Ostravský rodák Oldřich Šuleř (roč. 1924) patří mezi velmi plodné autory, souhrn jeho beletristické a národopisné tvorby už překročil tři desítky svazků. Zůstává věren rodnému kraji, čerpal své náměty z Ostravska, Jeseníků a Beskyd. Také jeho nový román - HOŘELA LÍPA, HOŘELA... (nakladatelství Tilia, Šenov u Ostravy, 187 str.), inspirovaný skutečným osudem chudého hornického chlapce, který to intenzivní prací dotáhne až k funkci generálního ředitele, ale tvrdě za ni zaplatí vážnou nemocí a několikaletým umíráním, je zasazen do ostravsko-karvinského uhelného revíru.
   Román má náročnou, složitou kompozici; poslední léta života ředitele uhelného revíru se prolínají se vzpomínkami na dětství a dospívání. Gustav Gazda, poloviční sirotek vychovávaný nemocnou matkou, vyučí se havířem, ale za druhé světové války se ocitá jako "totálně nasazený" v Německu a na norském ostrůvku. Po návratu a vyléčení z útrap pracuje jako horník, projde "rychlokursem" a udělá závratnou kariéru; podaří se mu "ozdravit" pracovní poměry na několika šachtách, dočká se jmenování generálním ředitelem, ale posléze devítiletého vážného onemocnění a předčasné smrti.
   Oldřich Šuleř byl po maturitě v roce 1943 nasazen na práci na ostravském dole, takže prostředí, o kterém píše, důkladně poznal. A jak souvisí název románu s jeho dějištěm? Lidová píseň "Hořela lípa, hořela,/ pod ní panenka ležela..." zněla chlapci Gustavovi z úst nemocné matky, která sebe a syna živila žehlením prádla. A píseň provází hrdinu románu po celý nesnadný život.
   Šuleřovi se podařilo vystihnout složité pracovní poměry v poválečných letech, pracovní elán a ulejváctví se na dolech prolínají, řídící funkce klade na své nositele mimořádné nároky.
   Románům z pracovního prostředí se posměšně říkávalo "budovatelské", ale jak dokládá Šuleřova kniha, lze v nich najít reálný zápas společnosti i jednotlivců.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]