotu a sílu v mravnosti, lásce a touze, tak najdeme ji jedině zde; ovšem musí přijít člověk k člověku - při řečnění z katedry poznáme jen vlastní moudrost. Mravního povznesení, myslím, bylo by více potřeba právě na opačné straně. A nejvíce tam, kde volajíce po 'mravním povznesení lidu' rozumějí tím služebnickou poslušnost.«
   Na závěr je třeba říci: I dnes je řada křesťanů, kteří tyto skutečnosti chápou a řadí se po bok marxistů v zápase za spravedlivý a důstojný život lidstva.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)