»Násilná kolektivizace« vesnice jako problém

   Z vydavatelství Víkend máme nyní knihu Richarda Sobotky NÁVRAT NEŽÁDOUCÍ, charakterizovanou coby »osudy lidí z podhorské vesnice v poválečném období«. Kniha má 190 stran a vydavatelství Víkend je v tiráži uvedeno jakožto »editor«.
   Knihu by bylo snadné odsoudit i přehlédnout, ale tím, že navozuje řadu závažných otázek i problémů, to udělat nelze. Již ne z toho důvodu, protože téma poválečné vesnice se nás týká (v našem případě se jedná o Moravu z oblasti, kterou tušíme, kam je zeměpisně zařazena, rozhodně ne do nejbohatší půdní bonity). A již to vede autora k tomu, aby neskrýval své představy, jací lidé žili na této vesnici a jak se pronikavé politicko-ekonomické změny v ní projevovaly. Žili tam sedláci, ale i lidé dočista chudobní, kteří tu jen živoří, případně někteří schopnější hledají pracovní příležitosti v krajích, kde se rozvíjí průmysl (Ostravsko). Všichni jsou ale nějak připoutáni k půdě, což navozuje představu, že autor knížky se dobře školil i u našich dávných ruralistů.
   »Velký svět« je ale tomuto kraji přece jen vzdálen a zprávy z něj jen těžko doléhají až sem; není televize, rádio nemají všichni, ani noviny se nečtou masově, události války jsou již minulostí, ale přece jen jisté stopy jsou v životě venkovanů i tady znát. Autor zahaluje některé postavy do tajemna a lze vycítit, jak mu chybí větší psychologický ponor do postav, o nichž píše.
   Někteří obyvatelé vsi však zvedají hlavu a snaží se orientovat v nepochopitelné době a do toho všeho přichází čas kolektivizace, o níž mají matné zprávy a dosti fantastické představy, jak to probíhalo kdysi v SSSR. Veřejné mínění se tvoří v hospodách, v kostele, v obchůdkách. Někteří tyto proměny neunesou a mizí z obzoru spácháním sebevraždy, ale ani to není pro autora důvodem k nějak hlubšímu psychologickému vyjádření. Zde je dobře znát mez, za kterou jít nemůže a snad ani nechce, navíc je zde nejvíc cítit nedostatek jeho talentu. Avšak všechny události, o nichž píše, se dají převést na docela jednoduchý základ. I v »jeho« vsi se vyskytnou »fiškusové«, kteří chtějí něco pro sebe vytěžit, a zde autor nebyl schopen vyjádřit kladný profil některých typů. Jeho lidé - to je kaleidoskop lidí a lidiček, kteří se nemohou ani v sobě, ani ve světě vyznat a tak jim zůstává vlastně »jen« ta jejich snaha přežít, udržet se a nahromadit majetek pro sebe a pro své potomky. Zúžený obzor.
   Máme tu ale před sebou otázku, na kterou sám autor v našich podmínkách nestačil (o kolik úspěšnější byl takový M. Šolochov již od 30. let v Rusku se svou Rozrušenou zemí!). Ovšem i »země Sobotkova« je nějak rozrušována. Kořeny jeho postav jsou zpřetrhány, autor sám nevidí východisko. Nevytvořil však ani kladnou, ani zápornou postavu, která by byla nositelkou dějinných tendencí doby - všichni jeho vesničané cítí hlavně ztrátu své vazby na půdu (opět onen svérázně pojatý »ruralismus«), ono dávné »Blut und Boden«.

Autor: JOSEF BÍLEK


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)