Půjdu spát, nechám tě tady potmě, jestli chceš, ale než zhasnu, rád bych položil ještě jednu otázku. Nekladu ji tobě, nekladu ji sobě, kladu ji dřevěnému obložení tady těch stěn:
   Jestlipak by ta malá tvrdohlavá holčička neměla lepší život, kdyby byl její tatínek šťastnější?
   Autorkou citovaného textu, který v závěru koketuje s jinotajem, je Francouzka, jejíž vpád do literatury připomíná éru Francois Saganové před padesáti lety. Anna Gavalda (1970), matka dvou dětí, profesorka francouzštiny, spisovatelka. Úspěch! A to vše kvůli zobrazení předčasně zrazeného milostného vztahu. A TAKOVÁ TO BYLA LÁSKA... (Mladá fronta 2004, přeložila Silvie Dokulilová, str. 149). Připomeňme si: potřeba krátkého srozumitelného příběhu s milostnou zápletkou jako by byla vynucena projekty katastrofických Letišť, Skleněného pekla či Propasti, kdy člověk ztrácí svou identitu, podléhá iracionalitě a osudu. Může se někdo divit, že úspěch slaví Erich Segal se svou Love story o lásce milionářského synka k chudé knihovnici, navíc zasažené zákeřnou chorobou? Obdobný příklad může v současnosti poskytnout B. Kureishi s novelkou Byli jsme si blízcí, která se dlouho držela na špičce bestsellerů.
   Anna Gavalda se nezdržuje představováním ani motivací jednání svých postav. Její hrdinka, třicetiletá Chloé, opuštěná manželem, vprostřed noci vzbudí své děti, rozhodnuta žít kdekoli jenom ne s prarodiči. Tchán trpící pocitem viny jí nabídne vzdálenou usedlost a doprovází ji. Vše je zbaveno popisnosti, krátký úsečný dialog simuluje situaci, do níž je čtenář chtě nechtě vtažen. Ať už byl záměr autorčin jakýkoli, nad postavením Chloé začne nabývat vrch tchán se svých příběhem, který se zpočátku jeví jako vhodný na ukrácení dlouhé chvíle. Ze strany snachy také padne útrpná narážka na případnou psychoanalýzu, nicméně příběh tchánova mimomanželského poklesku je vyslechnut s funkcí případného exempla, i když nikoli bez rozpaků. Je evidentní, že tchánův syn pro manželství s Chloé zdaleka nedozrál, podobenství tchánova poměru s milenkou Mathilde taktéž nenabízí jednoznačné řešení. Viz citace na začátku recenze. Pro úplnost dodejme, že i v tomto případě je pákou k eventuálnímu řešení nevyléčitelná nemoc (tchánova sekretářka) a objevují se další vyprávěcí klišé.
   Předností útlého a hutného textu je střídmost, přímočarost a rychlý spád. Nedostatkem je titěrnost, s jakou autorka zbavuje přesně odpozorovaný detail své funkčnosti. O co dál má Gavalda od své souputnice Agnés Desartheové, o to blíž má ke kanadské klasičce Alici Munroové. Také její tvorbu si nedovedeme představit bez výsostného tématu rodinných vztahů, které ovšem Munroová zobrazuje v jejich mnohostrannosti a s důkladnější psychologickou propracovaností.
   Českému čtenáři se za této situace nabízejí dvě možnosti: čekat na další text podepsaný jménem Anna Gavalda, anebo se vrátit k léty prověřenému kýči F. Saganové.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]