U nás, milení, moc nového néni, súsedi sa zas škorpia kvůlivá pěkným blbosťám, ale navenek sa stavia, že se majú kdovíjak rádi, je to u nás jak v tej koalíciji, každý hledí, kde co uškubne, ale tak, aby se zdál šeckým čisťulinký jak panenka Maria nebo svatý Inocenc. Zato u Vás jedna prča za druhú. Probírali zme aj tady, jaká vlasně má byt ta nová knihovna našeho národa, dyž pan prezident sa radši uváže na řeťaz, jak sa mu nepozdává. No, pravil Jožka Navrátil, starý sprosťák, podla mňa to vypadá jak kupka hnoja, přikrytá plachtú na kolika místech už prožranú. Enem to odkryt a Pražákom sa ten smrad vyvětrat už nikdá nepodaří. - To bude jak u vás doma, uškrnula sa Božka, nahore huj a dole fuj. Já, strčila do mňa loktěm, já v tom vidím cosik inšího, cosik pěkného jak voňavá kupka sena zakrytá před dýščem nebo tá česká hora Říp. Takový malý Říp jak hřib nad Prahú. Božka dycky ví, co a jak, a dycky najde aj správné slovo. Ten stavitel má velký fištrón. Postaví cosik, co zbudí zvědavost. Je to multicukrárňa? Velikánské akvárium? Mlsný zvědavec tam vleze, že si dá malakof a sachra a karibský pohár s čerešničkú navrch, anebo že sa vynadívá na žraloka a na murény - a rup ťup je naráz v knihovně, do keré by ho inak nedostali ani heverem. Zastydí sa, je mu to hlúpé sa přiznat, a tak sa dá naverbovat za čtenářa. Padne mu do ruky Dlúhé sbohem a je chycený. To je to pravé. Tváří sa to jak multicukrárna nebo jak jakási oblečená sopka, a ony sú tam snáď miliony knih aj jemu pro poučení a zábavu. Dyby to hneďka zvenku vypadalo jak knihovna, ani trochu by to nešlo dohromady s dnešníma móresama. Každý sa tváří inší, než je. Už je na to aj celé slovo: imič. Nebo iníč? Vemte si třebárs takového slavného herca, šak ho znáte, no teho, jak nakonec vezme svoje paraple a zažene rakety: národ ho má za lidumila, jaký na divadle ani moc neumí hrát, zato je upřímný, starostlivý, dobrota sama, a on je to naopak číman, kerý tak dobře hraje dobrodinca, tak se naučil tvářit od rána do noci jak dobračisko, že sa zdá, že nic nehraje. Nebo ten Purfík nebo jak sa menuje. Ten sa zas tváří, že je zelený, ale ani náhodú mu to nende. A ta naša - no naša - vláda? Tváří sa, že naslúchá enem hlasu národa, ale ušiska má natočené kamsi hore. Tváří sa, že tu rozhoduje, ale dělá enem to, co jej nakáže slavná známá neviditelná ruka trhu, kerá má hlavu kde asi? Napište mi, milení, esli nemám pravdu, dyž sa mi tá šikovně utajená knihovna jeví jak pomník nebo památník tehoto času, kdy je každý a všecko iné, než sa tváří. A proto ju berú šeckýma desetima.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)