Ti čtenáři, kteří sledovali předchozí tři díly publikací CO NA ŘÍPU JEŠTĚ NEVĚDĚLI (2005, 2006, 2007), zajisté uvítají i čtvrtý díl, který vyšel z vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí. Autor této série, která stručně a postupně osvětluje kapitoly našich národních dějin, Jan Šula (1962), je sice moravským rodákem, ale dlouhá léta žije ve Vysokém Mýtě. Absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a působí na ZŠ Jiráskova a Základní umělecké škole.
   Autor nás už v první dílu upozornil, že rozhodně nenapsal vědeckou a čistě odbornou publikaci, nýbrž populárně naučné dílo, které se na základě historických faktů snaží osvětlit naši minulost na základě nejmodernějších poznatků. Dějepis byl už ve škole můj oblíbený předmět a snažil jsem se přečíst, k čemu jsem měl přístup, ale musím přiznat, že některé údaje pro mne byly zcela nové. Všechny díly publikace autor uvádí slovy Aloise Jiráska, spisovatele, který zůstává v podvědomí svými romány inspirovanými českou historií: Cítil jsem, že je také třeba pohlédnout do minulosti, neboť dnešku plně neporozumí, kdo nezná včerejška.
   Čtvrtý díl navazuje na předchozí: císař Josef II. se roku 1780 ujímá samostatné vlády po své matce, české a uherské královně Marii Terezii. Desetileté období jeho vlády je vyplněno horečnatou reformní aktivitou. Vydává patent o náboženské svobodě a tím pozvolna končí doba temna. Ruší kláštery, které se nezabývají společensko prospěšnou činností. Přichází i patent o zrušení potupného nevolnictví… Současně probíhá dlouhý zápas češtiny s němčinou. Svoji historickou úlohu sehrávají Dobrovský, Jungmann, Palacký, Kramerius, Klicpera, Tyl, Kolár, Šafařík, Čelakovský. Díky nim mohou psát svá díla K. H. Mácha, Karel Jaromír Erben nebo Božena Němcová… Tuto úvodní kapitolu autor uzavírá úvahou: Nejsem a priori zásadním odpůrcem dnes tak vehementně propagované globalizace. Zároveň však celý život zastávám názor, podle kterého by všechno na světě mělo probíhat s patřičnou mírou. Nerad bych, aby naši časově blíže neurčení potomci vzpomínali jednou na 21. století jako na dobu, kdy se ještě zcela běžně jejich předkové dorozumívali jazykem, kterému se tehdy říkalo čeština. Myslím, že by pak úsilí a mnohdy i určité oběti našich současných předků z přelomu 18. a 19. století propadly vniveč. Jedním z poznávacích znaků jakéhokoliv národa je mimo jiné přece i jeho jazyk.
   Autor nám postupně představuje další panovníky, provází nás krutou I. světovou válkou, přibližuje samotný rozpad rakousko-uherské monarchie a končí 28. říjnem, kdy vzniká samostatná Československá republika a Češi mají po 400 letech svůj další osud zcela v rukou. První ustavující schůze Revolučního národního shromáždění volí prvního prezidenta profesora Tomáše Garrigua Masaryka. Autor zákonitě připojuje i výběr z myšlenek tohoto velkého muže našich dějin.
   V recenzích na předcházející díly jsem chválil autorovo střídmé a současně srozumitelné vyjadřování, prokládané přívětivě jemným humorem, který má bezesporu svoji funkci v publikacích tohoto typu. Oceňuji, že vedle ověřených fakt se nebojí na patřičných místech přidat svůj osobní názor. Je třeba připomenout, že i tento čtvrtý díl doprovázejí skvělé ilustrace zlínského Radka Steska, které text Jana Šuly prosvětlují svým neotřelým vtipem.
   Jan Šula nám v závěru knihy vysvětluje, proč je čtvrtý díl poslední a praví, že to ostatní ponechá profesionálním historikům. Obává se, že by se dostal na příliš tenký led a někde se probořil? Samozřejmě existuje riziko omylu, ale to přece existuje vždy, když se někdo vydá neprošlapanou stezkou.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]