zahajovací projev předsedy Sdružení spisovatelů Srbska

   Mám čest i potěšení přivítat vás - naše hosty - jménem Sdružení spisovatelů Srbska, organizátora 44. bělehradského Mezinárodního setkání spisovatelů. Toto podle všeho stále největší setkání toho druhu na Balkáně by se nemohlo uskutečnit bez podpory Ministerstva kultury Srbska a vedení města Bělehradu, za což srdečně děkujeme.
   Mimořádný dík vyjadřuji našim hostům, od nichž očekáváme, že uslyšíme, co si myslí o současné situaci v kultuře a umění ve světě včetně všech nezbytných průvodních otázek, které spisovatelé nepřecházejí mlčením, počínaje politikou a konče ekologií, od ekonomických a dalších realit až po futurologické projekty. Základní princip našeho shromáždění se vyznačuje přáním navzájem se poznat. Bez ohledu na stále větší propojení a důsledky planetárních událostí, jakož i efektivnost elektronických komunikací, je literatura i nadále hluboce individuálním uměním. Snahy postmoderní nivelizace - jak již dnes vidíme - nepřinesly žádné epochální výsledky. Osobitost, svébytnost kultury a historie, architektury i jazyka jsou nenahraditelné a stále se potýkají v tvůrčích procesech až po univerzální zkušenosti obohacující světovou kulturní pokladnici.
   Některé ze stále nejlepších plodů moderní srbské literatury byly vytvořeny v prvých desetiletích minulého století. Současně to bylo období všestranného otevírání se světu, druhým kulturám, vyznačující se duchem poznání. Tento druh modernosti naší literatury znovu ožil po druhé světové válce počínaje 60. lety 20. století, díky jistému, byť kontrolovanému ideologickému oteplování.
   Změnou státního a ideologického konceptu i státních hranic, k níž bohužel nedošlo klidnou cestou, nýbrž ve variantě bratrovražedného vypořádání v prostoru Jugoslávie, Srbsko vstoupilo do období turbulentní přestavby. O následcích sankcí, bombardování i mediální satanizace bychom mohli hovořit dlouho a podrobně, zvláště o otevřených ranách včetně té největší - Kosova a Metohije. Naskytne se však příležitost, aby si naši hosté svobodně prověřili svoje představy a doplnili dojmy. Není to pouze věc hostitele a tolerance, nýbrž právě součást připomínané otevřenosti i naší připravenosti vyslechnout připomínky a dobře míněná kritická slova.
   Srbští spisovatelé vždy sdíleli osud svého národa. To platí i nadále s malými výjimkami. V tomto smyslu věřím, že vyjádřím dominující názor, jestliže připomenu, co jasně říká naše vláda. Jedná se o to, že pro nás jako občany této země je úmysl odtrhnout dvacet procent státního území Srbska nepřijatelný a považujeme ho za nepřátelský. Myslím tím Kosovo a Metohiji.
   Na spolupráci, výměně ideí, na vzájemném překládání výborů, antologií a jednotlivých knih a tvorby vůbec jsme mimořádně zainteresováni, o čemž svědčí jak dnešní program, tak i představení přeložených knih, k nimž dojde v příštích dnech. Cíl našeho setkání je v tomto smyslu praktický. Je i příležitostí k rozhovorům a dohodám o všemožných formách spolupráce. Přejeme si, aby naši hosté poznali Bělehrad i Srbsko v míře, kterou jeden krátký pobyt umožní a aby to přineslo také zcela konkrétní výsledky.
   Systém civilizačních hodnot, k nimž patří ochrana autorských práv, u nás plně funguje, pokud jde o zahraniční autorská práva i intelektuální vlastnictví. Bohužel musím s určitou rozladěností přiznat, že domácí autor takové ochrany požívá jen částečně. Srbský stát opravdu může počítat s pochopením, trpělivostí i vitalitou našich občanů, tedy i umělců - všichni jsme svědky, jakých úspěchů individuálního vypětí dosahují naši sportovci, dnes zvláště tenisté, ale toto pochopení by nemělo být neomezené.
   Je toho ještě hodně, čeho se nám nedostává, abychom byli více vidět jak na domácí, tak na světové scéně. Budu se opakovat, když v tomto případě sebekriticky přiznám, že tak trochu připomínáme malý národ trpící komplexem před velikým národem, to jest sklonem ke snadnému zapomnění a zavržení jednotlivých výdobytků a děl, jejichž hodnota trvá navzdory veškeré nepřízni. Sdružení spisovatelů Srbska proto již řadu let usiluje o vybudování moderního muzea srbské literatury, které by se rovněž stalo dokumentačním střediskem tvorby i v elektronické podobě.
   Věřím, že srbská literatura a umění, kultura vůbec, si zaslouží být ve stálé komunikaci a dialogu se světem. Toto shromáždění je přínosem k této ideji. Bělehradské setkání spisovatelů, letos již 44., tímto formálně zahajuji. Ještě jednou - buďte vítáni!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]