Radost nad radost přinášejí "zkřivené držky bolševiků" (sic!) českým "demokratickým", ve skutečně demokratické společnosti ovšem jen na okraji parazitujícím silám, jež se brzy po listopadu vyrojily jako hejno sršňů, aby exploatovaly nejhorší stránky českého národního charakteru. Dodnes šíří lítice politické nenávisti a fundamentalismu do všech koutů v bláhové víře, že budou bráni vážně. Vlna jejich extremismu jakoby dosud nechtěla opadnout, vynesena zločiny "humanitárních" a "preventivních" válek do výšin justičně nepotrestaných a - snadno napodobitelných. Stále existují jednotlivci, kteří by rádi viděli Staroměstské náměstí dlážděné lebkami komunistů, stále existuje dost žurnalistů ochotných persekuce obhajovat, a stále existuje přemnoho lidí, kteří jim v tomto "díle" nebudou bránit dílem ze strachu, dílem z pohodlnosti, jak kdysi nebránili vytloukání oken "cizorodcům".
   Časopis Annonce, "inzertní noviny pro Českou republiku", je skanzenem politického extremismu par excellence. Proto je pochopitelné, že tito "boys" budou jako nedemokratické cejchovat právě objekty své iracionální, fanatické zášti, nenávisti neobhajitelné ani "špatnými zkušenostmi" s komunisty.
   Pan Kudláček Josef, vydavatel, sice po listopadu žádného komunistu osobně nepoznal, ale protože je volilo "882 653 (!!!) lidí", měl by "tyto prapodivné osoby potkávat každou chvíli i na pražském chodníku", ale on neví, "jak je poznat?!" (29. 9. 2003, s. 17) Navrhuje převléci se do "stounovského trička" s nápisem "Fuck the KSČM", jehož autorem je "sochař David Černý" (hleďme, k čemu se hodila hardrocková skupina a její logo, a jaké kýče to zvýznamní jednoho bezvýznamného "sochaře"), a sledovat "tváře kolemjdoucích". Kudláček věří v "mnohé gesto sympatie" (jak krásná čeština, viďte?) a hlavně ve "zkřivené držky".
   Český antikomunistický extremismus je kontinuitní ideologie (petici "S komunisty se nemluví" podepsalo již "6726 občanů", píše se hrdě v článku), která nezačíná ani nekončí Arijským bojem nebo Vlajkou, Ligou proti bolševismu. Kdopak to ještě za "totality" propagoval myšlenku, že s komunistou je třeba jednat jako s hadrem a s připravenou cihlou v rukou? Má ovšem své Kudláčky, Placáky a Černé, jako kdysi Rélinky, Tully a Vajtauery, ale bude v demokratických poměrech nebezpečný přesně v míře, jakou jsme mu ochotni přiznat.
   Komunisté se nemusí bát antikomunistů, kteří jim poskytují tu nejlepší službu - jako stromům ořešákům: čím více je otloukáš, tím více košatí a mohutněji koření, ale jen sami sebe a přemilých vábivých úsměvů, jež předcházejí pád.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]