Tři sta dvacet stran nového SLOVNÍKU RUSKO-ČESKÝCH LITERÁRNÍCH VZTAHŮ (Oftis Ústí nad Orlicí 2008, pevná vazba, 250 Kč) připomíná úsporné monitorování úlohy překladatelů ruské literatury v našem kulturním povědomí. Navíc podle slov vedoucího autorského kolektivu prof. PhDr. Miroslava Zahrádky, DrSc. poskytuje »...pokud možno celkovou představu o českém vnímání ruských autorů v širokých univerzálních souvislostech«. Význam knihy podtrhl její křest velvyslancem Ruské federace v ČR Alexejem Fedotovem spolu s M. Zahrádkou a předsedou České asociace rusistů Mgr. Jiřím Klapkou za účasti autorského kolektivu, literárních vědců a hostů. Vydání slovníku podpořila Česko-ruská společnost a finančně firma Dostav Praha. Dílo vzniklo v rámci grantu Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
   Ze Zahrádkový hutné předmluvy upozorňuji zejména na přehled dlouhé historie rusko-českých literárních vztahů a na jejich vývoj v několika stadiích počínaje obrozeneckým hnutím (J. Jungmann, F. L. Čelakovský a další). Velká vlna zájmu o ruskou literaturu a mimořádně velká kritická reflexe, která se už nikdy nebude opakovat, přišla na začátku 20. století. Další vlna - první republika (nové a modernější překlady ruské literatury a nové sovětské literatury i literatury emigrantů). Po překladatelské generaci Ottovy Ruské knihovny se zformovala nová generace s působností i do doby po roce 1945. Po tomto roce se hojně vydávali klasici a zejména sovětská literatura, částečně vlivem kulturní politiky. To se týkalo i přípravy nové vlny překladatelů. V 60. letech byl výběr titulů pro překlad umělecky nejnáročnější. Úroveň šla prudce nahoru.
   Po roce 1990 padly politické a cenzurní zábrany, ale přemíra ruské produkce z předcházejících let a působení trhu vedlo k nižšímu zájmu. To se v současné době mění. Překládá se i nová tvorba, objevily se překlady dříve zakázaných emigrantů všech vln i »nedoporučovaných« titulů. Tradičně se vydávají renomované hodnoty. Své priority (moderna, postmoderna) má nejmladší překladatelská generace. Paradoxně ale právě v den křtu slovníku byl v Ruském středisku vědy a kultury v Praze 6 představen výbor z básní M. Lermontova Kříž na skále v rusko-českém vydání a navíc zazněl úspěšný přednes básní překladatelem - brněnským vysokoškolákem Jakubem Kostelníkem... V současné době však působí nadále mnoho překladatelů starší generace (klasika, literatura 20. století) . Naštěstí!
   Nový slovník středního rozsahu poskytuje oproti »malému« slovníku obdobného typu z roku 1986 nejen univerzální souvislosti ve vnímání ruské literatury, ale i v tom, že byly odstraněny vynechávky jmen (Sergej Machonin, Josef Sedlák a další). Dříve bylo autorských hesel jen 80, nyní je jich 316 - při výběru byly podmínkou nejméně tři knižní tituly vydané česky. Překladatelů bylo v seznamu jen 560, nyní je jich uvedeno 1196, vždy se jmény spisovatelů, jejichž díla překládali.
   Ve slovníku je každý autor (rusky píšící) představen, například Ajtmatov Čingiz Torekulovič, 12. 12. 1928 - prozaik píšící rusky a kirgizsky (doplňuji informaci o úmrtí v červnu 2008 - slovník uvádí data do roku 2006). Následuje stručná charakteristika tvorby, údaje o pobytu a kontaktech v Čechách, místo vydání překladu a rok, jméno překladatele, jméno autora předmluvy nebo doslovu. Výběrově jsou uvedeny recenze, monografie apod. o tvorbě spisovatele.
   Cenná jsou nově zařazená hudební nebo výtvarná zpracování děl, výstavy, divadelní, filmové, televizní či rozhlasové inscenace, což je v současné době oblíbený zdroj poznatků o ruské literatuře u mnoha studentů. V hesle bývá také informace o besedě se spisovateli, publicisty s odkazem na ohlas v médiích. Objevila jsem i konstataci o čtenářských konferencích »...v souvislosti s akcí Fučíkova odznaku«: Daleko od Moskvy - »vzorové dílo soc. realismu«, Jak se kalila ocel s autobiografickým »vzorovým představitelem generace prvních komsomolců«.
   Neúplnost autorských hesel se týká velmi známých spisovatelů (Tolstoj, Dostojevskij, Turgeněv, Čechov, Gorkij a další), ale i tak je rozsah jejich hesel značně kompetentní. Úplný by znamenal zvláštní slovníky. M. Zahrádka se o tom přesvědčil při tvorbě knihy o reflexi M. Gorkého u nás na přelomu století. Gorkého povídky se totiž tiskly v Praze i na venkově mnohokrát i v různých překladech, mnohokrát byly recenzovány. »Nedá se to srovnávat se současnou reflexí jakéhokoli díla!« zdůraznil na setkání u velvyslance M. Zahrádka.
   Slovník inspiruje zcela nově například využití ve výuce, v besedách Česko-ruské společnosti i jinde o literatuře. Pro učitele je výbornou pomůckou, takže náklad nižší než 1000 výtisků se jeví jako diskutabilní.
   Mnohovrstevnatost slovníku vyvolává dílčí otázky. Například ojedinělá charakteristika Davydovové »Prozaička. Disidentka« vyznívá módně, nicméně disproporčně, disharmonicky, disfunkčně i diskriminačně vůči odpůrcům nejrůznějších období temna, byrokracie atd. Rozdílně strohá je charakteristika spisovatelů, kteří »zažili« válku, »účastnili se« války, »bojovali« ve válce napoleonské, I. a II. světové, Občanské... U některých se zkušenosti »odrazily« v knihách, u jiných »polnaja tišina« - viz Arkadij Gajdar (1904-1941), jehož válečné zkušenosti přetavené do mírového poselství v knihách pro děti a mládež jsou živé dodnes, takže v Rusku je například v edici »Zolotaja biblioteka« stále vydáván. Otázky vyvolává i maličkost v charakteristice V. Brjusova: »...jako jeden z mála symbolistů spolupracoval s kom. revolucí«, jestliže v přehledu značek zkratek je kom. dešifrováno takto: kom.- komedie. Naopak výraz »maf. revoluce« není využit, byť mu nahrává autorské heslo Marininová Alexandra Borisovna, 1957 - prozaička, autorka detektivních románů, býv. policejní důstojnice. O průniku do mafiánských praktik svědčí názvy překladů i několika interview poskytnutých autorkou za jejích pobytů v Praze a v Českých Budějovicích, například Neúcta k zákonům nahrává mafiánům, Večerník Praha 3. 3. 2000 - M. Kolomacká; Píši o tom, co se mohlo stát a stává každý den, Haló noviny 2. 3. 2000 - J. Císler.
   Celkově je slovník vizitkou záslužné práce coby odkaz mladším s vědomím, že mládí je budoucnost a budoucnost neumírá. »Nechť každý ve slovníku najde, co potřebuje,« vzkazuje M. Zahrádka.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]