Není lakování, jako lakování. Takové z gruntu obnovení, to dá sakra práci. Zprvu se musí odstranit stará vrstva nánosu a špíny. A tak škrábeme, smirkujeme, stíráme. Na sucho i na mokro, za použití různých chemikálií a odstraňovačů starých nátěrů. Po kotrmelcích v naší ryze české politice a po opětném spočinutí aktérů na pevné zemi (tu na nohy, tu na ústa, tu na hlavu), bylo také započato s výše jmenovaným obnovným procesem. I když na přílišné vyšperkování bylo po čertech málo času. Přesto se lakovalo vehementně a v téměř všech politických stranách. Ve stranách ortodoxně známých a tak říkajíc profláklých, i v těch, o kterých slyšíme poprvé, že vůbec vznikly a existují. I ty se draly do toho politického klání vzhůru ke slunci slastné moci, za použití hesel a názvů zcela neotřelých. Při vyslovení názvu Úsvit se mi před očima roztančí někdejší folklórní soubor a mezi tanečníky i křepčící představitelé tohoto politického uskupení. Divná představa. Leč dostali šanci, tak vzhůru na politický parket. Krok sun krok a hlásky těchto aktérů to budou mít těžké. Stejně tak i ostatní. Ale začínám předbíhat. Protože bude moc záležet kdo a koho vyzve k tanci, kdo bude tančit pouze v páru, či v kolečku svých soukmenovců. Jednoduše řečeno, jako sedm statečných vyrazí do akcí. Ale kam, za čím, s kým, hlavně s jakými záměry. Zde se velmi těžko spojí sedm cest v jednu dálnici, s cílem dojet co nejlépe.
Můj osobní pocit a zároveň i obava mi našeptává, že jedna z těchto cest bude u samotného počátku důkladně zatarasena a že bude opět velmi obtížné po ní jít. A to i přes to, že byla lidem této země zvolena a zařazena na výrazné třetí místo. Ano, je zase jednou po velkém boji, kdo s koho – přátelé!
A tak se: slibovalo, horovalo, zapřísahalo, hanobilo, chválilo, vyzdvihovalo, zatracovalo a hlavně lhalo. S obrovskou péčí se hledal ten, který povede tu svou vyvolenou stranu do voleb. Spíš než pečlivě, by se mělo říct – vychytrale. Těch nápadů do předvolební agitace a do vlastních volebních programů!
M. Němcové, pěnici z ODS, se příliš nedařilo skrývat nakyslý úsměv za masku smutné kolombíny, ve striktně dodržované kombinaci černobílého oblečení, zhrzené nelítostným osudem. Aby ne! Vždyť je poznamenána hrozivými zvraty a sestupy z původních ambicí. To dilema: budu možná prezidentkou, předsedkyní vlády snad zcela jistě, teď jsem byla alespoň lídrem, jenž vedl všechny modré ptáky a jejich sympatizanty k volebním urnám. Evokuje mi to celé vzpomínku na pohádku O rybáři a zlaté rybce. Tak dlouho žadonila rybářova žena, ať požaduje rybář po kouzelné rybce víc a víc, až se v důsledku toho rybka naštvala a místo paláce, postu krále, papeže a dokonce i Boha, vykouzlila té babce zpět její rozvrzané necky a rozpadlou chatrč na mořském břehu. Inu, i zde platí, všechna sláva – polní tráva! A kdo chce mnoho, nemá často nic! Ta poslední věta, v tomto případě neplatí, neboť tato dáma sice přišla o své posty, dojde snad i k vymazání její rodné ODS z politické mapy, ale ona je dozajista dobře finančně zabezpečena do budoucna. Ale polyká nyní hodně hořkou pilulku.
Ani modrá krev „českého“ knížete pána K. S. nezůstala v klidu. Tenhle stařík opět zmobilizoval své vypasené tělo a ospalou, těžkou hlavu a velel vzhůru pod vlajkou TOP 09 do boje, za horlivého přikyvování také těžce nahnuté hlavy Kalouska. Hlavně, že je volební heslo navigovalo: Víme, kam jdeme. Kam došli, až doposud víme všichni, vzhledem k výslednici jejich díla. Takové hodnocení ponechám bodrým chlapům v hospůdce nižší cenové kategorie. Český šlechtic Karel si opět stanovil svérázný postup. Nevím, jestli vůbec stihl obejít v rámci své agitace všechny české hospody, lokály a bary do termínu voleb. Ale dýmku si na to napěchoval a nechal ji zvěčnit na předvolebních plakátech. Co kdyby se přece jen na ten post předsedy vlády vyšvihl. Jeho tvář vyzařuje uspokojení s umístněním TOP 09 na čtvrtém místě. A slastně mu musí být při pohledu na modré ptáky za svými zády.
Nadšeni jsou i příslušníci křesťanstva. Vždyť se vyškrábali opět a konečně zase na výsluní! Nemohou přece pustit ze svých svatých zubů restituční sousto, které už začali s chutí konzumovat.
Při poslechu volebního programu ODS bylo mi až úsměvně. Najednou se ocitli ve středu jejich zájmu mladí lidé a do svého stěžejního hesla si vložili slogan: první byt, první zaměstnání. Skomírající strana zkoušela, zda jí sednou na vějičku mladí a dosud nezkušení. Proč něco takového neprosazovali, když byli u moci a měli k tomu tudíž přímo volné pole působnosti? Proč naopak házeli mladým klacky pod nohy v podobě omezujících zákonů ve sféře sociální, zdravotní, ekonomické? Nezaznamenala jsem v době jejich vládnutí tak vehementní zájem o život mladých rodin. Proč?
Při mírném odbočení od tohoto textu jen poznamenám, co jsem zaslechla ve zpravodajství jedné televizní stanice nedávno: některé děti, a dost jich přibývá, jsou ve škole bez obědů, protože si jejich rodiče nemohou ten luxus, zaplatit stravné, dovolit. V rodinách jsou čím dál častěji počítány korunky a rozhodováno kolik chleba či rohlíků dostanou děti na svačinu. Jak je možné v dnešní době, že v naší republice se stane případ, kdy dítě zvrací a příčinou je, že matka neměla nic jiného k jídlu než mouku s vodou? I to je výsledek práce vlády Klaus-Nečas-Kalousek! Ani zde lakování a natírání hrubě napomohlo. Naopak, konal se strmý pád, jaký si snad ani v nejbujnějších snech tito aktéři nedovedli představit. Klausovo dítko umírá. Ale zpět k předvolebním agitkám a nápadům. ANO podnikatele Babiše slibovalo lidem práci a blahobyt. Jak by to chtěl, pro pánaboha, udělat? To je přece už na první pohled lež jako věž! V této společnosti, za tohoto uskupení, za situace, která ve státě panuje a to vše v kontextu s více než dravým okolním kapitalismem? Napřed se přece musí změnit ekonomicko-politické podmínky země, aby bylo možné něco takového slibovat. Ano, může to jít v rámci několika podniků, možné je navýšit počet pracovních míst o pár stovek, ne však plošně a napříč celou republikou. To by potom bylo opravdu revoluční řešení a pan Babiš by se stal myslitelem století. Ale posuďte sami, dá se věřit člověku, jehož majetek, moc a vliv se vzaly bůhví odkud? Pohádce o píli a pracovitosti a následném zázraku lze jenom těžko uvěřit.
Situace je v současnosti spíš opačná. Jsou zavírány a rušeny podniky, závody, doly. Probíhají stávky a hrozí další. Narůstá bezradnost lidí, jak dál uživit sebe a rodinu. Chybí mateřské školky, mnohde je ohrožen i příjem žáků do základních škol. Opět se ocitá na tapetě zdravotnictví, hrozí krácení dodávek léků do nemocnic, ohrožena je řada operací atd. A tak bych mohla ve výčtu problémů pokračovat do nekonečna. Leč, konal se zázrak. Lid, zřejmě ošálen vidinou kouzelných změn, v podávání pečených holubů a sklenic šampaňského na zlatých podnosech samotným panem „Ano“, nasypal do uren pro tohoto, pro mne dost záhadného muže, volebních lístků jako máku. A věřte, že se v mnoha případech některým zuboženým občanům ani moc nedivím. Ale stále platí, že cesta do pekel je dlážděna nejnádhernějšími nadějemi a zlatými cihlami. Éterem začínají vanout pachy servilnosti, patolízalství a snah co nejblíže se přiblížit ke zlatému praseti bohatství a moci nové figury na politickém nebi.
Šmahem chtěla vše vyřešit Strana zelených pod heslem – Můžeme to změnit – ale co, jak, s kým a s čím – to už je zamlženo do ztracena. A už teď po volbách se toto heslo tratí jak pára nad hrncem, společně se Zelenými.
Bojovat s korupcí chtěli snad všichni zúčastnění napříč stranami. Ale není slovo korupce už běžné jako houska na krámě? Té už se také nevěnuje velká pozornost. Prostě si leží na pultě a je samozřejmostí našeho života. Občas se zvedne vlna nevole nad velikostí či malostí, ale její existence trvá dál. Korupce, jako zaštítění, heslo pro cokoliv. Na použití pro další postup do výšin politických postů se výraz korupce velmi osvědčil. Znovu opakuji, pokud se z gruntu nezmění systém, nezmění se ani podmínky pro život ve všech sférách lidského bytí a konání. V rámci světového vývoje je to obrázek v bleděmodrém a takřka přes kopírák na vlas stejný. Ve škole jsme se učili, že imperialismus je posledním obdobím kapitalismu. Jenomže on se nám ten imperialismus vybarvuje v barvách, o kterých se nám, tudíž ani klasikům, nesnilo, s nabalováním dalších a dalších přívěsků zla, násilí a bezpráví. Trvat bude tak dlouho, pokud se skutečně nezmění myšlení lidí. A z toho nás, co teď čteme tyto řádky, už skutečně hlava bolet nebude. Je to běh na dlouhou trať a cíl je – alespoň prozatím – pro nás i svět v nekonečnu. Přes to všechno jsem si zase o volbách přišla vhodit tu svoji „kapičku volby“. Protože z malých krůpějí se moře skládá. Rovněž tak se říká, že trpělivost růže přináší. Ale taky se mluví o poháru, který jednou přeteče a o tom, že čeho je moc, toho je příliš!
Kormidelník byl zvolen. Nastávají však podpásovky, tahanice, nechutnosti všeho druhu, pokusy o vydání hesla „muž přes palubu“. A tak jasno prozatím není a asi dlouho nebude: kdo s koho u kormidla vlastně vyhraje. A obyčejný občan? Musí třímat to své veslo a pádlovat dál, aby se ještě ke všemu neutopil. Naše loď u mysu srdce Evropy se dává těžce do pohybu. Kam s ní doplujeme? Do klidnějších vod, do bažin stahujících ke dnu, nebo skončíme na tvrdém skalisku? A tak se ptám: co jste pro úspěšnost plavby udělali vy?
Z Vysočiny vás s podzimem zdraví opět srdečně BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)