Slova, slova, slova

   Když se rozhlížím po zdevastované krajině slov, stále řeším otázku, zda jejich znehodnocení a pokroucení mohlo vzniknout pouze společenským posunem, nebo zda byl jejich smysl napaden chorobou pýchy rozkládající přirozené plynutí života.
   Vím, jak se ideologická zaslepenost přenesená do praktického života dokáže rozkošatět a zaplevelit třeba i upřímné snahy teoretiků. Nastoupí-li pocit výrazné převahy, je pouze krůček k efektu sněhové koule, která je ve finále pokaždé destruktivní. K ohlupování lidí se ostatně vždycky najde nespočet ochotných kazisvětů.
   Je už potom jedno, zda vznikne falešná hierarchie nebo dočasně vůbec žádná. V jaký paskvil se promění heslovitá svoboda slova v kotli, kde je nejvíce slyšet ten nejhlasitější a ne ten nejmoudřejší, když mimo několika prestižních nakladatelů vznikne tisícovka literárních manufaktur a místo jasně stranických deníků slouží tisk komusi anonymnímu, jehož záměry můžeme jen nejasně tušit.
   Tvrdit, že je něco neideologické, je nesmysl. A je lhostejné, zda zleva nebo zprava. V čitelném světě by pod každým slovem měl být i čitelný podpis.
   Je nakonec pravda, že ze všech řešení může v danou chvíli existovat jen jedno, to nejlepší. Takovýchto řešení se však nelze dobrat ani silou, ani plamennou řečí, ale ani hrou na neodborné průzkumy veřejného mínění.
   Společnost, která se léta utvářela do našeho zlomového stavu, postoupila od nadšeného čekání změny až k chaotické roztříštěnosti postojů, v kterých téměř všichni vědí, co nechtějí, ale málokdo usiluje o sjednocení toho, co chceme.
   Ta nevěrohodnost devalvovaných slov je nejtěžším balvanem, který musíme odvalit z cesty. Vždyť změna pro změnu by byla jen kosmetickou maškarádou a opětným pádem do chaosu.
   Pokusme se přemýšlet nad slovy, která bzučí kolem našich hlav, i o těch, která sami vypouštíme z úst. Nevytvářejme opevněná panství svých polomrtvých snů, ale hledejme řád, který je přirozenou samozřejmostí.
   Ono to už není o vějíři možností, ale o sebezáchovném hledání cesty, která vstřebá naše technické možnosti a nerozvalí budoucnost druhu Homo sapiens.



Autor: PETR MUSÍLEK


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)