Hasiči a policisté nedávno uzavřeli několikaměsíční šetření požáru Slovácké búdy v Luhačovicích. Dospěli k závěru, že oheň, který stoletou unikátní stavbu zničil, byl 10. prosince 2002 založen úmyslně. Zásah proti ohni byl velmi složitý, hasičům v patnáctistupňovém mrazu mrzla voda v hadicích a jejich úsilí bylo marné.
   Shořelý dům postavil v letech 1902-1906 známý architekt Dušan Jurkovič (tvůrce secesně-folklorizující architektury, autor staveb na beskydských Pustevnách) jako Slovenskou búdu.
   Česká tisková kancelář v souvislosti s požárem stručně připomněla, že búda sehrála mimořádnou roli v česko-slovenských kulturních vztazích. Potvrdil to i kronikář města Luhačovice Vlastimil Vokurka: "Kdysi se tu scházeli čeští a slovenští spisovatelé a politici, búda byla pilířem česko-slovenské vzájemnosti". Setkávání v búdě nejpodrobněji popsal zřejmě poslední žijící pamětník Vladimír Blaho, potomek lázeňského lékaře Pavla Blaha, ve slovenském periodiku Literárný týždenník:
   "Právě toto pohostinstvo, vypínajúce sa na stráni nad kúpelmi, sa stalo miestom stretnutí národovcov. Kúpeľný lekár MUDr. Pavol Blaho, významný predstaviteľ hlasistov, urobil z búdy ozajstné malé Slovensko na moravskom teritóriu. V kúpeľnej sezóne sa prevádzkarkou reštaurácie stala pani farárka Emília Bórová, rodená Jurkovičová, slovenskí kuchári tu varili svoje špeciality (vraj najmä obľubený kurací paprikáš s haluškami a k nemu pravý skalický Rubín s trdelníkmi a zázvorníkmi), obsluhujúci personál tvorili devy zo slovenských národne uvedomelých rodín. O dobrú náladu sa starala cimbálová kapela, v ktorej kraľovali husle Samka Dudíka".
   Vladimír Blaho je přesvědčen, že nad úroveň běžné restaurace búdu povznesla především její klientela. Z české strany to byli zejména umělci se sympatiemi ke Slovákům - bratří Mrštíkové, skladatel Leoš Janáček a výtvarníci z okruhu bratří Úprků. Podle autora citované glosy spolupráce slovenského katolíka Blaha s moravskou evangelickou rodinou Jurkovičů zaručovala, že slovenská účast obsáhla všechny náboženské a názorové orientace. Kromě hlasistů a jejich sympatizantů (Hviezdoslav, Tajovský, Jesenský) návštěvou slovenské oázy v Luhačovicích nepohrdli ani představitelé martinského centra. Jména všech českých a slovenských umělců, kteří se v Luhačovicích scházeli, lze najít v knize návštěv, která má poslední zápis s datem 15. září 1915. Uložena je v olomouckém archívu.
   Po vzniku Československa význam búdy upadal a byla přejmenována - ze Slovenské na Slováckou. Po rozbití společné republiky restaurace s kdysi nejchutnějšími dary slovenské kuchyně v mezinárodně uznávaném lázeňském městě klesla na úroveň vinného šenku s burskými oříšky s nepravidelnou otvírací dobou.
   Architektonicky cenná stavba byla sice prohlášena za národní kulturní památku, ale chráněna byla tak špatně, že lehla popelem. Zbyla jen kamenná podezdívka. Žháře se dopadnout nepodařilo a je proto obtížné motiv jeho činu vysvětlit. Není však vyloučeno, že šlo o uměle založený požár, který měl za cíl zničit fyzický doklad česko-slovenské kulturní vzájemnosti. Škrtnutí sirky ve Slovenské, alias Slovácké búdě zapadá do společenské atmosféry plné násilí vůči všemu historickému, hodnotnému a krásnému.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]