Napsala básnickou sbírku MYŠLIENKY, KTORÉ LEŽIA PRIHLBOKO NA PLAČ (Knižné centrum, Žilina), skutečně Lucia Lenčová (nar. 18/6 1983 v Žilině), absolventka Prvého slovenského literárního gymnázia v Revúcej, která podle minimedailónku na zadní desce knížky kapesního formátu vyrastala v Čechách a na Slovensku v rodine starého otca, spisovateľa Jána Lenča, od ktorého získala cit pre literatúru, po třech letech na filozofii v Banské Bystrici studia přerušila a jako Lucia Domke žije s manželom a psom Kessy v Německu? Nad básnickými povzdechy jako Ešte, Rozchod, Bezbrehá i nad mnoha verši jinak laděnými není důvod o tom pochybovat. Ale jak si vyložit báseň Lucia? Prázdne je město bez nej. / Chladné sú ulice, / zastávky / i steny doma. / Váhavo kĺžem koberec / a stále neviem / - splnil sa moj či jej sen? Že by autorka Lucia měla kamarádku téhož jména, bez níž "chladné sú ulice"? Ale proč jsou chladné "i steny doma"?
   Kdyby v roce sedmdesátin Jána Lenča nevyšel v témže nakladatelství (a je to kmenové nakladatelství Lenčovo) pod jménem Jana Lenčová "básnický debut" Belasé záblesky, dost průhledná mystifikace, jíž si hravý prozaik dopřál rozmarného odskoku na pole řeči vázané, a kdyby už předtím Ján Lenčo nevepsal jméno Lucia na titulní listy hned tří svých knih (Čarovná Lucia, Svetlo Lucia, Luckiné krídla), dalo by se uvažovat o tom, že Lenčová Lucia, na rozdíl od Lenčové Jany skutečná, vžila se do rozpoložení nevlastního dědečka, který ji dlouhá léta hýčkal a nyní, když přesídlila do ciziny, po ní teskní, a tak mezi své dívčí verše přidala nejméně jednu, jakou by mohl napsat on. A aby mu udělala radost a trochu ho odškodnila za žal, který mu způsobila, když se vykašlala na studia a vydala za hlasem srdce do světa, vyjednala si s jeho nakladatelem na dálku vydání své prvotiny.
   Není tomu však právě opačně? Není to po rozverné mystifikaci pod jménem Jana Lenčová nyní mystifikace spíš elegická, kdy zkušený autor se pokusil vžít do cítění i slohu stvoření o půl století mladšího a jedinou básní z této lyrické role (úmyslně?) vypadl? A není ještě pravděpodobnější třetí možnost, že totiž Jan Lenčo sesbíral tvůrčí pokusy nevlastní vnučky, pokud se pokoušela psát verše (a to asi na literárním gymnáziu dělala), přimíchal mezi ně něco vlastních veršů, o jakých by si přál, aby je vnučka napsala, a tak je napsal za ni - a vše zanesl ke svému nakladateli?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]