Mezi nejčtivější romány světové literatury patří Lolita (1958) Vladimira Nabokovova (1899-1977). Lolita je román o lásce muže středního věku k nezletilé dívce. Kniha byla několikrát zfilmována. V některých ruských emigrantských kruzích platil Vladimír Nabokov za arogantního a uzavřeného člověka. Když v r. 1919 opustil Rusko, psával svá díla rusky pod pseudonymem Vladimir Sirin. Jeho tvorba se vyznačovala originální vypravěčskou technikou. Nabokov prý sledoval svérázný cíl: chtěl se stát Puškinovým dědicem. Puškina ostatně po léta studoval. V 60. letech aspiroval na Nobelovu cenu, ale neuspěl. Jeho díla bývala plná kulturních narážek a též témat odcizení, jakož i slovních hříček a groteskních situací.
   Někteří literární kritici se domnívají, že Nabokov se jednou rozhodl ukázat svým čtenářům dlouhý nos. Potíže s takovým dílem byly hned při jeho začátku. Vladimír Nabokov opatřil své nové »veledílo« nazvané Bledý oheň (600 stran!) odvážným podtitulkem »román«. Již z obsahu lze vyčíst, že jde o »Báseň o čtyřech zpěvech«, která byla obohacena o úvod, poznámky a rejstřík. Původní báseň Bledý oheň pochází od Johna Shadeho a má pouze 40 stran; poznámky, za které je zodpovědný Dr. Charles Kingbote, mají již téměř 300 stran. Podstatou Nabokovova románu je dlouhá báseň Johna Shadeho, která je Charlesem Kingbotem komentována. Pokud tyto základní struktury nejsou dost komplikované, umisťuje Nabokov jednání do dvou rovin: autobiografická báseň Johna Shadeho se odehrává v americkém městečku New Wye. Charles Kingbote je sousedem básníka Shadeho, ale sám pochází z fantastické země Zembla, jejíž dějiny jsou rozvedeny v rozvláčných poznámkách. Román oplývá slovními hříčkami, zrcadlovým písmem, anagramy a tajnými znameními, které ani Nabokovovi fandové dosud byť jen zdánlivě nerozšifrovali.
   Je jisté, že nikdo nemůže mít z četby takového textu potěšení. Řada prominentních teoretiků tuto otázku zodpovídá stručně a jednoduše. Vzápětí po vyjití románu . Dwight Macdonald a Frank Kermode text zavrhli jako prázdnou hru se slovy. Alfred Chestreer dílo označil za »totální ztroskotání«. Bledý oheň (1962) je označován za nejnečtivější román světové literatury. Přesto stále vychází; naposledy byl vydán nakladatelstvím Rowohlt-Verlag v r. 2007.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)