Pořadatelé letošní jubilejní máchovské výstavy v letohrádku Hvězda zcela opomněli jednu generaci českých básníků. Proto přetiskujeme básně – varice na Máchovu báseň Noc - z knihy Stány světla, kterou na počest Karla Hynka Máchy vydala v roce 1986 Lyra Pragensis.

MICHAL ČERNÍK
Čtyřhvězdí
Vy hvězdy jasné vy hvězdy nad hvězdami
Po zemi chodím zem si odstelu
Někdy se děsím co mají s raketami
společného věže kostelů

Vesmír jak nebeská vana
přetéká tmou a světly hvězd
Navždy zůstanou nepojmenována
elektrická souhvězdí velkoměst

Vy hvězdy jasné vy hvězdy nade mnou
Myšlenkou se člověk propaluje tmou
Pod světlem lampy za nás bdí
daleko od hvězd blízko od lidí

A měsíc pořád svítí
pořád stejně pohřbený do oblohy
i když jsme ho nechali vstát z mrtvých
a orazítkovali stopou nohy

Hle svítí hlava – žárovka myšlení
a tma se hrne k ní
tma dogmat a tma lží
jak můra do světla naráží

JOSEF PETERKA
Tma
Tma nemá nic společního s nevědomím a se zpozdilostí
to se jen tak vyhýbáme analýze
Tma není znak útlaku To si jen tak pomáháme
když nesvedeme ostře vidět
Tma není rovnomocnina pokrytectví
To se jen trochu vylháváme
ze strachu dát věcem pravé jméno

Tma možná visela kdysi dávno nad propastí
ale spíš už tehdy vyvolávala ve fotokomoře první negativ
a ještě spíš už tehdy byla poctivě smíchána se světlem
neboť také na obrazech a v dílnách nerozhoduje množství tmy
ale dávka světla

Tma má blíž k rose než k beznaději
protože do ní opravdu padá rosa a do ní se zažehují světla
protože do ní sije zrno mírumilovné objetí
a ona nás obemyká ne abychom se dusili v kobce
ale abychom se neostýchali daru nejlidštějšího
do tmy k sobě sklonit těla a hlavy
a do světla vstát a opustit na celý den příbytek

Tma není udělaná z pološera ani z polostínu
neubereš z ní a nic k ní nepřidáš
je z jednoho kusu a tak se o ni můžem opírat jak o asfalt

A říkáš-li hluboká tma
mysli spíš na studnu plnou vody než na bezednou propast
a říkáš-li hluboká noc
mysli spíš na požatá srpnová pole než
na ztrátu životní perspektivy

Budiž tma co napomáhá životu jako světlo
už tím že tlumí fotosyntézu odpočinkem
prospívá hojení ran a vybavuje v paměti
orientační body návratu

A až se nad tebou nakloní děti a vnuci
řkouce tma jako v hrobě
ani tenkrát tě tma nebude bolet a tlačit
bude jen při tom
bude jen nemluvným gestem proměny
lásky v hmotu a hmoty v Máchův květ

PETR SKARLANT
Utonulá
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá...

Snící krev vstřícně se smíchává s vodou,
úzké proužky se větví. Rozkládají.
Vyrážejí z nich křehké květy. Rána kreslí
zohýbaný stvol. A třepí...

Skelně se po dně ztichlá rozhlíží,
hladina láme oblouk nad obočím,
panenky už tak velké zvětšuje,
oči nepřestaly žít,

když potěr měkce klepá hubičkou,
dvě třešně ve sklenici poulí bělmo.
Schůzka nebude, vždyť on myslel letmo,
krev žerou jako kost,

spánek unavuje, jak milost zní
v uších silněji a tvá ústa nejen že nelíbají,
ale i mlčí, když se oči ptají,
teď se ptají dna, písku, kamení.

Omráčená láskou jen andělíčky
místo dechu polyká. Čeří vodu.
Napojenou rozžízňuje smrt plodu.
Na niti sudiček kličky.

KAREL SÝS
Vy hvězdy jasné…
Temná noci jasná noci
trápím se bez pomoci
Jsem koláž -
zbrusu nové ruce
a otřepané srdce
Toužím do dáli
s olověnými sandály
Toužím do výšky
ověšen podbřišky
Toužím do hlubin
nadlehčen pytlem vin
Před vchodem do stanu
toužit po vnitřku přestanu
a toužím zevnitř ven
spoután a svoboden
Čím jen ti bože jsem?
Chlévem či vesmírem?
Toužím vzhůru
prahnu po azuru
Potmě a poslepu
šplhám ke sklepu
Už nevyznám se v ničem
marně točím klíčem
a klíč se protáčí
Ach čí je zámek? Čí?
Tomu kdo výšku hledá
noc stoupat vzhůru nedá
Noc přitiskne ho k zemi
tiskne ho k tělu ženy
Řve strachy jako němý
A nikdo neslyší
Vy hvězdy jasné
vy hvězdy ve výši

JOSEF ŠIMON
(K. H. M.)
... barevné listí listopadu pod nohy milenců
pořezaných od hvězd...

dnes
při komputerové hře se mi
podařilo 8x zasáhnout Hynka in flagranti s otcem
jak popíjejí kávu...
bylo
to jako nalezená perla
hluboko v tobě
v jakési posuňkové řeči
jsme si dávali za pravdu o kolečkové brusli
jež byla zaseknuta hluboko do čela poezie
a slova jak motýli měnila mimikry významů podle
barvy undergroundových paláců Metra...
ach Hynku Viléme Jarmilo
včera
jsem dosáhl 500 zásahů než jsem byl
anihilován jakýmisi ústy
ráno
jsem kávu opět nedopil
zatímco stacionární družice jak hrdličky
se překřikovaly ve tmě
a z podzemních nádrží Vinohradské vodárny n. p.
duněly kompresory
a jeli jsme na směny
abychom se vynořili každý u jiného stroje
já: v Budapešti
a ty:
na stanici Kosmonautů...
jak z obřích ropovodů
orosené schody
vynášely stále mladší anděly
vyzbrojené steskem
a já jsem se opět nechal strhnout
a šel jsem stejným směrem
neboť láska je stroj v kterém hoří mládí
a pěstí
a svým tělem jsem chtěl nakrmit to peklo které
zovem rájem
jak vítr na asfaltové chodníky Petřína nastele barevné listí
listopadu
pod nohy milenců
pořezaných od hvězd...

JIŘÍ ŽÁČEK
Jasná noci! Temná noci!
(Máchovská variace)
Šaty sklouznou ze tvých zad,
nahá vběhneš do řeky.
Nevadí nám noční chlad,
zahřejí nás doteky.

A hvězdy jasné svítí do dáli,
luštíme spolu jejich signály.

Unikáš mi ke hvězdám,
i když ležíš vedle mě.
Možná nejsem, jen se zdám,
propadám se do země.

A hvězdy jasné hoří jako líh,
signály světů dávno vyhaslých.

Těla zkřehnou únavou,
stíny padnou na řeku.
Jasná noci nad hlavou,
temná noci v člověku!

A hvězdy jasné, z kterých čiší mráz,
zapadnou, zhasnou v tobě, ve mně, v nás.




EVA FRANTINOVÁ
Máj 1999
Večerní máj - hle grafitové bomby čas
hrdliččin hlas je utlumen
a člověk chtěl by ze tmy ven
nacpat se do květu jak do vlaku
co jede do Nikam když myslíš na Máchu...

Mácha u vypínače
Kéž šleh šeříku na tváři
místnosti v tobě prozáří!

Máchova ulice poprvé
Prst pěvce Máje na čele
spouští vše dosud neznělé

Pouť vinohradská
Pod podšívkou nachového pláště žasnem
obráceni černí navrch zhasnem

Co tady slyším z oken
Jehla probíjí záplatu nachu
- do nebeského krejčovství vstoupíme beze strachu...

Máchova ulice podruhé
Sotva sem vstoupím vzlétám
- nad domem kulhavých Ikarova silueta

Báseň má pod míru
A někdo chodí kolem Máje
jak chromý kolem Pamíru

Krásný pocit
Ouplný ouplněk bez pomoci
zmítá se na nárameníku noci

Karel Hynek
Ze zubů nepustí nás báseň
- květinové kleště
(prosíme jaro: ještě!)




ČESTMÍR VIDMAN
Máchova podoba
(úryvky)
Všichni se ptali
Jak vypadal Mácha dle
těch co ho znali

Vysoký statný
avšak s útlými boky
A modrooký

Po otci zdatný
Mlynářská vazba Chůzí
poznat celý svět

Jasný byl tvůj zrak
co však vzhled? Jak vypadal
Mácha bouřlivák?

Muž mléko a krev
Nikdo nepředal však zjev
(aspoň pro rakev)

Sám nám zanechal
náčrt mezi spisy Jsou
to jeho rysy?

---

Proto jeho tvář
neznáme Černé vlasy
a modré oči

Nepomůže nic
Jenom fantazie A
v mracích půlměsíc

Zbývá jen jeho
vnitřní tvář A v ní sálá
poezie zář

A z ní jakoby
můžeme určit čtyři
jeho podoby

Poutník Poustevník
Však i holek milovník
Srdcí loupežník

Tím poutnictvím je
známý Toulat se nocí
až pod hvězdami

A pak se vracet
ke kořínkům u lesa
Zřít jen nebesa

Nejkrásnější tvor
žena Líbeznost její
buď pochválena

A každé v hrudi
srdce bije Čím hoří
je poezie

Hradba v Újezdu
chrání před útočníky
Od všech nájezdů

Zeď byla tady
Teď tu mluví náš básník
bard věčně mladý

Ze sbírky Poutník K. H. M.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]