KAMIL LHOTÁK

Barvy

Zeleň lesa
v očích umělce
Modrá na nebi
Běloba duše
A na hrotu štětce
barvy domova

Šeď továrny
v očích starce
Čerň uhlí
Rudá co žhne
Linie drátů
ve tváři práce
A na hrotu síly
barvy dýmu

Zeleň šatu
v očích vojáka
Modrá barva pole
Běloba hvězd moci
Pásy - pruhy krve
A na hrotu meče
barvy smrti



JIŘÍ STANO

Aby co?

My jsme hrdi na tradici,
středem zájmu je nám člověk pracující,

jeho blaho cílem se nám musí státi,
vždyť jsme přece demokrati,

věřte, u sta hromů,
sociální navíc k tomu.

Jestli zvedáme teď chudým žlaby,
činíme tak proto... aby... aby!... aby?...


Tak zvaná etika

Mnozí žurnalisté,
aby měli ruce i svědomí čisté,
jsou jak boží mlýny.

Ve svém listě
melou pomalu, však jistě,
nevidouce hory špíny.


Osvědčené východisko

Někteří členové vlády,
nevědí si s vládnutím už rady.
Proto lidem štěstí
rádi by vnutili pěstí.


Poslanec

Plní příkazy svého klubu,
zášť z něj teče jak voda.
Kdykoli otevře hubu,
urazí půl národa.


Demokratická bezúhonnost

Mohls být zlodějem, třeba vrahem,
vše zapomenuto je šmahem,
minulost pro dnešek můžeš míti čistou,
pokuds nebyl komunistou.

To je dneska hlavním znakem,
potvrzeným lustrovákem.
Máte-li ho, buďte klidní,
platí víc než kdysi původ třídní.


Permanentní výprodej

Uplynul už skoro věk,
co jakýsi Jelínek,
Karlštejn, hrad starý
prodal Amíkovi za dolary.

Břídil to byl ve srovnání,
co dokáží dnešní páni.
Ti za eura, s hrady všemi
prodávají celou zemi.



Básníci o vinohradu, vinné révě, vinařích a sklepích

Odedávna božský nápoj víno, vinná réva a vinaři přitahovali a inspirovali básníky, tvůrce lidových písni, stejně jako bylo toto prostředí blízké malířům a sochařům. Vznikla pokladnice umění, jaká nemá jinde obdoby. Charakterizuje nitro národa. I dnes tato dávnověká tradice pokračuje v tvorbě českých a slovenských básníků a textařů, malířů, grafiků, sochařů, uměleckých fotografů, sdružujících se svou přízní se Znojemskem.
Nedávno početná výprava českých, moravských i slovenských tvůrců zavítala do vinic a sklepů, kterých využívá Znovín a nechala se okouzlit přímo v plenéru děje, kde se víno rodí a voní, kde okouzluje člověka a jeho duši. Zaposlouchejme se do ukázek lyrické poezie, do obrazů darů země, do jiskřivého pohledu strání vinic a do úkrytů sklepů.


MIROSLAV HULE

Divoké víno

Viděl nás měsíc
pod jabloní
tu noc už nad ránem
do říjnové trávy

Na baště spali opilí
Kohoutek škrtil noc
A tys' mne hřála klínem
Divoké víno za mrazu
Ochutnali jsme spolu

A když jsme potom odcházeli
rosa i tvoje oči hnědé
měly už blízko k pláči


Víno v klíně

To není věru dávno
co na "Hradišťu" zpíval jsem
S básníky bardy hedoniky
My vpíjeli se vínem do muziky

Ta klenula se jako duha
nad námi cimbál housle viola.
Však nejvýš vzlétal ženský zpěv
co hrdlo stáhne zabije či jenom veme dech.

Ta žena pták Ta žena vodotrysk
zatáhla smyčku Já musel za ní:
"Jste moji paní Já tonu ve vašem hlase."
A ona prst na rty mi dala:"Neříkej nic Až budu chtít
zjevím se zase"

Před sklípkem luna opilá
o zuby cinkne o sklenici
My pili ji tak snadno
jak malou uličnici
Tak hedvábně se toulá po patře
a ve zpěvu se nezapře
Rád bych ji sevřel objímal
Ať podobá se ženě na jejímž hlase
na niti
chtěl bys i viset nežíti

Ta luna s něžnou kšticí
do vinohradu tě vláká
slavíka poslouchat či škrtit toho ptáka
Že napodobí každý zpěv
na lep mu sedneš na větev
když spustí písní vinobraní
I něžné verše bubnování:

Miláčku žízni prostři se
Já z tebe toužím napít se

V tvých vlasech šeptat vískat
Jen vonět lehoulinký Muškát

Pod boa tvojích ramínek
Upíjet z chloupků Tramínek

Z šumění ňader mléko krev bych sál
Krev hustou jako Portugal

A bříško bílé prosté jako ptačinec
Pokryl by studem Vavřinec

Ve spáncích žízně taktovku
já minul boků Frankovku

Už spěchám sevřen kolínky
ochutnat trpké Ryzlinky

A lačně chtivě na klínu
vysávám pramen Veltlínu

Až utrmácen kšticí luny
já usnul vína plný
I slavík písní uškrcen
už nezazpíval
Zbytečně vstával den

Já ale provždy zůstal chtěl
Pít víno z klínu
Propít se do ženy
Do země
V hlínu



TÁŇA KUXOVÁ

Speciální vína

Ledové nezchladí,
první mráz polevil,
o slupku zavadí,
nastal čas oblevy

Slámové pro radost
slaměným vdovám,
není ho v láhvi dost
- natož pak pro dva.


O doslazování

V zájmu pravdy nic nepřidáme,
i když je víno na ocet.
To nevadí nám, že i kámen
se vlastní silou nedá v let?



KAREL SÝS

Stéblo

Alkohol
má pevný stvol
šplhají po něm žáci škol
dělníci i otcové rodin
A sběratelé lidských hodin
vděčí za mnohé exempláře
té v lahvích udusané páře

Marně je manželky pečetí
Přejícné zátky se rozletí
a vpustí kovkopy do všech pater
poddolovaných jater


+++

Červené víno nejprve
vejde ti do krve
a s krví do všech údů
Denně ho píti budu!

Bílé - nic zlého netuše -
vejde ti do duše
a duše je náhle černá
Vždyť málokterá Venuše
ve sklípku zůstane věrná


+++

Tíží tě nějaká vina?
Vypij lahvičku vína
I sebevětší hřích
ve sklípku vzplane jak vích



ĽUBOMÍR FELDEK

Dvanásť epitafov Celý svet bol jedna krčma hriešna
Celý svet bol jedna krčma hriešna -
Zbohom, vínko, krčmáročka driečna!
Pobral som se hladať takú krčmu,
Kde nebude nikdy záverečná.

Dohnal so sa až do hrobu pitím
Dohnal som sa až do hrobu pitím -
Bez pitia sa nedalo ísť žitím.
Miláčik, aj hrob mi vínom krop!
Nasucho aj v hrobe zle sa cítím.

Dopil som a spustili ma do hrobu
Dopil som a spustili ma do hrobu
Jako vínom naplnenú nádobu.
Nad hrobom mi vínne mušky tancujú -
Nijaký hrob nemá krajšíu výzdobu.

K akej krčme vedie táto alej?
K akej krčme vedie táto alej?
Máš tam, Bože vínečko? Tak nalej!
Nepil som - a na svete som nechýbal.
Dopil som - a svet sa krútí dalej.

Keď bolo víno v krčahu už na dne
Keď bolo víno v krčahu už na dne
Krčmár ho dolial - smäd bol v nedohľadne.
Teraz som na dne ja. Kto doleje ma?
Komu ten dúšok na úžitok padne?

Ležal som vždy a ani som sa nepohol
Ležal som vždy a ani som sa nepohol,
Kým triezva pečeň rozkladala alkohol.
Zas ležím, nehýbem sa. Že aj pečeň
Sa na smrť opije, som tušiť nemohol.

Oh, s vínečkom zábava vždy bola
Och, s vínečkom zábava vždy bola - -
Pod stôl spadnúť, objať nohu stola.
Museli tú nohu so mnú pochovať - -
Možno sa raz vrátím na nej zdola.

Po palácoch zvýši to, čo po chatrčiach
Po palácoch zvýši to, čo po chatrčiach - -
iba krčah vína při smútkoch aj prčiach.
Ten svoj som už dopil - - aj zo mňa je hlina.
Ak vám velmi chýbám, spúravte zo mňa krčah.

Posledný džbán vína som dopil
Posledný džbán vína som si dopil,
Na poslednú cestu som sa vzchopil.
Teraz džbánom vína som ja sám -
Plnú krčmu červov som už opil.

"Už nepi!" vravievala moja žena
"Už nepi!" vravievala moja žena.
Vždy bola u nás kvôli tomu scéna
"Utrápi ma tvoje večné pitie."
Už nepijem. Už nie si utrápená?

V džbáne hlavy mi už červy sedia
V džbáne hlavy mi už červy sedia.
Opijú sa - - a vtáky ich zjedia.
A opité vtáky spievať budú - -
No, čo vedia, triezvym nepovedia.

Zaživa od priekopu k priekopu
Zaživa od priekopu po priekopu -
A teraz akú zanechávám stopu?
Od nekonečna po nekonečno!
Naveky vodí víno tých, čo slopú.



JIŘÍ ŽÁČEK

Poučení z velké cesty, učiněná věrozvěsty

Slyšte poučení Mistra Konstantina:
Vyzunkněte denně aspoň soudek vína!
Ve víně je pravda, jak už kdekdo ví -
abstinenti se jí nikdy nedoví!

Slyšte poučení Mistra Metoděje:
Milujte se, ať se děje, co se děje!
Ve víně je láska, ať jsi pán či kmán,
když ne denně soudek, aspoň plný džbán!

A já doplním dvě poučení třetím:
víno impregnuje duši před prokletím.
Život někdy bývá odporný jak rtuť -
když ho zředíš vínem, hned má lepší chuť!


Víno

Vytáhni z hrdla láhve zátku
A nalej víno sklenek.
A svět se zrodí jako na počátku,
Svět ze slunečných myšlenek.



JAN VODŇANSKÝ

Krátké básně o víně

Vím to: ... nejen z novin
Nejlepší je ZNOVÍN
ZNOVÍN is the best
vzácně révě čest
To vám teda povím
nejlepší je ZNOVÍN

Dám si ZNOVÍN ZNOJMO
a hned vidím dvojmo
Vše co stojí za pohled
nohy, ňadra ... to hned
Vystupuji z rovin
když si dávám ZNOVÍN


Vybral ZDENĚK HRABICA

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]