Dneska to naše posezení se Švejkem u dobrýho piva bude zajímavý, neboť si budeme povídat vo válkách, ale hlavně jak s tím skončit. Krize sužuje lidi a eště se musejí peníze strkat na armády. Armáda byla vždycky pro každej stát pěkně těžkej ranec, kerej ta společnost musela nýst, aby obstála před silnějším sousedem.
   To je ňákejch knih, který byly votom sepsaný se záměrem, aby lidi proti tomu nereptali a nebo aby jako národ drželi pohromadě a tím se síla násobila. Takhle to přesně bylo u nás. Malej českej a slovenskej národ byl několik století zotročovanej vod sousedů z Rakouska a Uherska, neboť Habsburkové a ostatní šlechta si v tý době národy podmanili pod různou záminkou a pěkně je vedli u huby, aby šly, kam voni chtěli. Pomníky ve všech vesnicích vypovídaj, kolik padlo obyčejných lidí v první světový válce kvůli císařovi a šlechtě.
   Moc pěkně je to napsaný v tý knížce vo osudech dobrýho vojáka Švejka. No a teď už je řada na Švejkovi, kerej sedí protivá mně, aby to dokladoval krátce ze svýho života. A Švejk, poněvač měl zapálenou fajfku, vstal a šel si odplivnout do popelníka u našich kachlovejch kamen. Jináč to nejde. Při fajfce se plivat musí, neboť vod fajfky de člověku na plivání. Je to jako dyž mu doutná huba. A Švejk začal svý vyprávění:
   „Já sem se musel před oficírama přetvařovat a říkat, že rád bojuju za císaře pána, protože sem poznal, že se tím kreju. Těžko mě někdo moh podezřívat, esli to tak skutečně myslím. Mně se to divadélko zamlouvalo a nikdo mi do hlavy nevlez. Nebyl sem sám, bylo nás moc. No a náš táta Jaroslav Hašek to taky viděl a napsal to vo mně a vostatních lidech tak přesvědčivě, že ta kniha furt žije a bude žít. Zato byl tehdejšíma kapitálistama pěkně uštvanej. Von myslel na všechny lidi, co se museli motat blízko těch masakrů, kde to dycky vodnes vobyčejnej člověk.
   Kolikrát sme si my vobyčejný vojáci v zákopech při nejvěčí kanonádě říkali, že by si to ty panovníci měli přijít rozdat mezi sebou a my vobyčejný vojáci bysme jim fandili, asi jako dnes na fotbalech. Takle se vůbec nepozná, esli ten panovník je chrabrej. A to sme si taky říkali, že by ten slabej, starej páprda na to bojiště spravedlnosti nepřišel a vzkázal by, že má loudavou pospěš.
   Dneska jsou zbraně drahý a stavěný tak, aby zabily co nejvíc lidí. A ty rozpočty na armádu rostou, že to až nejni možný. Američani se smáli, jak uzbrojili Sovětskej svaz. No a za pár let, zavedením velký zlodějiny v bankách, sou Američani sami uzbrojený. Už musej jazykovědou zařadit do všech slovníků slovo „uzbrojenec“, neboť je to něco novýho a celou společnost i se všema vojenskejma institucema to zaskočilo. Teď se to slovo musí zařadit do všech řečí a ve všech pádech. To znamená i ve všech pádech skutečnejch společenskejch řádů a na řadě je kapitalismus.
   Máme se teda na co těšit, neboť při takovejch pádech je slyšet velkej šramot a nadávání vod těch, kerejm se vedlo pohádkově, roupama nevěděli, co dřív dělat a šklíbili se světu.
   Štěstí zase je, že to nový, co se rodí s bolestma, to se musí vydržet. A dneska ten kapitalismus je vlastně pradědeček a je tak strašně marod, že to nový, co se rodí, sotva může pochopit, i když ty pravičácký vědci říkají, že ho těma injekcemi peněžníma vomladí, něco podobnýho, jako dyž někdo vstane z mrtvejch. Může bejt, že ten praděda otevře voči na chvíli a stejně vodejde ze světa. To už je zákon přírody. A zeměkoule se bude dál točit a čas bude pořád vodpočítávanej a nezastaví se kvůli nějakýmu kapitalistickýmu neřádu. Tak daleko se ten kapitalistickém řád propracovával, až je z toho neřád.
   Proto musí skončit, poněvadž ho už nebude potřeba. No jo, ale co s těma zbraněma? A kolik fabrik je do toho zapojenejch a vynalézají se zbraně, co ničej čím dál víc lidí. Řeznický řemeslo se přeneslo do armády.“
   A nakonec sme se shodli se Švejkem, že doporučíme lidem, aby konali víc dobrejch skutků a pomáhali si, jako sme to dělali my kluci, dyž sme měli ten Foglarův klub „Vládci sněhovejch plání“ a i když sme měli dělaný lyže jen tak podomácku, na dobrý skutky sme si potrpěli. Takovejdle příklad zabere jistě mezi lidma a uvidíte, jak zacloumáme se zeměkoulej. Internet i esemesky budou na roztrhání. Tím vodvedem pozornost vod válčení a armády budou konat jenom dobrý skutky a přestanou zabíjet lidi.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)