ARTHUR RIMBAUD
U muziky
Náměstí de la Gare, Charleville
Ve čtvrtek navečer jdou podél městské brány
otylí měšťáci žvanit své blbiny
do parku, kde je vše přesné, i květiny,
a kde i trávníky jsou bídně sestříhány.
Vojenská kapela uprostřed v zahradě
kolébá do taktu čepice při valčíku.
Napřed jdou hejskové v parádní náladě
a notář přemýšlí, jak pokročili v cviku.
Boháči s lorňony zpívají falešně,
břicháči z úřadů vlekou své tučné dámy
jak vychovatelky; jdou zcela netečně
s příšerným nátěrem, jenž patří na reklamy.
Na žlutých lavičkách jsou kluby kupců v penzi
a rozhrabávají prach písku hůlčičkou,
vedou své debaty, jež končí slovem "Jen si...",
když šňupli k tabáku, jejž kouří dýmčičkou.
Rozloživ na lávce kulatosti svých zad,
buržoa s knoflíky a s břichem vlámských grandů
kouří své viržinko, z nějž - vždyť to víte snad -
čouhají stébla: je to z kontrabandu.
Okolo trávníků se trousí flákači,
a jsouce dojati trombóny, které mluví,
zubí se na děti a kouří jehličí,
hledíce navnadit a nachytati chůvy.
Neslušný jako hoch sleduji v chumáči
pod stínem kaštanů dívenky, jimž to svědčí,
vědí to, se smíchem se po mně otáčí
očima plnýma těch indiskrétních věcí.
Neříkám zhola nic; prohlížím zas a zas
jejich pleť na hrdle, kde tvoří vlasy pramen,
sleduji v korzetu a tam, kde končí pas,
záda, tak andělská už podle křivky ramen.
Pak hledám střevíček a jdu až k podvazku,
po celé postavě, spalován horečkami,
asi je zajímám, snad myslí na lásku,
a cítím polibky, které mne sladce mámí.
Přeložil VÍTĚZSLAV NEZVAL
Pocity k létu
Za modrých večerů
za parného léta
zas půjdu v pěšinách,
kde ruku bodá klas;
tam trávou chladivou
dám se vlahým světem
a vítr, do snění, mi bude čechrat vlas.
Nic slůvkem nehlesnu,
všech myšlenek se vzdám,
jen láska vzedme
mou duši rozjitřenou.
Jak tulák půjdu sám
vstříc dálkám, dálavám
Přírodou -
tak šťasten s ní
jak s něžnou ženou.
Pěkný ranní motiv
O čtvrté zrána v letním čase
po lásce sladce vyspává se.
Zpod houštin ještě vyvěrá
pach svátečního večera.
Však tamhle za ohradou v pláni,
kde slunce Hesperidek pálí,
tesaři napůl svlečení
už nelení.
V mechu svých samot vzácné dříví
poklidně hoblují a třídí:
z něj postele pak jepičí
město si nalíčí.
Venuše, pro ty krásné chlapy,
kouzelné Babylónu raby,
alespoň na chvilku
opusť své Milence v korunách polibků!
Královno Milostí,
mé Dělníky pálenkou radš pohosti!
Ať z čeho jejich síla čerpat má,
než vykoupat se půjdou k moři
o polednách.
Přeložil MIROSLAV VLČEK
DAVID PAULOVICH
Básník a jeho počítač
Dokud je obrazovka bílá
myšlenky dosud nevzklíčily
ještě jsou skryté
i když už za rohem
Pak naskočí písmena
kroutí se kombinují
mažou se zas píší
už mají duší už jsou něčím
Nenarodí se naráz
hynou a zase ožívají
natahují se krátí
až do nich vstoupí život
Jestliže dovolí básník
jdou z ruky do ruky
vyvolávají city
gesta i vzpomínky
Když na nich najde kaz
básník je neoživí
zůstanou v náčrtu
anebo se k nim vrátí
A když zavrní tiskárna
poezie vstupuje do života
dají jí název adresu
nezmizí v propadlišti
Kouzlo moderní doby
jež mozek uvězní
náš nadreálný svět
špikuje elektronikou
Což báseň potřebuje tiskárnu
vždyť sama přeletí
města i oceány
a vstoupí do domů lidí
Div techniky
a trocha snažení
kapička kouzla
a narodí se báseň
Když zemře básník
Když zemře básník
světlo zhasne
hvězda spadne
nebe zatáhne mrak
Iluze se rozplyne
kámen je jen hmota
bolest fyzická
duše prach
Když zemře básník
cesta zmizí
mezi růžemi
kde trny nebodaly a krev nevytekla
Magie lásky
pro milovaného člověka
pro toho kdo už není
kdo ztratil se a zmizel
Člověk není jen tělo
život není jen příroda
lidská bytost je vyšší
tyčí se sama nad sebou
Člověk je také duše
vůle iluze snění
ach jaké suroviny
pro práci básníka
Když zemře básník
udá se zázrak
z popela a kostí
vzletí poezie
Návrat z Kuby
Navracím se z Kuby
kufry plné veršů
veršů psaných na pláže na palmy a řeky
Navracím se z Kuby
ještě v očích zeleň
zeleň polí třtiny zeleň kávovníků
Navracím se z Kuby
s neproclenou modří
modří nasbíranou v moři utrženou z oblohy
Navracím se z Kuby
a přetékám city
vždyť děti mají domy školy nemocnice
Navracím se z Kuby
a přetékám nadějemi
vždyť krajina svítí květy mládím úsměvy
Navracím se z Kuby
vždyť zbývá mnohé udělat
ale tam jsou naši tam je strana tam je Fidel
Vidím tě kráčet kolem
Počkám třeba celé hodiny
jen abych tě viděl projít kolem
Abych se potěšil tvým krásným tělem
osvěžil se čistým úsměvem
Abych obdivoval houpání tvých boků
zaslechl tlukot podpatků o chodník
Všechno je tu jenom na chvíli
a přitom tak slastně nádherné
Každé ráno vyjdeš na můj obzor
a já se dočkám že zas projdeš kolem
Pestré moře
Když rozplynou se všechny naděje
zůstane prázdno držíc v kleštích duši
Ticho se rozpřáhne až k nebi
němý nářek dolétne až k uchu boha
Když nastanou černočerné noci
nenajde se hvězda jež je prosvítí
Když nastanou deště ze dne na den šedivější
náš svět sevře bezbarevný splín
Poté kvočna historie snese vejce
vyklube se člověk-voják syn světla
a v torně válečníka objeví se odkaz
neskončený úkol jejž je třeba naplnit
Na čele mu září sedm hvězd
z očí srší slunce z hrdla se dere jas
žhavé srdce přikované k horám
muž osud budoucnost i dnešek pestré moře
Dětské sny
Nechť děti sní
jen o hezkých věcech
o květech o smíchu o dortech
Nechť je dort čokoládový
nade vše sladký
a velejemný a velevelký
Nechť květy křičí
červení zelení žlutí
jako křičí duha
Nechť tryská smích čistý
pramenitý
každodenní každovteřinový
Nechť děti sní
jen o hezkých věcech
o květech o smíchu o dortech
Bolest
Bolest jde do hloubky
krutě až na kost
Sevře tě do kleští
co to dá na doraz
Živí se z podstaty
ze smrtelného těla
jež pomine s bolestí
Živí se city
tak dlouho vysává
až rána sroste
Bolest je na chvíli
na léta na život
Bolestí z lásky
se učíme nedbat
Však kdo ztratil lásku
sotva se dovleče
k hrobu tam v dálce
Hluboká bolest
rozkope nitro
nikdo není ze železa
každý z nás zrezne
Bolest pro blízké
kteří přešli řeku
Jsou na jiném břehu
jsou tam i tady
Prožiješ chvilku
mžitkové pohlazení
bolest se stáhne
pak prudčeji vyrazí
Tajemství moudrosti -
nauč se nést kříž
nejlehčí co najdeš
po nejkratší cestě
Hořkost
Hořkost ukrutná hořkost
krouží nad městem
Slétne na smutnou tvář
sedne na smutné srdce
V takovém domě se zahnízdí
a přinese mu jen smutek
vysuší pramen smíchu
slunce zahalí stínem
Hořkost má těžká křídla
vlastně už nemůže vzlétnout
jakmile si na tebe zasedne
do smrti už tě neopustí
Jedině zářivý den
jedině zářivý úsměv
jen ten ji dokáže přesvědčit
ať táhne o dům dál
Hořkost krouží a krouží
nad nebohým městem
za nocí plných deště
jaké přináší duben
Láska není nic než vzpomínka
Ohlédnu se zpátky jsi tam ty
mé lásky smích a pláč
vše co život dal
vše co vzal i vše co nestihl mi dát
Ale jsi tam ty a navždy zůstaneš
změnit lze jen to co právě děláme
to co chceme udělat však nikdy
co jsme udělali
Dobře nebo špatně - vykonáno jest
není čas ani zájem
rozrývat minulost
Dalas mi vše cos mohla
a já ti navíc dal
své sny i svoje verše
A nyní když začalo se smrákat
se zpátky ohlížím a jsi tam ty
Zas a zas
Míč poskakuje
nahoru a dolů
zas a zas
Oko kočky létá
nahoru a dolů
zas a zas
Oči psů kmitají
s ocasy koček
zas a zas
Děvčátko hází
míč výš a výš
zas a zas
Roky nám utíkají
obrazy se opakují
zas a zas
Přeložili EVA MÁNKOVÁ a KAREL SÝS
Básník David Paulovich Escalona, bývalý vyslanec Kuby v České republice, čestný člen Unie českých spisovatelů, se 26. října dožívá 60 let. Srdečně blahopřejeme!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)