Krajinou až po pásmo lesů naplněnou hnědými lány oranic nejede žádný vůz tažený koňmi. Jenom traktor s valníkem se posouvá kdesi daleko, příliš daleko na to, aby k nám dolétl jediný zvuk. Ani draci nelétají. Nespatříme skromný ohníček s vůní bramborové natě, pasáčky na občině spálené ranními mrazíky. Kdopak to všechno ještě pamatuje...
   Neseme v sobě představu podzimů svých dětských let, podzimních obrázků Josefa Lady. Je to však pouze vzpomínka, lehká a chvějivá, snad mírně hřejivá, neboť plynoucí čas smazává hořkost, zaceluje jizvy, ohlazuje minulost jako voda ohlazuje kameny. Za těmi romanticky laděnými obrázky však hořklo drsné jádro. Nestýská se nám po pastevcích, kravkách, kozách a husích hejnech na kamenité pastvině, ba ani po znaveném koni uprostřed políčka. To se nám jenom zastesklo po mládí, po blízkých a důvěrně známých lidech, kteří odešli, po dávných, prostých a velice skromných radostech.
   Podzim však zůstává stejný. Nostalgická krajina se zamlženým obzorem, unavená zeleň lučin, hladké a úpravné lány, kontury holých javorů s posledními zlatistými listy, žluť bříz i ostrá červeň šípků na zapomenuté mezi, dým ohně, když si chceme upéci brambory, zemitá vůně lesa, v němž se pokoušíme najít poslední houby. Každým rokem dává podzim znamení stejnými symboly. I pocitem, že něco odchází. Něco hezkého. Léto, dovolená, teplé slunce, další rok. A pokud klíčí myšlenka na odešlé doby, není smutná. Snad pouze mírně melancholická. Jako dozrávají jablka na štěpech, zrají v nás zkušenosti, poznání i smiřování s mnohým, v co jsme věřili, co se však nepodařilo naplnit v očekávané míře. Nacházíme nový, plnější vztah k lidem, blízkým i neznámým.
   Neboť i v nás, krok za krokem, nastává podzim. A jestli pociťujeme smutek, patří především vlastním chybám a omylům, jichž můžeme litovat, které však již nelze napravit.
   Krajinou jde podzim nepostrádající tušení blízkosti zimy. Rezonuje v nás. Přírodu ovládají neměnné, neovlivnitelné zákonitosti. Nicméně víme, že totéž neplatí o člověku. Mnohé můžeme překonat a ovlivnit. Ohladit hrbolaté kameny. Především v sobě.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]