MICHAEL DOUBEK

* * *

Lány pšenice jsou ostříhané na ježka
jak se to touto dobou nosí
Léto je za nadhlavníkem
ale ještě žhne
Dáš se jím pohladit?
Dej a přijdi k nám!
Letošní třešně neokusilas
a přece jsi zatím nepropásla vůbec nic

Tvé žíly jsou napuštěné potůčkem
ze srdce jezera Laguna daleko na západě
jenž jistě doroste šíře veletoku
A tvé oči dohlédnou až na dno Bajkalu
tam na východě
Ty o tom ještě nevíš ale vím to já
Jsi jako zrnko čaje který připlouvá z Cejlonu
a který nás brzy zahřeje
Ještě nevíš o Kubě
o níž básník říká že je doutníkem v moři
Neznáš její cukrovou třtinu
a přitom jsi jako ona a osladíš náš čaj

Přes všechny ty dálky
jež musíš poznat bez berličky cestovní kanceláře
ale navždy zůstaneš vlnkou na Litavě
a na rybníčku u Jalového dvora

Neznáš pány světa kteří nepijí po doušcích ale barelech
Neznáš čeledíny čekající na kapky deště
Všechno poznáš a s prvními krůčky přispěcháš
zavlažit záhony těch prostých
Tvářičky jako ředkvičky
Pokveteš do hlubokého podzimu
jako bílé žluté a fialové úbory kateřinek
které vůbec nejsou chladné

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]