Ukázka z připravované vzpomínkové knihy
Na jaře roku 1936 nás tajemník DSAP v Chebu Wilhelm Nový informoval, že poté, co v severních Čechách ztroskotala přeprava antifašistických materiálů do Německa po železnici, začali naši soudruzi přenášet tyto tiskoviny ilegálně přes zelenou hranici v Saském Švýcarsku. Při rozhovoru, který vedl Nový v Praze s Erichem Ollenhauerem z exilového vedení Sociálně demokratické strany Německa (SPD), vyslovil Ollenhauer prosbu, zda by bylo možné dopravovat antifašistické materiály do dalších míst v Sasku a navíc z Chebu do Bavorska. S tajemníkem DSAP v Aši Amstätterem už bylo domluveno, že tamní divoké kontakty antifašistů do Selbu, Hofu, Oelsnitzu a Plavna budou takříkajíc systemizovány, a že bude vyzkoušeno, které cesty přes hranici jsou pro ilegální přepravu vhodné.
V Chebu jsme se dosud soustředili hlavně na boj s místními henleinovci a spojení do Bavorska jsme zanedbávali, pravil dále Nový. Pak se obrátil přímo na mého otce: „Tvůj syn přece zvítězil na letním turnaji ATUS (Dělnický tělovýchovný a sportovní svaz) na našem hřišti pod Zelenou horou v běhu přes překážky. Mohl by se s dalšími mladými sportovci pokusit vyhledat na hranici místa, která budou vhodná pro ilegální přepravu materiálů do Bavorska. Potřebujeme mladé, trénované lidi, kteří převezmou plnění tohoto riskantního úkolu.“
Mé matce se to nelíbilo, měla strach, zatímco otec a sestra mi řekli, že bych to měl udělat.
O několik dní později jsem se spolu se dvěma dalšími mladými antifašisty- sportovci vypravil ke státní hranici na jihozápadní straně Zelené hory, odkud to nebylo daleko do Waldsassenu a Münchenreuthu, abychom zjistili krytá místa pro přechod hranice. Ovšem měli jsme informace, že v těchto městech žádné ilegální skupiny antifašistů nejsou. Cesta do Schirndingu a Arzbergu byla odtud dlouhá - výhoda slabě střežené hranice proto odpadla. Jen v blízkosti hostince Schwalbenmühle (Vlaštovčí mlýn) jižně od hraničního přechodu v Pomezí jsme asi po dvou hodinách objevili místo, jež bylo z obou stran hranice dostatečně kryté. Zjistili jsme však, že zde hlídkují ozbrojení příslušníci SA! Skoro každou čtvrthodinu tudy přešla hlídka, ale bez služebního psa.
Zůstali jsme na nám už dobře známé lesní cestě mezi pramenem Buchbrunnen a usedlostí Schwalbenmühle na čs. straně hranice. Zpozorovali jsme, že na druhé straně byl v lese vytvořen průsek, zřejmě proto, aby nacisté zabránili ilegálním přechodům hranice. Terén zde byl ale nerovný a částečně nepřehledný. Učinili jsme riskantní pokus: zatímco moji kamarádi zůstali na čs. straně hranice, aby v případě příchodu hlídky SA na sebe přilákali pozornost, já jsem hranici přešel, rychle jsem překonal průsek a dosáhl relativně dobrého krytí v lese. Tou samou cestou jsem se asi po dvaceti minutách vrátil. Místo pro ilegální přechody hranice bychom tedy měli.
O dva dny později jsem tímto způsobem a zajišťován opět dvěma kamarádypřešel hranici naostro. Tentokrát jsem měl s sebou náklad sociálnědemokratického listu Neuer Vorwärts, tištěného na tenkém papíru.
Jedna naše kolegyně pracující v Schirndingu mezitím domluvila setkání s říšskoněmeckou spojkou, a to včetně hesla. Z bezpečnostních důvodů bylo nutné na minutu přesně dodržovat termíny dojednaných schůzek. Proto jsem se po přechodu hranice nejprve schoval v lese asi dva kilometry od Schirndingu a čekal jsem. Přesně na minutu jsem pak dorazil na sjednané místo, otíraje si čelo bílým kapesníkem. Najednou se objevil silný třicátník, rovněž držící bílý kapesník, a potichu řekl: „Za Německo.“ Odpověděl jsem druhou částí hesla a předal jsem mu dva balíky s novinami. Pak jsme si domluvili další setkání a rozešli jsme se. Když jsem přišel k místu na hranici, kde jsem chtěl přejít nazpět, bylo tam několik členů SA a jeden německý četník. Náhoda? Našli snad nějaké stopy? Opatrně jsem se odebral asi 300 metrů na jih a hranici jsem překročil tady. Krátce nato jsem se shledal se svými kamarády. Ti také nevěděli, proč se náhle na našem místě objevili nacisté.
O této akci jsem samozřejmě musel informovat nejen na sekretariátu DSAP v Chebu, ale i doma. Na otázku, zda stejným způsobem lze akce opakovat, jsem odpověděl kladně. Všichni si však byli vědomi rizika s tím spojeného.
O týden později měl jít přes hranici jiný mladý antifašista, Karl, provázený mnou a dalším kolegou. Opět jsme viděli na hranici hlídky SA. Karl se vydal přes hranici a snažil se rychle překonat průsek. Najednou zazněl výstřel. Kryli jsme se a začali křičet, abychom na sebe přilákali SA-many. Uviděli jsme, jak Karl kličkuje lesem směrem k nám a za ním běží několik členů SA s tasenými pistolemi. Náš závěr, že na hranici se objevují dvoučlenné hlídky SA v pravidelných intervalech, tak dostal trhlinu. Najednou se odkudsi vynořil český četník s namířenou puškou a voláním „stůj, nebo střelím!“ zabránil SA-manům v průniku na československé území. Nacisté se stáhli od hranice.
Ovšem četník Karla zadržel a pro nedovolený přechod hranice jej odvedl na stanici v Pomezí. Šli jsme s nimi. Na stanici jsem službu konajícímu důstojníkovi vysvětlil, proč Karl šel přes hranici. Četník pak telefonoval svým nadřízeným v Chebu a poté řekl: „Ten pán je volný.“ Já jsem potom četníkům v Pomezí řekl, že následujícího dne budeme ve stejnou dobu plnit stejný úkol. Vzali to na vědomí.
Nazítří jsem šel přes hranici zase já. Včas jsem byl na místě setkání, tentokrát jsem držel v levé ruce dřevěnou hůlku jako poznávací znamení. Spojkou z Německa byl tentokrát starší, silácky vyhlížející muž, který mi dal rovněž nějaký balíček pro stranický sekretariát v Chebu. Tajemník Nový mně potom sdělil, že o našich akcích informoval velitele pohraniční stráže v Chebu, a to pro případ, kdyby zase došlo k nějakému problému. Tak nám tajně pomáhali i čeští pohraničníci.
Autor: LORENZ KNORR
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)