Úryvek z knihy Nokturno
Zánik dostal přesný harmonogram - velitelé dbali, aby nedošlo k časovým prodlevám.
22.00 hodin: obchvat vesnice a svod obyvatel.
Ze tří stran se proti obzoru vynořilo osmnáct kamionů. Vyskákaly rojnice a vytvořily kolem
vsi hustý řetěz, zatarasily přístupové cesty: „Kdo chce dovnitř, bude vpuštěn, ven nesmí
nikdo!“
Nato auta vjela na náves, natočila se světly proti chalupám - stovka ozbrojenců vzala ztečí
určené rajóny, kolby pušek bušily do dveří a oken: „Otevřít!! Všecko ven!!“ Rázem se vzduch
třásl dupotem, výkřiky, kvaltem, zmatkem!
Gestapák Felkl vytáhl jako prvního starostu Hejmu - musel vydat krabici s policejními
přihláškami. Starostová se nabídla, že uvaří kafe, Hejma sáhl pro čistou košili, ale hnali je v
trepkách naboso. Hejmová stačila do zástěry pobrat pár buchet.
Trafikant Gusta Pospíšil si připnul protézu, do plecháčku nabral vodu, napil se a šel: „Vpravo,
nebo vlevo?“ - „Do statku!“
„Úspory a cennosti s sebou, aspoň se vám při prohlídce neztratí!“ Máry nic neměla, vzala jen
brašnu.
Aby se farář nevlekl, dostal kopanec, až upadl - úderka z oken fary házela matriky.
Zatím se za zahradami vydal komisař Fleischer se svými slídiči rovnou do mlýna. Zašátrali za
trámovím a hrábli na sýpce do zrní - objevilo se pár pistolí a zásobníky s náboji. Mlynář Liška
zděšeně přihlížel, ale komisař ho minul bez povšimnutí...
A tehdy se na rozcestí nad Lidicemi zarazila skupina chlapů, kteří se vraceli ze směny - zírali,
co se ve vsi děje. Táta od sedmi dětí Hroník řekl: „Mám tam rodinu,“ a stráž ho vpustila.
Mladý Kovařovský nabídl své kolo hřebečským: „Kamarádi, já už ho nebudu potřebovat,“ a
přidal i kabát. Také Karel Šíma vykročil.
Ozbrojenci už pročesávali stavení u dolního můstku - nedovolili sedlákovi, aby hodil koním
do žlabu, selku, která se sháněla po klíčích, vystrčili: „Zůstane otevřeno!“ Předseda hasičů si
v běhu předpisově dopínal kazajku, vlajkař si přál: „Doveďte mě k důstojníkovi!“, ale přetáhli
ho pažbou přes hřbet. Táta Hroník, který chtěl pomoci své ženě, neboť se ji na každou paži
navěsilo po třech děckách, rozhodl: „Pepíka si vezmu na starost sám.“ Frajtr, který je
rozváděl, šlápl na gumového plaváčka, hračka vypískla, on se lekl, a aby překonal trapas,
rozeřval se „lós-lós!“. Karel Šíma požádal vojáka, jestli by mu nepomohl s chromou matkou,
nesli Anežku na židli... Ve tmě, v níž se horečně kmitaly stíny, vzlykala dívka, která si stačila
přes noční košili přehodit jen deku, matka ji napomínala: „Nebreč! Nedělej jim radost!“ - Za
prahem školy čekal koš a kufr, kam ženy musely vhodit hotovost a vkladní knížky i náušnice
a snubní prstýnky -jen Máry s brašnou se vzepřela: „To jsou peníze z pošty, nejsou mý,
nedám!“ Mávli nad ní rukou...
Když vojín putoval s Karlem k mužům drženým v Horákově statku, provázelo je boží
dopuštění: na návsi se válely svazky z obecní knihovny „Vlast“ - se zběsilým štěkotem tu
pobíhali psi - z převrácených necek se vyvalilo prádlo - úderníci vyvlekli decimálku, že se
zváží, a zupák, který si navlékl fialový ornát, je kropil svěcenou vodou - na silnici zívala
osiřelá bota a v kabině kamionu nerušeně usnul šofér.
Zmatený vojcl prohodil ke Karlovi: „To je z toho, že se lidi pletou do politiky...“
Noční obloha na chvíli zrudla: v hutích zřejmě vysypali žhavou strusku.
Což standartenführera Böhmeho, jenž spolu s nervózním Geschkem prováděl kontrolu
pracovišť, upomnělo, aby odhrnul černou rukavici a mrkl na své omegy...
Autor: ZDENĚK MAHLER
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)