Poslední léta zpochybnila samu definici literatury, její smysl i její roli. Zdá se, že ve společnosti, která nechce vytvářet nic než zboží, které by přinášelo zisk, se takovýmto zbožím neodvratně stává i literatura. Nikdo, kritika ani čtenáři, nejsou už s to a nejsou už ani ochotni soudit ji podle toho, čím přispívá k poznání světa, nedokáží a možná už ani nechtějí odlišovat hodnoty od pahodnot. Literatura se stává neduživou sestrou televizní obrazovky a její historie, historie literatury, posuny a proměny jejího společenského a estetického dosahu a významu, se zdají být u konce. Po celé trvání své historie byl její smysl uložen v tom, že vytvářela a sdělovala postoje vůči světu, které byly zároveň i postoji vůči jazyku. Literatura je totiž jediným spojením jazyka a světa: je se světem proti světu a je s jazykem proti jazyku, je jejich niternou pružinou i zvažitelným výsledkem jejich trvání. Příběh, který chce vejít do literatury, musí být jak příběhem světa, tak příběhem jazyka, a zároveň musí být i postojem vůči nekonečnému počtu příběhů ostatních, skutečných i hypotetických.
   Roli, kterou si literatura sama udělila, může ovšem plnit jen tehdy, bude-li čtena, a čtena být může, pokud nabude podoby knihy. Knihu předává čtenářům trh a kniha je bezpochyby zboží, sama však předává čtenářům texty, které zbožím být nechtějí a nesmějí se jím stát, má-li literatura zůstat rovnoprávným účastníkem sporu o podobu světa. Dějiny literatury jsou právě dramatickým a povznášejícím příběhem této její společenské role. Tato role však končí, stane-li se zbožím nejenom kniha, ale i literatura, svolí-li, aby jím byla.
   Tržní společnost, ve které žijeme, založila moc, která nestojí o partnery, jakým je literatura. Mění ve zboží sebe samu, natož literaturu. Nechce aby existovalo něco jiného než zboží. Chce vést své mocenské, fiktivní spory a nechce slyšet o žádné alternativě. Jenže literatura, která není pouhou lekturou, pouhým čtením, nemůže alternativy nepředkládat, nemůže nebýt alternativou sama o sobě, sama sobě a především světu. Boj o literaturu proti lektuře je bojem o alternativu a perspektivu světa. Bez literatury a bez umění je budoucnost světa odňata lidem a svěřena trhu, který obchoduje se vším, lidé jsou vyhnáni z účasti na ní, nynější neblahý stav světa je jím překládán jako radostné dosažení konečného cíle historie a jako nevyhnutelnost, na jakou si navykají v supermarketových chrámech Trhu. Nevytvářejí v nich ani jinde budoucnost, vybírají si z toho, v čem až na cenu není žádný rozdíl.
   Jsme si vědomi toho, že návrat ke stavu, který trval po celá staletí a ve kterém literatura a umění nebyly jen hodnotami tržními, by si vyžadoval podstatnou proměnu společnosti, v níž žijeme. Naše sdružení chce dosáhnout aspoň to, aby se povědomí toho, co je literatura, nevytratilo docela z hlav čtenářů, jako se vytratilo z hlav těch, co náš svět spravují.

   (Předneseno na kongresu Unie českých spisovatelů)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]