FRANTIŠEK SKÁLA
Pohoda
Konec je všech radovánek
libých jako jarní vánek,
ten tam je náš klidný spánek,
dokud vládne Topolánek.

Marnost
Dostal-li ses k lizu,
boss či manažer,
třebaže máš mízu,
moc se nenažer.

To nezmění převrat,
obžerství je hřích,
mohl by ses přežrat,
praskl by ti břich.

Smrti neutečeš -
buď tě trefí šlak,
zbytečně se netěš,
sežere tě rak.

I když nebudeš mít
žádnou chorobu,
nemůžeš si nic vzít
s sebou do hrobu.

Sakra práce!
Bard Hutka ve svatém hicu
napad? Jarka Nohavicu.
Určitě prý je to tak,
že byl Jarek estébák.

ES TÉ BÉ hlídala stát,
lid, partajní aparát.
BÉ Í ES chrání dnes,
co dřív po nich neštěk? pes -
zbohatlíky, bařtipány,
korupčníky, mafiány.

Slyšíme na vlastní uši,
že jim někdo píchnul duši
a teď jim z ní - sakra práce,
unikají informace!




KAREL SÝS
Až se žízeň zeptá
Podzim odpouští
otisky prstů na spoušti
Viny se spouští
do révového houští
Nevinen vinen
jsme v pekle - každý v jiném
Bílé víno vykrvácí u Slavkova
rudé krev do láhve schová

Když žízeň zavolá
Vítězové padnou usnou na vavřínech
panny na zádech
neplavci ve vaně
Caesar v Římě
Hannibal ante portas
hrozny na slámě

Je těžké
Těžké je poznat svět
láhve jsou bez vinět
Všude kolem neprůhledné lebky
konzervy bez nálepky
osudy bez hromosvodu
střechy bez návodu
dopisy bez adresy
neidentifikované běsy
na prázdno běžící dny
kliky piky vhozené do studny




EVA FRANTINOVÁ
Skleničko ty broušená
Polibek je lok z obyčejné skleničky
vydrží ale ruka něhy rozlévat
víno pod víčky

a oko těšit výbrus keře
a v keři zavěšený hrozen - modrý pant
který ti otevírá dveře
když jsi sám?

Jez
Své paže rozprostři jak plachty
a zachraň sebe
zachraň i nás něho
když po rtech sjíždí kapka rulandského...

Červené v únoru
Venku si sněží Já si piji
víno mne dnes večer oddává s letargií

cestuje tělem - mapou jihu
a na svá záda bere batoh Tíhu

cestuje od palce až k rameni
a jak vor na němž rozsvítili

ve tváři zanechává
plameny...

Zásoba mezi okny
Zde leží na sobě šest lahví
a jsou to vojáci spící v zimním zákopu
- pod dekou viněty
zraje v nich munice
když denně při větrání
míří na mé čelo
jak na svah
vinice...

S uchem u země
Já slyším révu růst
já slyším džbány
praskat sladkostí
já slyším pod plachtami listu
plout zátky
korkové stupínky pro šlépěj možností
co dobíhají k cílům vyčerpány
já slyším oběh révy pod zemí
a tenhle neón usmíří i zmatky
které jak plevel
proplétáme kořeny...

Z jihu
Na terase se zamodralo
tak že by každý spustil
s mokrým ručníkem kolem ramen árii
protože nejen hrozny ale i gesto
jež je položilo
bylo krásné
zatímco za poledne
o sole mio
všechno kolem spalo
i kočka na zdi
sochy hostů v zahradách
kalichy lilií
to gesto ruky krásné
jako harfa
co nemá šanci doznít...

Zpověď vinaře
Být s něčím spjatý
tak jako s tělem šaty
šaty s hliněnými kapsami
a na kopci stát přibitý
než naplní se košíky
než začnou přetékat korby
a stoly burčákem
být s něčím spjatý
jako verš se zázrakem tvorby
zelené moře s vlnami
zem s chodidlem...




VÁCLAV HONS
Slavnost sv. Martina
Martine Martine
ty jedeš za vínem
já jedu za milou
Snad se tam neminem
Víme co nevíme
o vině nevině
Doušek jde za douškem
ucho je za ouškem
Dál mě však nepouštěj
Čekejme spolu na noc
až zahřmí ticho vánoc

Šobes
A když jsem na vinici
po vší té perné práci
nočně ztich
slyšel jsem
jak víno odkapává
z líbezných hrotů tvých




JIŘÍ ŽÁČEK
In vino veritas
Básně o víně

Jsme jak ta réva
Když koncem září rudnou stráně,
jsme jak ta réva z vinic Páně.

Smích i pláč z lisu osudu
Hospodin stočí do sudu.

Andělé hrají na šalmaje,
ať víno v sklípku pěkně zraje.

Koštování
Láhev plná poezie
nemá chybu žádnou,
všechny ženy po ní zkrásní,
muži po ní mládnou.

Láhev plná poezie
vymaže ti vrásky,
je to nápoj filozofů,
je to nápoj lásky.

Láhev plná poezie
zbaví duši falší,
a když jedna dopita je,
načni honem další!

Rodinka ve sklípku
Mamince
otevřeme láhev vavřince.
Pro tátu
soudek voňavého muškátu.
A co dětem?
Sunar křtěný cabernetem.

Inzerát
Vyměním auťák za sud vína:
ve víně je víc radostí.
Když piju víno z tvého klína,
mír se mi v srdci rozhostí.

Popěvek o zázračném víně
Vypiju první sklenku
a už jsem pod parou.
Pletu si dveře s oknem
a ženu s kytarou.

Ten elixír mi vlévá
klid a mír do duše -
namísto babek vidím
spanilé Venuše.

Mrknu se do zrcadla -
a je mi dvacet pět.
Čím víc mám v sobě vína,
tím krásnější je svět!

Pijácká píseň
Jedna zkrásní radostí,
druhá zase žalem,
tahle voní tramínem,
tamta portugalem,

Jedna je typ domácí,
druhá bloudí světem,
tuhle uctíš veltlínem,
tamtu cabernetem,

Jedna je tak štíhlounká,
druhá jako bečka,
tahle pije burgundu,
tamta vavřinečka.

I sám Bakchus, dobrý bůh,
nabádá nás řecky:
Okus, brachu, to i to,
ať je poznáš všecky!

Pijeme
Pijeme nektar,
ber kde ber -
ty jsi můj burčák,
já tvůj pozdní sběr.




STANISLAV ZEMAN
Henri Rousseau ze Šatova
Jak se kreslí mladé víno
Henri
Bůhví
Třeba jako mořská panna
Hospodáři
Šupinka po šupince
Doušek po doušku

Na svatbě v Káni Galilejské
V šesti kamenných džbánech
Po okraj naplněných vodou
Vzhlíží se syn
Nesmlouvavý k matce
Trpělivý ve víře proměny
Možná i vína v báseň

Jam session ve vinici
S večerem i pohárkem
Uslyšel piano
Banjo a trumpetu
Šel za jejich hlasem
Vysoko do vinice
S housličkami v podpaží

Když odcházel vinohrad
Zvon ve vsi mlčel
Když odcházel vinohrad
Jen číše na faře se zachvěly
Hříchem touhy
Po slzách Dionýsových

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]