V současné publicistice, pojednávající o globalizaci světa z hlediska lidského rozměru, velice často vyčnívá snaha mlžit skutečnost a ztěžovat čtenáři orientaci a rozeznání ideologických fikcí a věrnosti. Něco podobného předvedl v Obrysu-Kmeni č. 35 Zdeněk Hrabica. V dopise významnému ruskému humanistickému spisovateli Valentinu Rasputinovi připomíná, že prý existují lidská práva, "uznávaná globalisty".
   Po zadumání nad pokušením Z. Hrabici na člověka začíná dotírat podezření, zda nejde o jeden z dalších beznadějných pokusů zahladit sociální a třídní rozpory současného světa. Vždyť dnes již není tak nesnadné vystopovat reality, které svědčí, že:
   1. Globalizace - jak ji profilují imperialističtí stratégové - běh lidského života destabilizuje, vhání člověka stále silněji do systému "strukturního donucování" a do všeobecné, převážně západní standardizace. Dokonce buržoazní analytici (kupříkladu A. Giddens, Z. Bauman a mnozí další) zaznamenali její negativní účinky na nejdůležitější sociální a kulturní hodnoty lidstva.
   2. Globalizace v rozvojových i vyspělých zemích plodí početné vrstvy lidí, pro které je nedostupné i nejelementárnější materiální a kulturní uspokojení, včetně vzdělání, bez něhož se nelze prodrat k moderní kvalifikované práci; vytváří sociální situaci, která (viz třeba Ostravsko) má sklon klesat na hladinu intenzivního zoufalství. Ve všech bývalých socialistických zemích - dobře to víme z vlastních zkušeností - se v katastrofickém rozsahu projevuje tendence k sociální a kulturní degradaci nejširších vrstev obyvatelstva, což v hrozivé míře kontrastuje se zkušenostmi ze socialistického období.
   3. Globalizace záporně ovlivňuje rovněž vyšší a střední "patra" sociální struktury obyvatelstva. Na nejvyšším z nich již vznikla globální elita - finančníci, manažeři, právníci, šoumeni - kteří pečlivě zdokonalují systémy vykořisťování a olupování národů.
   Není tedy jasné, jak by se dala spojit lidská práva s majetkovými i občanskými právy novopečené oligarchie.
   Identické procesy se dějí i v kulturní sféře. Je známo, že historicky vzniklá kultura národních společenství je hlavním zdrojem, z kterého člověk čerpá smysl života, vytvářející základ lidského uvědomění a sociálního chování, systém hodnot a norem, duchovní obsah bytí. Člověku, který ztratil své kulturní kořeny, hrozí psychologická dezorientace. A právě globalizace v nynějším podání odvádí lidi za hranice jejich kulturního prostoru, vnucuje jim etalon jiných, převážně dekadentních západních kultur.
   Idea "globální kultury", prosazovaná globalisty, vyjadřuje spíše utopické projekty, nikoli životaschopnou realitu na delší dobu; kulturní barvitost zničit nelze. Stačí uvést skutečnost, že například 60 procent Evropanů se domnívá, že americká globalistická politika sleduje pouze vlastní zájmy, a že nehájí demokratickou kulturu. Nynější ochlazování euro-amerických vztahů tři čtvrtiny Evropanů přičítá kvalitativním rozdílům mezi evropskými a americkými sociálními a kulturními rysy. Mluví se o tom, že na rozdíl od Američanů a Kanaďanů, kteří pokládají za svůj ideál materiální úspěch a prestiž, z čehož se pak rodí nevraživá konkurence, pro Evropany na prvním místě stojí humánní mezilidské vztahy a porozumění mezi národy. Že existují i zde individua, pro která je síla a nejsilnější stát učiněným bohem a vtělenou kulturou, a proto se lehce přiklánějí k rafinovanému umění globalistů, je nesporné, na hlavní myšlenkový proud však to nemá rozhodující vliv. Stejně jako skličující zkušenost, že současná oficiální literatura a umění - jejichž jedním z poslání je obětovat se v zájmu lepších zítřků - se nyní z velké části tohoto poslání zříká a budoucnost ji jakoby nezajímá.
   Může tedy mít globalizace blahodárné účinky na zachování lidských práv? - Může a v nedaleké budoucnosti bude - avšak až po krachu imperialismu a přeměně kapitalismu na jeho protiklad.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]