STANISLAV ZEMAN

Dozrávání

Puká hrozno
Hlídačův pes bolestně vyje
Pýchou zlátne lůno
Vinice s outěžkem


Svatomartinské nokturno

Andělé sestupují z nebes
Sen se rozevřel
Ještě hovadu podati vodu
A s koštýřem v ústrety


V zrcadle podzimu

Douškem mladého vína
Rozplétáš copánek léta
Hledíš si z očí do očí
Až do úplného splynutí



MARIE VESELÁ

Zápisník zmizelého

Proč jsi věčná
ó bolesti,
jak zpěněný
vraník se
vzpínáš,
proč hledat mír
je tak těžké,
když tolik
ztrácíme
a tak málo
nalézáme,
pro lásku
k mrtvým
milujme
živé.


Nápěvky

Po zarostlém
chodníčku
šel doubravou,
šel vstříc lásce -
sám
šel Moravou
a sýkorky
i modřinky
ho málem
uzpívaly
k smrti.


Intermezzo
(Luhačovice)

Ty chvíle,
kdy sladce
dýchají akáty
a do vody
padá stín,
v dálce bloudí
nad nocí káně
a vyhlíží
srpek Dianin -
ty chvíle, mé ticho,
kde jsi?
Čeká na odpověď
zelená tišina,
čeká na odpověď
a rosa v ní
pomalu usíná.
Slavičí píšťalka
perlí své
staccato,
začíná večer
živote...
nic není
skončeno,
nic není
začato.


Modlitba

Otče náš dej nám,
dej nám chléb,
nejen utrpení,
Gospodi
pomiluj nás,
blagoslovi,
nejsem prach
jsem obraz
tvůj.
Rozpomeň se
na svůj
lid,
dej nám pokoj, chléb,
dej nám
klid.
Gospodi
pomiluj nás,
blagoslovi
a rozpomeň se
na Káťu,
Jenůfku,
Olgu,
rozpomeň se...


Píseň o zlatohlávkovi

Modrá se dálka
modravá,
spí vrše
v korytech
dávných řek,
pod závojem mlh
spí moje země,
moje Morava.
Spí zlatohlávek
v révoví
a čeká na slunce
možná snad
je to i poklad sám,
když rozběhnou se
deště mezi vinohrady
zazáří jako
drahokam.
Modrá se dálka
modravá,
den se budí
pod ptačími hlásky,
nikdy víc
a nikdy míň
ze mne nebude
než píseň
plná lásky.


Předjaří u Svratky

Po nábřeží
kráčí vítr
s rozepnutým pláštěm,
osamělý bohém,
opuštěný lidmi,
opuštěný bohem,
loňské listí
si přitiskl
na ústa
jak drahou věc,
sám v sobě
je sám.
Jívy na druhém
břehu
nabízejí skromnou
něhu,
vlna za vlnou
si podává maličký
prám,
všechno, co zbylo mi,
veze ta
maličká loď -
popel ze snů,
jež spáleny
byly na
březích
posvátných vod
a touhu snad
doplout
až do moře -
kéž vede ji
laskavý
lodivod.


Mozartea

Má řeka je plná slunce,
mé malé klavicemballo
zvoní tisíci zvonků,
jak nikdy nikdy
nehrálo.
Věřím v tebe, lásko,
ty, která žiješ na zemi,
ne na nebi
věřím v tebe, i když
vím, že přijdou dny,
v nichž už se
nepotkáme.
Ze zahrady rozkoše
bylo mně jísti ovoce
rajské -
vy šťastné akordy
akordy sladké,
které, jak víno rozpění,
je možné nemilovat?
Sbohem -
můj krásný plameni.


Rybáři na Svratce

Noční deště
česávají
hladinu,
v sametové tmě
si důvěrně
s kapkami
šeptá listí.
V sametové tmě
osamělý výkřik
mrazí -
němí rybáři
na březích
účtují s tichem -
kde všude jen
zanechals mi
vzkazy.


Na konci léta

Svítí tam
zbloudilá zrcátka
v mechu
a zlaté vosy
víří tak
beze spěchu,
ticho sládne
jak prastará
plástev medu.
Jdu odnikud
nikam,
zjitřena,
sblížená,
smířená.


Listopad

Strom před
oknem
platí
zlatými dukáty
ví,
že je dlužen
nebi
za modř.


Měsíční sonáta

Jak prastarý bůh
s drobným štíhlým
pádlem
pluje měsíc
nad tvým údolím,
má řeko.
Neběží větřík
užaslou krajinou,
hvězdy do dálky
nebe mi
rozvinou
v čarovném tichu.
Má řeko,
odnášíš lásku,
pokoru,
i lidskou pýchu -
jak zrnka písku
odnesla ty roky
vlna
za vlnou.



ŠTĚPÁN BLAŽEK

Odkud přicházíme

a kam směřujeme?
Od národního obrození
k národnímu odrození?

Františku Palacký
zvykni si na facky
Husiti
jděte do řiti

Odkud přicházíme
a kam směřujeme?

Aloisi Jirásku
pisálku maňásku
Temno
bylo světlo

Odkud přicházíme
a kam směřujeme?

Edvarde Beneši
vůbec nás netěší
ty tvoje dekrety
Vzpomeňme Sudety

Odkud přicházíme
a kam směřujeme?


Na volební klampaň dáme milióny
ze stranické kasy
Však se nám ty prachy vrátí
až nám dáte hlasy

Někdo má plat jen pár šupů
za poctivou práci
Jiný shrábne milióny
na svou motivaci

Že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí
tím si buďte jisti
Tak už to bývá Divit se není čemu
Pravda vítězi Lež poraženému

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]