Nad alibistickým „je to o tom“ si zahorlil už kdekdo, otomuje se však vesele dál, a dokud nepadne panující systém obecné neodpovědnosti v činech, natož ve slovech, všecko pranýřování bude stále na kočku. A je zvláštní, že zůstává stranou pozornosti předložka „na“, podobně agresivní jako předložka „o“? Už jen ti, co nejsou „in“, ještě říkají, že bydlí v hotelu nebo jdou do hotelu; většina bydlí na hotelu a jde na hotel, aniž zamýšlí vylézt na jeho střechu nebo zabydlet se tam nahoře. Hlasatelka – pardon: moderátorka – veřejnoprávního rozhlasu žádá posluchače setrvat ne u telefonu, ale na něm. Představuje si, že má klienta na drátě jako vlaštovičky před odletem do teplých krajin? Ministři slibují, že to nebo ono, nejraději všecko projednají na vládě. Mizí rozdíl mezi projednat ve vládě a vymoci něco na vládě. Nebo to znamená, že už žádný takový rozdíl není? Brojit proti nadužívání předložky „na“ na úkor předložek jiných, přesněji odpovídajících situaci, je samozřejmě marnost sama. Už proto, že každý chce mít navrch a pozici nahoře. Protože ale navrch nemůže mít a nahoře nemůže být každý, aspoň si to představuje a nejde spát do své suterénní cimry, ale na pokoj.
   Pokoj s ním. Ovšemže na nebesích.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]