Putujeme světem a každý hledáme něco jiného. Někdo hledá slavná místa, jimiž procházely dějiny, jiný proslulé památky a slavná veledíla lidského ducha. Já a moje žena chodíme po stopách slavných mužů a velkých tvůrců.
Miluji Paříž. Ta nám poskytne vždy velké množství silných zážitků. To město má zvláštní kouzlo. Je proměnlivé jako duhová kulička z dětství, vždy je možno najít něco nového, co jste doposud neznali nebo co vám nějakým záhadným způsobem unikalo.
Chodím po Paříži a hledám. Ještě nikdy jsem nebyl zklamán. Objevil jsem půvabná a tichá zákoutí na Montmartru, galerii, v níž Jean Marais představoval veřejnosti svůj vztah k Jeanu Cocteauovi, k básníku, jehož jsem si zamiloval, objevil jsem restaurace na Montparnassu, kde se scházeli slavní básníci a malíři a kde s tajnou bázní usedám ke stolkům opatřeným kovovými štítky s jejich jmény, poznal jsem první gotickou katedrálu s náhrobky francouzských králů v Saint-Denis, již s takovým zaujetím budoval legendární opat Suger, zamiloval jsem si tichý zámeček Malmaison v Rueil, ve kterém prožívali svou lásku Josefina a Napoleon, Hugovo i Balzacovo muzeum.
V samotném středu Paříže, pár kroků od Invalidovny, najdete palác Biron s kouzelným parkem, kde si vždy užívá klidu několik samotářů a několik mileneckých dvojic. Pod stinnými větvemi letitých stromů je skryta malá zahradní restaurace, každé zákoutí zdobí nádherné sochy Augusta Rodina. V samotném zámku je jich tolik, že ani nestačíte vychutnat nesmírné bohatství tvarů, myšlenek a forem. V postranních křídlech paláce našli kdysi ubytování také dva velcí básníci: básník Jean Cocteau a pražský rodák Rainer Maria Rilke, který byl osobním tajemníkem slavného sochaře.
Až v Rodinově muzeu jsem pochopil, proč slavný Rodin prohlásil, že na Moravském Slovácku žije Hellada. Viděl tam, jak se rodí píseň. A v Rodinově muzeu uvidíte, jak se z myšlenky rodí tvar a dílo. Stačí zastavit se u Božské dlaně nebo u Polibku. V přilehlém parku o tom můžete uvažovat. Nikdo vás nebude rušit. Jen ze všech možných zákoutí a úhlů vás budou pozorně sledovat oči Rodinových soch.
A to věru není špatná společnost.
Autor: Miroslav Kapinus
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |