Každý zná tu dětskou říkánku, při které se dá i poskakovat do políček nakreslených na zemi. Je to hezké a veselé.
   Stařenka Vonásková si kdysi tuhle hru také hrála, ale protože je k stáru čím dál zvědavější, poslala do petřínské hvězdárny dotaz, jaké jsou rozměry nebe, aby jí to upřesnili, neboť i v otčenáši vzýváme Boha – Buď vůle tvá v nebi jako na Zemi. Z ústavu přišla odpověď: „Nebe začíná tam, kde jsou vidět první obláčky a končí tam, kam až dohlédneme.“ Jenže babička chtěla ještě vědět, kde se nalézá nebeská brána a kdy je otevřena. „Babičko, to se musíte obrátit na Vašeho pana faráře. Když budete spořádaně žít, určitě ji však objevíte i sama.“
   Podobný dotaz měl i rošťák Ferda. Ten dotaz nebyl ovšem adresován astronomům, ale ředitelství dolů. V jaké že hloubce začíná peklo a jestli se už k němu dokutali. Ředitelství dolů odpovědělo, že dosud ne, ale že už je tam dole pořádné horko. Jenže Ferda chtěl ještě vědět, kde je na zemi vchod do pekla. Odpověď zněla: „To se stále mění. Když budeš hodně hřešit, tak jej bezpečně najdeš.“
   Zbývá ráj. Andulku Velíškovou by moc zajímalo, kde se nalézá. Poslala dotaz na Zeměpisnou akademii. I tady byla odpověď obdobná: „Ráj nemá stálé místo a jeho poloha se pořád mění. Andulko, když budeš moc a moc hodná, tak jej objevíš.“
   A je to. Ty tři části našeho žití, lapidárně spojené v dětské hře, jsou i vědecky objasněny!

   Básník Čestmír Vidman, člen Unie českých spisovatelů a přispěvatel Obrysu-Kmene, zemřel 18. října 2013 ve věku nedožitých 92 let.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]