Píšeme si
   Marx ano – Lenin ne?

   Tak staví otázku Josef Heller (Obrys-Kmen č. 27/2009). V článku pak rozvádí nesmyslnost takto formulované otázky. V oznamovacím způsobu by věta zněla kategoricky.
   Inu, velikáni jsou potomky jednou oslavováni, potom zase zatracováni. Tak je nyní Marx byť s rozpaky přijat do klubu světových filozofů, Lenin pak odmítnut - jako placený agent
   německý. Habet!
   Chceme-li se vyznat v těchto úvahách, musíme nejdříve uznat, že stěžejní myšlenkou těchto velikánů je otázka světové revoluce. Stěžejním dílem Marxovým je Kapitál. Zde Marx zkoumá vývoj kapitalismu od počátku. Tedy kapitalismus nastupující a dravý, mající volné pole pro trh. Tak se kapitalistická třída etabluje poměrně rychle. Na druhé straně končí doba manufaktur, nastupuje tovární velkovýroba. Továrna organizuje dělnictvo kasárenským způsobem. Dělnictvo se z třídy o sobě stává třídou pro sebe (Engels - Postavení
   dělnické třídy v Anglii).
   Jsou tedy dány protagonisté hry. Prvotní vývoj kapitalismu čerpá nadhodnotu přímo bez zprostředkování a dosahuje vysoké míry zisku. Tento vývoj se koncentroval v západních
   zemích. Marx a jiní předpokládali, že socialismus zvítězí nejdříve v západních zemích s vytvořenými předpoklady a bude se rozvíjet do okolního světa silou příkladu.
   Lenin ne?
   Především nutno vyvrátit, že Lenin byl placeným německým špionem. Lenin skutečně přijel do Ruska přes německé území se skupinou spolupracovníků (Inesa Armandová) a musel být vybaven určitou finanční částkou. Kdyby to byla pomoc vázaná na protislužbu,
   pak je nepochopitelné, že přímo po příjezdu přednáší Dubnové teze, které vzbudily nepochopení a rozruch. Konečně myslím, že zůstaly nepochopeny dodnes.
   V Dubnových tezích Lenin nastínil program přerůstání revoluce demokratické v revoluci socialistickou, která by se uskutečnila prostřednictvím lidovlády sovětů. Přímo se nabízí
   srovnání s Gottwaldovou školou státnickou (1946–1948).
   Lenin ve své práci Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu „prozkoumal zahnívající proces konce kapitalismu. Globalizace – přerozdělování trhu válkou. Vyčlenění finančního kapitálu s hrůznou definicí Money make money. Relativní vytváření nadhodnoty snižuje
   míru zisku. Zdá se, jako když technizace výroby již nepotřebuje zprostředkovatele – vzniká Čapková Továrna na Absolutno. Vidina maximálního zisku vede do záhuby.
   Lenin proto přehodnocuje Marxovu permanentní revoluci. Imperialismus nastoluje situaci, kdy se rozpory zauzlují tak, že v určitém čase a místě vzniká revoluční situace, kdy „utlačovatelé již nemohou a utlačovaní již nechtějí.“
   A Lenin tuto myšlenku uskutečnil v praxi Říjnovou socialistickou revolucí. Marxe a Lenina spojuje metoda zkoumání konkrétních situací.
   Zbývá zhodnotit poslední Leninovy práce. Masaryk k dobudování demokracie požadoval padesát let, Leninovi zbývalo pouhopouhých sedm let. Z nich navíc musíme odepsat tři léta válečného komunismu. Lenin pak přichází s Novou ekonomickou politikou a prohlašuje, že NEP zde bude nadlouho. Na námitku, zda je možné v socialismu uplatňovat kapitalistické prvky, odpovídá ano, neboť je to otázka míry.
   Potom přichází Stalin a leninské myšlenky mizí. Pro nás by měl být poučný leninský odkaz, především jeho myšlenky o družstevnictví.

   JOSEF PEŠEK, Týniště nad Orlicí

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]