Nic naplat; nějak to spolu souvisí. Stará dobrá Anglie jako kolébka průmyslové revoluce a současná Anglie, kde v jakési anketě stanul na nejvyšší příčce mezi filozofy Karel Marx. On a Bedřich Engels, dva buržoazní intelektuálové, kteří položili základ k teorii proletářské revoluce. Vize v mnoha ohledech naplněné stejně jako kvalitní literatura sci-fi T. Moorem počínaje a J. Vernem konče. A nanovo třeba Vernem počínaje a Ballardem konče.
   James Graham Ballard (1930) je českému čtenáři znám díky románům Bouračka a Kokainové noci a próze Říše slunce, filmově zpracované Stephenem Spielbergem. Oproti mýtům zpětné projekce představil svou vizi, s největší působností vyjádřenou ve sbírce povídek Mýty blízké budoucnosti. Ballard považuje sci-fi literaturu za autentickou, nazývá ji vnitřním prostorem, imaginativní zónou, která pro spisovatele znamená výzvu nejvyšší morální naléhavosti. Vnější prostory se prezentují lokalitami opuštěných průmyslových aglomerací, vypuštěnými bazény se slepými oky kamer, komunikačními kanály až po lhostejné monitory. Působí-li sbírka jako různorodá faseta, potom poslední autorův román má všechny znaky celistvého usilování; od sociologického výzkumu k nelichotivému zobecnění.
   Próza LIDÉ MILÉNIA vyšla v roce 2003, po teroristických útocích ve Španělsku (v románě připomínaných) a před atentáty v samotném Londýně. Ballardovy vizionářské analýzy jsou přesné; za předpokladu, že by existovala morbidní sázkařská kancelář, mohl by se přestat živit psaním.
   Poslední Ballardovu knihu vydalo nakladatelství Maťa v roce 2006. Přeložila Lívie Bencková, doslov a interview s autorem připravila Vanora Bennettová, str. 327.
   Ballard si je vědom, že existuje lumpenburžoazie a lumpeninteligence (herecká šmíra, konformní spisovatelé, zkorumpovaní zástupci sedmé velmoci), ví také, že síly proletariátu byly atomizovány a zbaveny revolučnosti. Sází proto na zástupce středního stavu, který ve vyspělých západních velmocích tvoří páteř společnosti.
   Obyvatelé luxusní čtvrti Chelsea Mariny jsou natolik frustrovaní z placení účtů, hypoték, ze snahy vyhovět módním trendům a reklamní masáži, že obrátí svůj hněv proti pilířům svobodné spotřební společnosti. Na ulicích vyrostou přes noc barikády, dojde k teroristickým útokům na kulturní a humanitární instituce, umírají lidé. Teoretičkou revoluce je svobodomyslná Kay Churchillová, divadelní a filmová kritička, vykonavatelem pediatr Richard Gould a vypravěčem psycholog David Markham. Ten v pátrání po atentátnících na letišti v Heathrow, kde zahynula jeho exmanželka, do sebe vstřebává stále více násilnickým motivů a je důkazem, že jenom málokdo je odolný tlaku jakékoli ideologie.
   V mistrné povídce Máme se báječně z Mýtů blízké budoucnosti Ballard rozvíjí hypotézu, že v rámci cestovního ruchu jsou na turistických letoviscích internováni nezaměstnaní z celého světa. Jejich exil zní na doživotí, neboť by se doma mohli stát šiřiteli revolučních myšlenek. Tuhle spekulaci rozvíjí i ve svém románě ústy Kay Churchillové:
   Turismus je ohromný uspávací prostředek. Je to obrovský podvod, který dává lidem nebezpečný pocit, že v jejich životě je něco zajímavého... Dnešní turista nejede nikam... Turisti mají radost ze svého opálení a zářivého úsměvu a myslí si, že jsou šťastni. Ovšem opálení zakrývá, kým vlastně ve skutečnosti jsou - otroky výplat s hlavou plnou amerických kravin. Cestování je poslední iluze, kterou nám zanechalo dvacáté století, falešná představa, že jet někam nám pomáhá nalézt sama sebe... Božínku, já bych tak chtěla odpálit bombu v každičké cestovce v téhle zemi.
   Ballardova kniha stojí za přečtení; už kvůli podezření, že nás autor místo požitků sytí podněty. A to není v dnešním komplikovaném světě málo.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]