BOHUŠ PASTOREK

Pravá svoboda

O holý život svůj se bát?
Mocným jenom z ruky zobat...
Panečku, jaká pohoda!
Tohle je pravá svoboda?

Cizí střechu nad hlavou mít,
o bytě svém si nechat snít...
Na každém rohu hospoda.
Tohle je pravá svoboda?

Každý svého štěstí strůjce!
Stačí talent, zdravé ruce?
Šance se levně neprodá.
Tohle je pravá svoboda?

Nesmět prst do rány vložit,
boháčům jako otrok sloužit...
Prachy jsou jejich úroda!
Tohle je pravá svoboda?

Člověče, jeď si ven jak host!
To je přece vymoženost
pro toho, kdo si na to dá.
Tohle je pravá svoboda?

Žij! - "Nevaž se a odvaž se!"
Bohatým brát? - Opovaž se!
Pracháč chudými pohrdá...
Tohle je pravá svoboda?

Tam, kde vládne právo džungle,
je blbá nálada a zle.
Silný slabého ubodá...
Tohle je pravá svoboda?

Hledat kout, kam tělo složit,
kde a jak svůj život dožít...
V útulku? - Pouhá náhoda.
Tohle je pravá svoboda?

Nebe na zemi slibuje
mocná Evropská unie.
A v ní zas bude chudoba...
Tohle je pravá svoboda?

I v tomto novém století
klaň se zlatému teleti!
Globalitě se podobá...
Tohle je pravá svoboda?

Lidskost, práva a jistoty -
to jsou ty správné hodnoty!
Jen spravedlnost je vydodá...
Tohle je pravá svoboda!

Pamatujete, moji milí,
že jsme o něčem lepším snili...
Ódu na radost stihla nehoda...
Tohle je pravá svoboda!



PETR BURIAN

Neklamná znamení

Svým průhledným klamáním
nedráždí
nedojímá
ba ani k smíchu
dokonce ani k soucitu
už není
předváděná prostitutka historie

Viděl jsem v televizi
jak se muži a ženy několik dnů připravovali
než vzali se nakonec v kruhu za ruce
a po chvíli exaltovaného vytržení
bosýma nohama přeběhli
několikametrovou cestu žhavých uhlíků
aby překonali svůj strach
a stali se vnitřně lepšími

bylo vykonáno
kdesi u malé vísky Čech
s díkůvzdáním na kolenou
za nepatrné kursovné

zatímco s hubami od ucha k uchu
se zářivou protézou boha
v Afghánistánu mrtvým a zmrzačeným
s bombami shazují potravinové balíčky

do starých měchů lijí nové víno
do omrzení vrší jen slova slova slova

obcování s duchy stává se obnoveným šlágrem
se zázraky podvodných proroků a pomatených mágů
roztrhlo se celé nebe pitomosti

za potlesku mediálně utvářených idiotů
muži tupě předvádějí válečné tance
se vzdechy osamělé svlékají se ženy
v kasárnách masturbují jejich muži

naděje ztrácí na dechu
radost už jen koktá

sotva porodila už je ničemnost znovu těhotná

než vyrazí vysoko nad břeh
zvrací prozatím vlny mrtvá těla lidí i zvířat

vyprazdňuje se Země od zpěvu
mozky bližních se robotizují
pouhou pumpou stávají se lidská srdce

na lžíci vody ještě stačí topit nemluvňátka

nesnesitelná bezduchost bez úlevy vybuchuje
v bezmocných stejně přibývajících bezesných nocí

i úzkostné chvění rostlin vzduchu a vody
nezvratně vbíjí se do celé bytosti
jež otřesena klesá na kolena
v poslední naději k bohu
který ovšem mlčí

Neklamná znamení
kdy po marnotratném rozvírání stehen
vypouštění semene
ohluchlých srdcí a osleplého rozumu
všechno se uzavírá a sčítá

kdy poprvé dokořán
pro všechny generace
u moci hlupáci
brány do bez vědomí otvírají
osudová chvíle na dosah
kdy odpočaté hory pozvednou se
kdy oceány zatouží po zemi jak ženě
kdy příroda již nestráví přebytky všech lidských zvratků
kdy vysnění andělé strnou jen v zděšeném mlčení
a pomyslný bůh jen v úzkostně provinilém studu



VLADIMÍR BRANDEJS

Báseň

Mé verše -
snad krůpěj vody
na poušti

pro všechny,
kdo odpouští.


Zlá doba

Z marnosti, v zahálení
neznalý nejmenší ceny
mateřského citu,

kdosi z palce
vábí důvody
k neodkladné válce.

Kéž ústy
padl by provždy do vody...


Počátek

Děťátku
opatrně dává pít.

Z vlastní duše,
z vlastní krve
zázrak života
se snaží uchopit.


Téměř pýcha

Sebevědomí
a hrdost v sobě

zapomenu
možná až v hrobě.

Snad
že příliš dlouho
byl jsem hroudou pouhou.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]