Ve čtvrtek 4/8 by se dožil pětasedmdesátin slovenský básník, esejista a kritik Ján Škamla (zemřel 17/11 1997). Je mi líto, že můj loňský návrh, aby jeho odkazu a současně také odkazu jeho přítele a vrstevníka Vladimíra Dostála, českého kritika, literárního historika a estetika, byla věnována letošní uměnovědné konference Václavkova Olomouc, byl oslyšen. Propásla se tak vhodná příležitost připomenout inspirativní příklad pro dnešní hledání východiska pro další tvůrčí kritickou práci. Oba, Škamla i Dostál, byli ve své době nedoceněni i na levici, ať ve svém důsledně kritickém a důsledně humanistickém pojetí umění a literatury, ať v odvaze k prosazování tohoto pojetí bez ohledu na momentální zájmy nebo ještě přesněji na to, co se za ně pokládalo.
   Prozatím poslední Škamlova kniha, která vyšla z pozůstalosti roku 2003 a o které přinesl Obrys-Kmen recenzi, se jmenuje Skušobný kameň. Je to sbírka veršů lidsky i básnicky vzácně zralých a její název mimoděk výmluvně napovídá, čím se nám může odkaz Škamlův stejně jako Dostálův (oba v mnohém předběhli dobu) dneska stát, totiž zkušebním kamenem opravdovosti našeho dnešního úsilí o kontinuitu tvorby ve směru, jímž se ubíraly tvůrčí snahy právě tak Wolkerovy nebo Vančurovy, jako Novomeského nebo Mihálikovy, abych jmenoval aspoň čtyři z osobností, o kterých Škamla a Dostál objevně psali. Příkladné zůstává i tvůrčí přátelství slovenského a českého kritika, o němž podává svědectví i dochovaná a zatím nepublikovaná korespondence. Nad ní se bude jistě možné a užitečné k neprávem zapomínanému dílu obou vrátit a také v něm rozpoznat, že pro další rozvoj má význam tak zásadní a základní, jako mívají základní kameny pro stavby, na nichž záleží nejvíc.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]