Básník Jiří Žáček slaví 6. listopadu šedesáté narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

JIŘÍ ŽÁČEK

Nápis na kolíbku
Jsem tady jako pouhý host.
Nemám svůj dům, ba ani svůj díl země.
Mám jenom svoji budoucnost,
mám celý svět, co mlčky klíčí ve mně.

Liják
Být liják! Padat z oblohy
a spláchnout z ulic všechnu špínu.
A ženy líbat na nohy
a mezi prsy stékat k jejich klínu.

Čím kdo platí
Baletkám chromnou nohy. Tak prý platí
za eleganci, krásu, poezii gest.
A básníky, co žijí ze závratí
vlastního srdce, jaký čeká trest?

Dveře
Za dveřmi čeká celý svět,
svět ztrát a nálezů, svět věčných vart a štací.
Dítě se učí odcházet
a dospělý se celý život vrací.

Slánka
Co zbylo z lásek dávných žen?
Jen moře slzí, jímka pro moldánky.
A z toho moře zbyla jen
sůl uvnitř slánky.

Píšťala
Když zazní v prstech krysaře,
vypudíš z duší všecky krysy.
Vyženeš květy na jaře
jako strom, který jsi byl kdysi.

Peněženka
Vystačit s gáží, to by bylo skvělé.
A co když všecko platíš krví z žil?
Sotva se narodíš, už jsou tu věřitelé.
Smrt příliš zlevnila. A život podražil.

Úplněk
Noc na nás poulí oko rybí,
noc, jež zná odpověď na všecky otázky.
Pár vteřin přebývá a celá věčnost chybí.
Pár vteřin pro lásku a věčnost bez lásky.

Nokturno
Vyprahlý jako pustá země
piju ti žízeň z úst.
Až umřu v tobě a ty ve mně,
čeká nás dlouhý půst.

S tebou
Už jsme si řekli tolik vět,
že by z nich byla dlouhá obžaloba.
Až budem umět odpouštět,
do jedné básně vejdeme se oba.

Stará hrušeň zjara
Pod kůrou stromu nabíhají žíly.
Zní tichý hukot míz. Pak přijde exploze:
Tisíce květů v nestřežené chvíli
vypění k obloze.

Blaník
Neslyšný chorál duní v hloubi.
Z nebe nás káně pozdraví.
V chrámovém lese voní houby
jako tvé pohlaví.

Jasany
Zkřížily větve. Mlčky měří síly.
Sveřepě míří k slunci, nahoru.
Kde oko vidí idylickou chvíli,
zuří boj o kus prostoru.

Bouře na moři
Vlny se vzduly z hloubi, zdola,
vodní smršť bludných miráží.
A staré dámy snivě hledí z mola,
jak moře přiráží.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]