„Sovičko, ty volby pro nás nedopadly dobře, co říkáte? Tady čtu v novinách, že jsme dostali napráskáno. Já jsem z toho dnes špatně spal, a to bych měl jít v plné kondici na koaliční jednání s tím Rajonem …ale, Sovičko, taky s vámi, a vy, jak tady čtu v novinách, se vůči nám taky vymezujete. Co se dá od vás čekat, co tím vymezováním myslíte?“
   „Pane premiére, já vaše rozpoložení chápu, vždyť mě znáte jako svého nejloajálnějšího ministra. Ale sám víte, že se nic nejí tak horké, jak se to ukuchtí. S tím výpraskem bych to neviděl tak černě. Ta vaše partaj sice nebodovala jako ta naše, to se ale dalo kvůli těm vašim skandálům čekat, a taky nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Ale nemějte obavy, premiérem budete i nadále, jsme přece bratři v Kristu a jedeme na jednom Titaniku. My vás podržíme a vy nám zase postoupíte krajské hejtmany a senátory. Ne, nelekejte se, nechceme všechny, ale tam kde to je vachrlaté a hrozí nadvláda socanů, tam prostě uzavřeme novou koaliční dohodu.“
   „Sovičko, já vám dobře nerozumím, Měl jsem na mysli, že jsme dostali napráskáno všichni, celá naše koalice, nejen my, ale ten Rajon například propadl na sto procent, a vy mi tady vyčítáte naše skandály. Vždyť to přece byly naše společné skandály, nemyslíte?“
   „Pane premiére, abychom si dobře rozuměli. Vaše skandály a naše obchody nejsou naše společné dílo. Vy jste si už, mám na mysli vaše borce odshora až dolů, nahrabali dost a teď je na vás, abyste pustili k lizu další variantu slušných politiků. A to jsme za současné situace my se šlechtickým přídomkem.“
   „Sovičko, Sovičko, poněkud mě překvapujete, až dosud jste byl loajalita sama a nyní mluvíte, jako bychom nehodnotili vztah voličstva k našemu společnému programu, ale naši separovanou odpovědnost za volební debakl.“
   „Vážený pane premiére, jak řekl dobrý voják Švejk, to chce klid. Nechme povolební hrátky a půtky prozatím stranou a podívejme se na výsledky voleb realisticky. Tak především to nebyl vůbec žádný debakl a o výprasku hovoří jen uražená levice. Počítejte se mnou: K volbám se dostavilo 48 procent oprávněných voličů, ti co nás aktivně podporují, a ti co naši cestu reforem nezodpovědně brzdí. Těch nespokojených bylo sice o dost víc, ale k těm spokojeným, co nás aktivně podpořili, musíte přičíst všechny ty, co k volbám nešli. A těch bylo 52 procent - a jak je vám známo, kdo mlčí, souhlasí. Takže suma sumárum náš úsporný program dostal absolutní podporu.“
   „Sovičko, vy jste poklad, vy vlastně máte pravdu. A víte, že jsem taky tak uvažoval? Jistě, mí Čechové mi rozumějí. Ano, když zrušíme regulaci nájemného, nájemníci se s radostí uskrovní a přidají panu domácímu, i kdyby sami na chleba neměli. To dá rozum, kdyby byli proti, tak by šli k volbám a třeba by byli proti těm nekřesťanským nájemným, ale takhle? Zjevně chápou, že střecha nad hlavou není samozřejmost a že se s tímto přežitkem socanské éry nutno rozejít.“
   „Tak vidíte, pane premiére, už to začínáte chápat správně. To pochopitelně není všechno. Voliči i nevoliči pochopili, že chránit si zdraví, neřku-li zachraňovat lidi před smrtí, stojí taky velké peníze, a kdo chce být zdráv, a taky kdo chce být zachráněn po bouračce záchrankou nebo nákladnou operací, nemůže počítat s tím, že to bude zadarmo. Lidi budou rádi platit, každý náš stoupenec – aktivním hlasem ve volbách i neúčastí ve volbách – dal jasně najevo, že dává přednost zdraví před úsporami v kampeličkách. Zase, i kdyby na chleba nebylo. Ostatně ten, kdo si chce poležet a odpočinout ve špitále, a že nám jich komouši nastavěli až moc, se tam nemůže válet zadarmo. Naše rekreace na Floridě taky není zadarmo, a tak ani jejich rekreace v českých nemocnících nebude zadarmo. Budou platit jako mourovatí a ještě nám budou děkovat a líbat ruce, že jsme ty všechny rekreační špitály nezrušili.“
   „Sovičko, vy mi do žil naléváte novou dávku optimismu. Ano, je to tak, náš skvostný program škrtů byl vlastně široce akceptován. Teď už se nám bude veseleji navrhovat školné, vždyť nás podporuje i studující mládež. Připadá mi to tak, že oni se vlastně těší, jak si budou obstarávat brigády a při studiu přivydělávat, nebo deset i dvacet roků splácet školné, až dostanou nějakou práci. Ušetří tak za posilovny a svaly si utuží při fyzicky náročných brigádách. A ještě si při nakládání a vykládání pytlů brambor mohou opakovat texty ze skript.“
   „Tak vidíte, pane premiére, je to přesně tak, Já v tom vidím i souhlas s tím, že půjdou od důchodu v pětašedesáti a možná i v sedmdesáti. Když my tu náročnou práci do oddáleného důchodu vydržíme, oni s námi chtějí být solidární a vydržet ji taky. A když budou hodní, něco jim v důchodovém fondu necháme. Ostatně jsme jim už dnes jasně řekli, že si musí spořit a spoléhat se ve stáří sami na sebe. Já jako věčný ministr financí je věčně živit nebudu.“
   „Jenom se bojím, Sovičko, aby si nebrali příklad třeba z Francie, Tam se jich prý miliony bouří proti odchodu do důchodu až ve dvaašedesáti. Ta protivná televize to ukazuje skoro každý den.“
   „Nic se nebojte, pane premiére, oni věčně na tu televizi čumět nebudou. Zdražíme jim pořádně elektřinu – já už jsem to začal svádět na ČEZ a jemu základ položili komouši, a oni budou rádi, když jim zbude na žárovku na WC.“
   „Sovičko, vy jste mě báječně uklidnil. Máte pravdu, my jsme ty volby vlastně vyhráli.“
   „Pane premiére, aby nedošlo k omylu. Ne my společně, ale naše partaj ty volby vyhrála, a teď nás čekají koaliční jednání, na to nezapomínejte.“
   „Sovičko, máte pravdu, jako vždycky. Nu, o těch hejtmanech a senátorech se nějak dohodneme. Ale můžete mi zaručit, že já zůstanu premiérem?“

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]