BOHUMÍR PROCHÁZKA
Kačenka
Jde Káča kolem angreštu a praví:
„To se nesmí jíst, to je zelený.“ Říkám si, jak mají rodiče tu holčičku dobře vychovanou. Však neuplynula ani hodina a vidím, jak se Kačenka cpe zeleným angreštem. Nechal jsem ji a pozoroval.
Pravda, ta kyselost je na jejím ksichtíčku náramně viditelná. A přiznejme, náležitě jí sluší.
Pointa:
1. Staročeská zvyklost, že děti nejradši nezralé ovoce, stále chválabohu platí, a jen blázen myslí si, že ji odstraní.
2. Pokrytectví nepatří jen k politice. Je dobré už v tak útlém věku k němu děti vychovávat?
Je to správné, není to správné?
Kačenka a plavky
Kačenka má nové plavky.
Dvoudílné. Ručně štrykované.
Babička dva dny nemluvila, počítala oka.
Když byly plavky hotové,
ležely na stole čtyři trojúhelníky.
To, co má být na lidském těle skryto,
sestává ze čtyř trojúhelníků.
Kačenčiny trojúhelníky jsou malé,
ale jsou.
Když si navlékla plavky, šla se pitvořit před zrcadlo.
Malé i velké ženské jsou stejné v každém věku.
JOSEF JINDRA
Láska v SMS
VECER JSEM TE CEKALA
KDESBYL PITOMCE!
NA VIKEND JEDE ZASE
MAMA PRYC TAK CO?
TATJANA
Já píši Vám, co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice...
TAK JO ALE NEJDRIV
NA DYZU PRO MARENU
TROCHU SE SJEDEM
NE? EVZEN
Mé štěstí? Listu podobá se,
jenž ve vichřici trousí kmen.
Jsem ztracen, Bože, Vaší kráse
i lásce... Jsem Vás nehoden...
(překlad Josefa Hory)
JIŘÍ KNOPP
Kulturní tragédie
Kráčím po chodníku, já svobodný občan Hradce
a nevím zda dojdu domu ke své matce
zda přejede mě zfetovaný jezdec mercedesu
ty zlevněné rohlíky už zřejmě nedonesu
už neuvidím tu parádní akci
v růžové zahradě ordinaci
Umřu jako zblblý nevědomec
jak poslední z posledních bezdomovec
Kteroupak – doktůrek šelma protřelá - asi
stáhne si do postele za pačesy
kteroupak pozve a po nalití vínka
bude jí sahat výš než na kolínka
ona nebude vědět co s tím debilem –
naštěstí ho odvolá manželka mobilem
Už budu doma – není to tak bledé
teď už mě žádnej blbec nepřejede
Neštěstí je v této době u nás našup
někdo mi vyrval z ruky nákup
taková je u nás denní praxe –
v pekle jsou léky od doktora Maxe
Stěžovat si budu zatím nevím komu
večer podívám se i na Cesty domů
Tohle jste chtěli
Bojím se o vás milé děti bojím se o ženu o sebe
bojím se že ztratím práci že nebudu mít co na sebe
bojím se že mé dítě kouří trávu nebo snad píchá si drogy
vidím ho zpitého do němoty je úplně grogy
vidím jak hází v herně peníze do bezcitného bandity
jak na něho dealer ukazuje a dělá tytyty
nůž dá mu na krk a ukazuje datum
peníze nebo smrt – tak to je ultimatum
Studený pot si z čela stírám
divím se všemu a nepřítomně zírám
Petruška dlouho ze školy nepřichází
aby ji někdo nepřepadl – tak to mi ještě schází
tu blonďatou usměvavou modroočku
snad táhne někdo do křoví jak zatoulanou kočku
Bojím se klaním se šéfovi jak bezprávný otrok
odvolat může mě mobilem takový je už pokrok
druhý den písemný pak vyhazov mám v ruce
bojím se že přijdu o všechno bojím se exekuce
ještě mám auto nábytek telku a byt
ještě mám peníze ještě nežízním ještě jsem syt
mou ženu však čeká operace a zdraví už není zadarmo
šetři se holka říkal jsem jí leč ale nadarmo
Bojím se téhle demokracie Děsí mě tenhle věčný stres
zločiny podvody a neštěkne po tobě ani pes
bojím se já i ty bojí se skoro každý –
duševní choroby deprese sebevraždy…
EVA FRANTINOVÁ
Hlt
Ložnice - s nebesy na patře
a jazyk - sklep
ve kterém možná naposledy cítíš zemi...
(kdy chce jak garsonky
nás víno mění)
Klaviatura v dur
Frankovka Tramín Rulandské
Moselské i Tokaj - pentatonika co nevzlyká...
Hrozen
Zářivka stáložárná
na podzim svítí - jako kamna
Pozvánka do vinice
Drsný list révy - hra s ochotníky
tancem zpěvy...
Předpověď
„Přeháňka burgundského celým dnem“
(my rádi bez deštníků zůstanem)
Pět prstů mrazu
Jak na spoušť sáhlo na vinice...
(zrají v nich modré nábojnice)
Žízeň
Lesem láhví se deru
jak van Gogh do plenéru
Sklenice
Poslední zastávka na Viniční trati...
VÁCLAV HONS
Znojemské králky
Ta holka
byla docela pokojná
A prý že je
ze Znojma
No jo dvojmo
řekl jsem si
když vyšel nad náměstím
po sedmičce
nestabilní měsíc
Ale ona
že prý přijela na černo
po mezi
místní lokálkou
Zpožděná
dlouhých pět minut
za králkou
Hladový had Dyje
ji právě
hlasitě míjel
Ale až po půlnoci
v tropických slabikách
škrtla zápalkou
A byla to
ta velká chvíle
Vlky na Venuši
slyšeli jsme kvílet
Pak kolem věže
přeletělo
nevyzpovídané
andělské tělo
Tak na viničném kopci
v nedbalkách
začínal den po králkách
Had Dyje
se v červáncích
pod rotundou
s tisíciletou pamětí
sytě svíjel
VOJTĚCH MRÁZEK
ráno ve vinohradu
chci rosu pít
z kalíšků tvých dlaní
pod hrozny vína
chci naboso brouzdat
vinohrady
na výsluní
chci džbán tvůj
jemnozrnný
vypít do nahoty
zaorej zbytek noci
přivstal si den
chce taky pít
rosu ranní
vrátím se včas
za vypité verše vína
a zpěvy s moravskými vinohrady
mě moje láska
pro potulku stíhá
vrátím se za ní
abych z pozdního vinobraní
jadérka plodná
do vědra nasypal
ať láskou zkvasí
v nové víno krásy
rudé jak burgund
co jsem zulíbal
ze sudu vinařských mistrů
(z Blatničky)
v moravském sklípku
pozastaveném časem
do ticha oblouku
cihlové mozaiky
třpytem storočí
upíjím mok z hroznu
poznávám nevyřčené
jazykem pravdy
opojen barvou a vůní
patrem lahodnost převaluji
tak rád
s ranním šíráním
rozmlouvám o štědrosti
vinohradu
KAREL SÝS
Vidění
Burčák vzbudí fatu morgánu
Zdeněk H. v turbanu vede karavanu
kolem virtuálně rozdvojených stanů
pískem písmen vysypaných z koránu
Víno rozostřuje obraz
nomádů putujících k lednu
Cíl pluje v nedohlednu
- vlhké lůno nedostižných oáz
Cavalleria rusticana
Veškerá voda Čech vyteče do moře
nám zbude pláč a hoře
Víno Moravy vyteče do českých hrdel
cizáci polibte nám prdel!
Než
Půl princezny za hloupého Honzu!
Království za koně!
Nebesa za hlt vína!
Než všechny přikryje hlína…
STANISLAV ZEMAN
Láhev červeného I
Otevřeli jsme si láhev červeného
Jako pokaždé v úterý večer
Kdy jsem k tobě chodil
A jako pokaždé jsme ji nedopili
Aby ti zbylo i na potom
Teď láhev dopíjím za tebe
Víno je už bez jiskry a kyselé
Nedopít ho
To bys mi táto neodpustil
Láhev červeného II
Žárlila jsi na láhev červeného
Kdykoliv jsme si ji s tátou otevřeli
Kapičce vína ses ale nebránila
Z pokory
Ze vzdoru
Kdopak to teď mámo ví
Trochu vymyšlený příběh
Až po klín Gertrudy
Daleko od Elsinoru
O znojemském bakchanále
Víno naplní kašny
Královského města
Zatímco Claudius se pomodlí
U svaté Kateřiny
K Přemyslu Oráči
Za rozkvět svého rodu
V zemi hojné
Mlékem a strdím oplývající
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)