V Kafkových povídkách a románech se snad peníze ani jednou neobjeví přímo, neprobíhá v nich prodej ani koupě, jejich přítomnost je však znát v každé řádce jako tíživá, nepojmenovaná hrozba, jako cosi, co odděluje člověka od jeho činů a od světa, který svými činy vytváří. Jeho osobní vztah k nim byl založen na nechápavosti a rozpacích, jak o tom svědčí epizoda, kterou vypráví v dopise Milena Jesenská Maxu Brodovi: Kafka ve společnosti Mileny chce dát jakési žebračce korunu, má ale jenom dvoukorunu a tak po ní chce korunu nazpět; když mu žebračka sdělí, že ji nemá, Kafka nebere ohled na Milenin návrh, aby jí tedy dal dvoukorunu, přemýšlí, kde by mohl dvoukorunu rozměnit, když se to ale nepodaří, podaruje sice žebračku dvoukorunou, má to ale Mileně za zlé. Toto povědomí směnnosti peněz, jejich přijetí coby prostředku výměny něčeho za něco jiného, ale prostředku neblahého, který by měl vyloučit nejen ze svých textů, ale i ze svého života, zakládá i další epizodu Kafkova života.
Jeho otec, aby mu nějak vynahradil značné věno, které dal své dceři a Kafkově sestře Elli, a aby v něm probudil podnikatele se zájmem o "kšeft", učinil jej podílníkem své výrobny azbestu ve dvoře domu č. 27 v Bořivojově ulici (která tam kupodivu stojí dodnes, jen azbest nahradila optika). Výsledek však byl opačný; každá návštěva coby majitele a pohled na pracující děvčata v Kafkovi budil myšlenky na sebevraždu. Zatímco Balzac (kterého si Kafka příliš nevážil) učinil jednotným hrdinou všech svých románů peníze a popsal tak počátek světa, který peníze regulují a ovládají, první kroky tržní společnosti, Kafka popsal její krizi a příznaky, které se zdály ohlašovat její brzký konec.
Nejsilněji je skrytá přítomnost peněz znát v románu Amerika; jeho hrdinu Karla Rossmanna pošlou rodiče do Ameriky, aby nemusili platit služce, se kterou má dítě, alimenty, podnikatelský svět, na který v Americe narazí, ho však odsune na okraj. A právě tato Amerika na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let vnesla i do Evropy svůj vztah mezi výrobou a spotřebou, který si vysloužil název konzumismus, nabídla lidem, aby obětovali život konzumování toho, co trh nabízí. Antropologická mutace, výsledek změn, k nimž došlo v mentalitě člověka i ve struktuře společnosti, v níž žil, jak tento jev krátce před svou násilnou smrtí nazval Pier Paolo Pasolini, změnila i podobu světa. Tuto novou podobu světa vytvořil trh: výrobky už nejsou jen od toho, aby uspokojovaly potřeby, jejich rozmanitost a množství, umožněné novými technologiemi a podněcované dalšími a dalšími potřebami, vyráběnými jako ostatní výrobky a předkládanými s ostatním zbožím, je opravňuje k tomu, aby se jejich konzumování stalo smyslem života. Trh produkuje svět a svět se identifikuje s trhem, stává se globálním tržištěm. Právě to, co se Kafka ostýchal pojmenovat (a co v jeho době nerad pojmenovával i svět jako takový) je dnes pojmenováváno a uváděno přesně, v částkách obvykle převáděných na dolary, které se staly měnou měn. Je-li skutečným vlastníkem světa a správcem společnosti trh, pak také všechno, co na něm je a co k němu patří, nemůže být ničím jiným než zbožím a musí být opatřeno cenovkou. Cenovky nemají jenom trička a salámy, knihy a obrazy, ale i lidské city, pocity a záležitosti, které původně na trhu nebyly, jako utrpení a ponížení, věrnost a zrada. Osobám, které v době nacismu pracovaly nuceně v německých továrnách, vyplácí Německo za jejich práci a mravní újmu, kterou při ní utrpěli, částku, již samo stanovilo, fyzické strádání a mravní újma se stávají zbožím opatřeným jako každé jiné zboží cenovkou. Cena každého artiklu je prý dána nabídkou a poptávkou, je tomu tak i v tomto případě? A je to cena konečná, nebo zavádějící, platná pro všechny případy obdobné, k nimž už došlo, nebo teprve dojde? Trh se, jak známo, stará nejen o nabídku zboží, ale i o výrobu potřeby zboží, které konzumenti dosud neznají a o němž nevěděli, že je potřebují; někdy se povede prodat zboží ukradené tomu, komu bylo ukradeno, a dokonce tím, kdo je ukradl. Světový trh ve válce v Jugoslávii uzmul s pomocí raket a bomb zboží uspokojující základní potřeby konzumentům (potraviny, teplo a světlo), a pak slíbil, že jim je vrátí v penězích, které dostanou za člověka, jenž se jim nezdál dost tržní. Jejich fyzické strasti a mravní újma tentokrát nebyly přepočteny na marky ani na dolary, dostali jen to, co už jednou měli. Navíc se trhu povedlo zavést na tržiště starší zboží pod novými názvy (humanitní pomoc, atd.).
Peníze nejspíš plnily roli protihodnoty všeho možného odedávna a slova Vlast, Čest a Budoucnost bývala často jen jinými názvy pro Peníze. Peníze však začaly beze zbytku plnit svou roli teprve teď, kdy se Svět ztotožnil s Trhem. Jestliže se zbožím stávají i lidé, není od věci označovat práva trhu za práva lidská. Během necelých desíti let bude Evropa, jak tvrdí statistika, potřebovat, má-li její trh zůstat Trhem, zhruba deset miliónů dělníků z Afriky a z Asie. Jako se kdysi na trhu ohmatávaly svaly otroků, budou nyní vybraní Evropané zkoumat dovednosti a schopnosti přistěhovalců, třeba ale dojde nejen na bezúhonnost a politický postoj, ale i na svaly a stav chrupu. Tedy kritéria jen a jen tržní. Prostituce existuje odedávna, teprve nyní však dochází k její přeměně v globální tržiště s exportem a importem, nabídkou homosexuální, pedofilní, jako jsou v supermarketech oddíly se zbožím čerstvým, mraženým či s prošlou zárukou za sníženou cenu. Hierarchie hodnot společenských a etických je totožná s jejich hierarchií tržní, mezilidské vztahy, etické kategorie mají své tržní ceny. Objevují se návrhy na tzv. mimosoudní vyrovnání, které spravedlnost a její výkon předává dohodě mezi poškozeným a tím, kdo poškození způsobil. Privatizace spravedlnosti by však měla mít rovněž svůj ceník: za zavražděnou matku siroty možná dostanou víc než za zavražděného otce; do jaké míry bude "odškodnění" záviset na tom, jak je zločinec bohatý a poškozený chudý? Privatizace dokonalá by měla ovšem narovnání ponechat volný průběh, jako je volný průběh ponecháván velikosti almužny předávané některé z privatizovaných dobročinných, humanistických organizací (kterým se příliš nedaří zastřít nehumanistický charakter společnosti, jež je uvedla v život), nebo přímo žebrákovi. Jaké zboží prodává žebrající muž či žena u kostela na Jiřího náměstí nebo v centru města? Pocit, že almužna jednou provždy oddělí dárce od obdarovaného? Pocit hlubší a slastnější, čím je almužna obsažnější?
Milena Jesenská v jedné ze svých črt v knize Cesta k jednoduchosti, vydané v roce 1926, uvádí Kafkovu příhodu se žebračkou v přepracované verzi: "Dostal, když byl malý - byl velice chudý - od maminky šesták. Nikdy předtím neměl najednou šesták a byla to tedy ohromná událost. Zasloužil si jej, a proto to byla tím větší událost. A když šel po ulici koupit si něco za něj, viděl žebračku, která byla tak ubohá, že se polekal a ihned ho popadla vášnivá touha dát jí svůj šesták. Ale bylo to v dobách, kdy šesták byl malé jmění pro žebračky a pro malé chudé kluky. On se tak bál chvály a díků, kterými by ho žebračka zasypala, a pozornosti, kterou by to vzbudilo, že svůj šesták proměnil, daroval jí krejcar, oběhl celý blok domů a daroval jí, vraceje se druhou stranou, druhý krejcar, a provedl to tak desetkrát, dal jí poctivě všech deset, nenechal si ani jediného, a zhroutil se pak v nervovém pláči, jsa naprosto vyčerpán duševní námahou takového skutku."
Pokud oklamat trh nevede k ničemu dobrému, oklamaný trh se mstí: čím víc by žebračka dostala zaplaceno za to, že je žebračkou, tím větší měla být konzumní slast toho, koho díky přijaté almužně učinila svým opakem, a o to víc by si dárce měl připadat humánnějším, než byl předtím.
Za svou neúctu k tržním zásadám Kafka zaplatil "nervovým pláčem" okamžitě a neurotickou samotou v tržním světě později. Trh se totiž chová jako monarcha, zřizuje stále nové funkce a úřady a odměňuje jimi své věrné a naopak trestá ty, kteří jej odmítají.
Jeden z nejkratších Kafkových aforismů zní: "Klec se vydala hledat si svého ptáka." Měli bychom počítat s tím, že až si jej najde, bude klec po něm (po nás) chtít, aby od rána do večera jen radostně zobal, cvrlikal a jinak se o nic nestaral.
Autor: Zdeněk Frýbort
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |