Potopa v New Orleansu je počítačová hra, která nevyšla. Den předem, Den poté... Ale kde zůstal vězet Bruce Willis? Který superman zahradí rameny protržené hráze, kdo rozežene ruské teroristické mraky, jež zákeřně chrlí deště na Velkou americkou vlast?
   Bitva se změnila v pitvu.
   Zbyl už jen superman s povadlými svaly v Bílém domě, který se cítí skvěle leda v půlkulaté pracovně.
   Indiáni přece nebyli ptakopyskové nebo blbouni nejapní, abyste je nejdřív vybili a pak se zhaslo!
   Bůh vás má plné zuby.
   Do postele vás bere už jen žvýkací socha svobody.
   Až bůh odstoupí, celý svět se vrhne na pěkně tučné rizoto!

   Povraždění Trojané by se divili, že historie nadělala z řeckých agresorů heroje, z vypečeného trojského koně povolenou antickou lest, z obloupené země egyptské mravní zákon, že znásilnila Desatero: "VIP soukmenovce nezabiješ!"

   Chléb a hry! Rozdej žvanec a panuj. I římské seriály fungovaly ve dvojkové soustavě: palec nahoru - život, palec dolů - smrt. Pro lid řízená jatka, Ovidius, Vergilius a Catullus pro honoraci. Ostatně i dnes je většina zná leda z křížovek.

   Svěřili jste osud národa do rukou tývý. Tývý ho krmí, tývý ho houpá, tývý ho nasměruje, tývý mu umyje mozek, tývý ho ukolébá.
   Jenže do pekla se vchází právě v bačkorách.
   Znáš El Grecovo Snímání z kříže v hospodě U hranic? Ty volské oči světců obrácené vzhůru ke Spasiteli? Jenže oni mají rozkoukaný přímý přenos vražd, loupeží a katastrof! Doufají, že je Velký Bratr odmění a Regina se dnes už doopravdy svlíkne!

   Nech se fascinovat!, radí plakát v metru. Čím? No přece sporákem!
   Ještě nedávno nás fascinoval kaňon, gejzír, mořský příboj, les, a třeba jen koloušek s břízkou.
   Nefascinovaly nás věci a sami jsme ještě nebyli věcmi. Věci, dříve mlčenliví soudruzi, zpanštěly a rozkecaly se. Štěkají na nás rozkazy a my posloucháme na korunu, na dolar, na euro.
   Tlačíme se v metru před promítacím plátnem jako stádo divokých prasat, když mají přivézt čerstvé žaludy.
   "Better English, more opportunities" stálo na tom plakátu. Oportunisti! Pořád jen někomu čistíte boty, byť naftovému králi! Oportunisti! Vždyť Mickey Mouse a Pepka Námořníka obouval ještě Baťa!
   Jak zkrásní reklamy, když se vyprodalo zboží, které chválily, a když zašly firmy, jež vynášely do nebes!
   Avšak zatím go Ježíšku go, zblbělou dědinou!
   Vlak vjíždí do stanice a psi se rozplakali. Sorry, no show!

   Virtuální státní převrat:
   pohádka o tom, kterak vzít a nebrat!
   V krajích vládnou mesmerizovaní hejtmani.
   Ve vládě aligátoři, na Hradě kajmani.
   Šlechta místo pod zámek na zámek!
   V lékárnách placebo demokracie.
   "Magistrála se zklidní, okrášlí ji tráva a stromy," zpívá Metro.
   Demokracie? Ať si každý koupí sto aut.
   Až zeměkoule zaurguje demokracii pro sebe, škrtne nabobům benzín.
   Ať žije svoboda vodcamcať pocamcať!
   Ochráncům zvířat vadí kožichy, ale nevadí jim aktovky.
   Zakázali by prodej kaprů, ale smíří se s omezením osobní svobody sardinek.

   Úpadek začal, když první dřevěný šachový kůň dostal hřívu z galalitu.
   Klečící stádo poslouchá pohádku u struků mobilu, ale vzkaz nesený poštovním holubem je pernatější.
   Banky nesou zlatá vejce, z nich se však kuře nevylíhne.
   Pryč od těch, kdo čtou pouze Knihu Džobovu!
   Život se už tak ponížil - život jako spot, jako šot, jako hollywoodský take!
   Tisíce aut, ale na lásku šlapky!
   Dnes si už ani Češi pořádně nezašukají, ale mají kvalitní sex. Ani v Chebu už nevykřikují Němci z aut Sieg heil, nýbrž Sex, sex, sex!
   Virtuální láska z druhé ruky, šopy šopy šop.

   Filmy tuhnoucí v trezorech, smazané hlasy, verše zametené pod koberec, černé, šedé a bílé listiny, udání a nactiutrhání, hlavy v písku, přestože se planeta chvěje, likvidace seismografů, zapisovacích pásů, zapírání otřesů, péče nikoli o lidi nýbrž o penzionované medvědy v hradním příkopu.
   Kvílejí ti, jimž hrozí pád z první do druhé platové kategorie, zmenšení bakšiše, cinkání žebráckého groše přehlušil ryk rychlejch prachů.
   Dopisy se scvrkly v esemesky, přátelské besedy v bezdrátové žvanění po sedmé hodině, knihy v digesty, trilogie v glosy, symfonie v klipy, dějiny v sestřih hodících se faktů. Film vykleštěných dějin promítá se obecenstvu bez paměti.
   Pozor na dnešní půlnoc! Žranici se bude říkat garden party, demonstraci street party, debatě pod širým nebem open-air.
   Zkurvená řeč zachytí leda křik šamponů a vložek.
   S úsměvem idiota se spisovatelé zřekli svědomí národa. Má nízkou směnnou hodnotu v silné koruně i v tvrdém euru.

   "Komunisti? To definitivně vyřeší hřbitovy!"
   Přál jsem ministrovi, aby úřadoval až do hořkého konce. Aby zažil paniku koryfejů Třetí říše; loď se potápěla, Gott byl vysoko, Führer hluboko a Rusové tak blízko, ach tak blízko a Německo obývali jánicjámuzikanti. Jen aby nikdo netvrdil: Kdybych to byl býval věděl, tak bysem tam nechodil.
   Jenže oni chodili, běželi, letěli, oni se obtížili. Tlačili se na startu, nechť tedy protrhnou i cílovou pásku.

   Nejsnaživější dizident Uhl už neví jak se zviditelnit, chytá se i zvěčnělého vepřína, ale nevadí mu, nikomu nevadí, že Gottwald leží v zaletované konzervě na smetišti, že Švermu s Jabůrkovou vzali pod krkem. Nejdřív si hráli na levičáky, pak na trockisty a skončili jak papaláši na hoře, jako Jožka Fischer - ne však všichni, na většinu se přirozeně nedostaly fleky ani fraky, vyvatované sinekury, ne každý se došplhá na Hrad, každému nenasypou sudeťáci nebo CIA, všechny ty nadace a turnerské spolky, nelze vymyslet dost cen, aby se prsy prohýbaly, a pak - ani všecky medaile světa neodvrátí neblahou nemoc, totiž že jim to nepíše, neboť kde není co a o čem psát, tam motyka ani zlatý parker nespustí. A tak odcházejí do věčných hnojišť, aby se na ně definitivně zapomnělo - historie je skoupá, neplýtvá, zná pár trefných příkladů a nepotřebuje uvádět "a další".
   Zradili už vše co mohli - hvězdy Komuny, Moravu ovečku tichou, Čechy převržený úhl, brali vejplatu v tolika měnách, obrátili kabáty tolikrát, že švy už nedrží, tolikrát se předklonili, až se obratle rozletovaly, kadili Jahvemu, Ježíši, Mohamedu, popletly se jim modlitby, a když dovedli národ do stavu, kdy den co den čumí, jak sebou někdo praští s bezé dortem o podlahu anebo jak Halina Pawlowská uhodne, že Němcová se jmenuje Božena a ne Růžena, tehdy skučí, že nikdo nečte jejich variace na Nicotu, že nikdo neposlouchá jejich vyprázdněný virbl.
   Udělali kšeft z vlastní rakoviny, ze smrti vlastních dětí, kšeft s vlastními slipy, kalhotkami, varlaty a kozami.

   Už nežijeme, jsme vizualizováni.
   Policie radí: nebraňte se, když vás někdo v parku kopne do rozkroku, nastavte mu i zadnici, my přece taky nestřílíme, to dělalo jen Husákovo gestapo.
   A radši nechoďte do parku vůbec, ani do lesů, do polí, na luka, jinak vám olověná kukačka život odkuká.
   Jen moře všechno spláchne, i krádež, ačkoli ho nestvořil žádný zloděj, ba ani František z Assisi.

   Přežili jsme tsunami! chlubí se celebrity. Vy jste ji taky přežili? Že jste na to neměli? Tak to musíte rozhodně číst naši exkluzivní zpověď, zpověď českých hvězd, jak nás málem spláchla vlna století. Výtěžek z prodeje, lidově řečeno vaše mergle, věnujeme obětem, těm malým žlutým negrům, co tam smrděli na výplň. Teda část merglí, povídali, že mu hráli.
   A cože z toho máme my? Zase jsme se jednou neholili, pohleďte na naše tváře, jak jsme čelili, tak jsme se nedorekreovali, nedožrali, nedolouhovali v mořské soli, všecko bylo ól inkluziv a my museli vzít roha nad napůl dožvejkanou langustou, nad napůl vycamraným drinkem!
   Váš vděčný věčný Kája, váš Štědrý Stivín, Svoboda and modelky.

   Na Veliký Pátek bude svátek, hrabata budou hrabat, knížata kosit, baroni pohrabovat.
   Vymítači ďábla obdrží požehnanou vatikánskou státní cenu.
   Zubaři dozubaří, lid bude skrz dásně cedit kaši.
   Za rozdupání raků - dva roky, za grilované raky - dva tisíce.
   Muže zbavíme mlíčí, ženy jiker.
   Ať zčerstva proudí česká krevní plazma v žilách habsburků!
   Ať neruší nás náhle objevení čeští páni na Zbiroze zakopáni.
   A jeptišky nechť živí trubci v invalidním důchodu.

   Ó ta nutkavá potřeba vyvážet víru ohněm a mečem, šířit ji jataganem kaleným v krvi jinověrců. A za mečem se jako veš tlačí kropenka.
   Vatikánská Kominterna, luteránské Informbyro, kalvínští domovní důvěrníci nahlížející do oken, zda členové obce souloží dle předpisu Zákl. 1, všemocná Stassi Jeruzaléma, stranické buňky sekt - náměstci boží měli a mají svět dobře rozpracován a skvěle vytěžen.
   Nikdo nesmí být šťasten proti své vůli, ani bohatý, ani chudý, ale každý může být proti své vůli pokřtěn nebo obřezán!

   Jsou země plné rud a země plné slitin.
   V Čechách musíš pěstovat si cit pro změnu klimatu.
   Vanou katolíci? Honem otočit se chřípím k svatostánku.
   Na obzoru plachta bílá?
   Pokud to není bolševická lest, vrací se car s diamantem Orlovem jako pěst.
   Slyšíš trávu růst? Vybrakuj Lídla, bude půst.
   Je to žídě, fakt autentický žídě? Nebo spoluobčan tmavé pleti?
   Já jestli se dát obřezat, nebo napajcovat na cikáně?
   Fasády? Veškerý mejkap smyje voda.

   Rejžek pronesl svůj štěk a odchází do propadla za kulisy.
   Havel se drží na forbíně moci jak hovno košile.
   Sejdeš z očí, sejdeš z myslí, za pár dní se vyprázdní torby syslí.
   Ze šedesáti pokojů moh? bys klesnout na 3 + 1, ale řekněte mi, může tchoř živořit jako králík?

   Lepší lidé bydlí na dobrých adresách.
   Božena Němcová často měnila adresu, Mácha bydlel jen přechodně, Emil Holub migroval, Poláček emigroval, Gellner umřel bez udání adresy, Sabina byl bezdomovec.
   Rieger, Grégr, Trägr a Jágr bydleli na dobrých adresách.
   Pářit se budou jen dobří adresáti s dobrými odesilateli.
   Králíkárny budou dupat naprázdno, anebo rodit plebs.
   V tom je totiž ta potíž, že čelem to nevypotíš.
   Aspoň nám zbude dost semene, až mramorové vily roztrhá plevel.
   I Buckinghamský palác je jen vyšlechtěná jeskyně.

   Ale pozor? Co je poezie? Co je tvorba? Škrtat, krátit, uvádět konkrétní jména, čas, místo činu, udávat. Bůh chce vědět, kdy kde kdo s kým. Miluje udavače, Sabinovi dal třípokoják s výhledem na ubikaci, v níž se očišťuje Rieger.
   Básníci jsou zpravodajci boha. Mají nám nejen cosi sdělit, ale hlavně odezírat ze rtů, aby bůh nemusel odezírat z huby smrtelníkům.
   A proto nekamenujte proroky! Seslal jsem je na hmotný svět, jsou to mé oči, mé uši, můj hmat. Nepoznáte je, ale běda těm, kdo jim ublíží, vymáznu je z Knihy života. Nepoznáte je leč podle několika znamení: nenosí nic na hlavě za úpalu ani za mrazu.

   Jak žije básník?
   V zemi, kde vše co bylo špatné, Evropa znásobila?
   Svíčková se musí dojíst do tří hodin, ale staré hříchy, staré křivdy leží v mrazáku.
   A Evropa nevzkvétá.
   Za všechno, co je v nás dobré, vděčíme Evropě, jen za zlato Novému světu.
   Ale všechno, co bylo dobré, položili jsme na lehkou váhu.

   Jak žít, když se ztrácí i vůle stvořit tvar?
   Ach ještě jednou vstoupit do zapnuté pece tvorby!
   Tvorba je jediný lék. Co když je ale všechno stvořené? Nevadí, aspoň se prohloubí linie!

   Teprve jsme-li drceni, vydáváme olej, vydáváme, víno, vydáváme zpěv...
   Pro obilí je chleba peklem, mlýnské kameny očistcem...
   Do očistce pořád někdo telefonuje, zvoní, ráj je hluchý.
   Hodiny už tak těžké odbíjejí těžký čas.
   Ale i mraky času jednou vyprší.

   Básník má internet - telepatii.
   Básník má počítač - propiska, ta si neklekne.
   Básník má paměť - stále dorůstající harddisk.
   Básník má mobil - natištěný na celofánu tatranky.
   Dovolá se do Tater i do všech pater.

   Pomocí mobilu vyzáří nebásníci zbytek duše, co v nich ještě zůstal.
   Pak je zavolá operátor: Dostavte se k poslednímu soudu, Soudní náměstí, budova Ž, Armagedonův sál.
   Byli jste sůl země, jenže země je jaksi přesolená.

   Pane Kuběno, slovo nenabobtná, nenabude síly, když ho napíšete s velkým začátečním písmenem.
   Zato když Nezval mele naprázdno, ještě pořád padá mouka.

   Uprostřed efemérních bouří ve sklenici mattonky je básník stržen do maelstromu ženských vlasů.
   Z běžícího pásu už jediný pozoruje krásu.
   Je krásné myslet v recitativech, ještě krásnější v áriích!
   Básník je živočišné uhlí, všechno zlé vychytá.
   Básník je matrjoška, čínská koule ze slonové kosti, stupňová raketa.
   Ráno se ho zmocní otec, odpoledne zavládne matka, večer babička.
   Básník je jako srub. Dvě poloviny těla: táta - máma, Ema - mísa, maso - med, podmáslí a krev.
   V podchodu na Hradčanské řekne básník "Vánoce" a nám všem v ústrety vyjde opěšalý Ježíšek s osvíceným stromečkem.
   Básník je obehnán silovým polem!

   Ve scénáři historie je restaurace kapitalismu jen epizoda a básník nemá hrát štěky "Paní, nesu vám psaní", nýbrž "Nesu vám abdikační dopis!"
   Básník je mlýnek na maso a ne přežvýkávač sekané.
   Budeme kličkovat mezi padajícími hvězdami tak dlouho, až dopíšeme atlas hvězd až k tiráži.
   Jen mít trpělivost, výdrž, zdraví, abychom stihli zapsat životopis skály.
   Jak převést spatřené do viditelného? Vida: veni vidi vici!
   Především: žádný prsten! Být pán bez prstenů. Nic, co svazuje. Ve volném mase s oblibou bydlí volná duše! Maso stárne a duše se omlazuje. Duše břízy. A přece - prastará, starší než její shnilý příbytek, duše vyzkoušená, x krát nasazená, přetažená, přebroušená, převinutá, překovaná, překalená a přece pořád ještě udivená...

   Celý život toužit stát se smyslutvornou souhláskou, a celý život jednat jako samohláska, která slovy hýbe a dává smysl životu i textu, to je oč tu běží.
   Poezie ve světě, kde je všechno ke koupi, není na prodej.

   Ostatně soudím, že české vepřo bude Evropou rehabilitováno jedině jako řízek.

   Předneseno na konferenci "Česká literatura v Evropské unii" 24. září 2005
   

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]