V Čechách se hraje radarová humoreska, dokonce v pěveckém podání ministryně obrany Vlasty Parkanové. Kouzelné je ovšem v této souvislosti skoro všechno - například nekonečné cesty mnoha poslanců na Marschallovo souostroví v Tichomoří. Tady se nalézá 32 atolů a 865 korálových útesů s 33 tisíci obyvatel. Dvě stovky z nich si přivydělávají sekáním trávy kolem běloskvoucí koule. Nyní tato radarová radovánka opustí svou nesmyslnou pozici v Pacifiku a přestěhuje se do brdských lesů, kousek od Prahy. A s ní ještě na dvě stovky amerických vojáků, kteří sotva budou bydlet pod stany. Teprve časem se dozvíme, budou-li stát poblíž nová kasárna nebo půvabná vilová čtvrť, budeme-li moci chodit do zdejších lesů na houby. Jedna záhada nám ovšem zůstane nejspíše skryta natrvalo: totiž co radarová koule dělala v Pacifiku, mezi Filipínami a Latinskou Amerikou, na jaké radarové odpaliště byla napojena a kam měla mířit z těchto vzdálených končin raketová palba.
   Leckoho z nás v této souvislosti napadá spousta otázek a pochyb , a tak - co se základny týče, rozdělil se národ vedví. Reálný obraz tohoto dělení, který ledacos připomíná, raději ani neuvádím. Stačí, že na něm sedáváme s většími či menšími obtížemi většinou po ránu. Takto se totiž rozdělili i umělci, přičemž za stoupence základny promluvil v tisku cimrmanolog Ladislav Smoljak. Díky jeho zaměření se snad budeme moci i rozesmát. "Kdybych byl předseda vlády," pravil, neboť u nás může být
   premiérem vskutku každý, tedy jako šéf kabinetu "tak bych nikdy takovou věc nepustil do veřejného mínění." A dále se ptá: "Od kdy se vojenská stránka obrany státu posuzuje veřejnou diskusí? Dovedete si představit, že se třeba problém modernizace armády předloží k posouzení laikům a vypíše se o něm referendum?"
   Již tato představa, že by národ přistupoval ve věcech vážných i nevážných k referendu je přece totálně nesmyslná. Vždyť v posledním referendu, které se konalo mimo jiné i v Praze na Letné, bylo rozhodnuto už v čase "velkého cinku". Milionům lidí však nebyla předložena klasická otázka - copak bychom si vlastně přáli? Všichni společně jsme nemilovali Jakeše a Štěpána a ladění tehdejší komunistické strany vůbec. Pociťovali
   jsme stupeň značného zadostiučinění za srpen 1968. Jenomže další hrubý scénář, o němž jsme neměli ponětí, byl již dávno sepsán, vybráni byli i reprezentanti, přičemž některé ministry vybírali diletanti sami mezi sebou. Takže jaképak referendum,zejména hrozí-li zrovna teď nebezpečí, že by národ jako celek "vyběhl" úplně se všemi stranami všech barev. Což je věru otázka ze všech nejaktuálnější. Takže jsme nerozhodovali ani o účasti v Evropské unii, ani o své pozici v NATO, zejména když naivní Václav Havel v jednom okamžiku navrhoval rozpustit jak Varšavskou smlouvu, tak i Atlantickou alianci. Nedivme se tedy, že ani osadníci v Brdech nenacházejí nikde slyšení.
   Správně tedy podotkl Ladislav Smoljak, že "samozřejmě diskuse se může vést o čemkoli, ale ze strany vlády a vojenských odborníků by v tomhle případě mělo spíš jít jen o odpovědi na dotazy. Není možné předložit to obyvatelstvu k rozhodnutí." Vzpomeňte ostatně na volby europoslanců, které se konaly navzdory tomu, že jsme již měli v Bruselu exkluzivního eurokomisaře Vladimíra Špidlu, jenž propadl i českým politickým sítem. Škoda, že v Bruselu nezískala post také slavná pornoherečka Dolly Buster, která utržila jen na patnáct stovek hlasů. Ta by již svou vizáží zdaleka reprezentovala poměry na české politické scéně. Měli bychom si ji tedy pro budoucnost dále pěstovat a v pravé chvíli nasadit.
   Takže vrátíme-li se k Smoljakovým moudrostem, nedejme na názory "ulice". Smoljak sám pravil doslova: "Jak může někdo z nás, lidí z ulice, a já se nechci z toho davu vydělovat, mít takový přehled o mezinárodní politice, o záležitostech, na kterých jistě pracují generální štáby a tajné štáby", ale - dodejme - zejména naši intelektuální velikáni na poslaneckých a senátorských lavicích. Máme věru málokdy příležitost prověřit si jejich IQ, neboť toto panstvo se pro jistotu vyhýbá i tak neškodným televizním pořadům jako Krausovo "Uvolňování se." Ostatně stačí, připomeneme-li si, že se bývalého ministra kultury, jinak člena poslaneckého podvýboru pro heraldiku a vlajky, pana Jandáka zeptali na velmi snadné otázky. Jako v pohádkách šlo o otázky tři: maďarskou vlajku prohlásil za bulharskou, u kubánské, která visí na každé protikubánské demonstraci, ovšem nezaváhal. A co se anglické týče, zeptal se opatrně: "Švýcarsko?" Když se nedočkal souhlasu, rezolutně dodal: "Ne? Tak to není žádná vlajka". Což byla ještě lepší odpověď než výrok modrého kolegy Josefa Ježka, který poznamenal: "Kypr, něco v Africe, bavorská vlajka?" Přitom ovšem není ani dvakrát nutné poslance zpovídat - již jejich vizáž je dostatečně výmluvným dokladem o intelektuální výbavě našich zákonodárných sborů. (Ovšem až na výjimky, které jsou věru nepatrné).
   Takže těmto velmistrům by nejraději Ladislav Smoljak svěřil hlasování o budoucnosti vůbec a o radaru zvlášť.Netřeba, milý Cimrmane, již se stalo, a nespolehlivá pakáž, která až na dvacítku potentátů za celé volební období většinou ani nepromluví, vydala svědectví o své kvalitě již dávno, pradávno.
   Když se již dožadujeme znalců, dovolím si připomenout humornou historku. NATO si krátce po explozi v Čechách, kdy jsme náleželi ještě k východní varšavské partě, vybralo experta na sdělovací prostředky. Zajistilo mu konzultace v zahraničních radách pro média, ve sněmovnách, s právníky, a otevřelo mu cestu do vyspělého západního světa. Z velkých západních států nescházel jediný, Ameriku nevyjímaje. Výsledkem byla rozsáhlá studie, kterou bruselské atlantické centrum přijalo jako kvalifikovanou studii "akademické úrovně". Následně tento pracovník zpracoval z píle ještě zákon o médiích v neparagrafovaném znění. Až na jednoho poslance nejmenované strany toto
   dílo nikoho nezajímalo. Oficiální zákon, který dodnes platí, se naopak rodil v alkoholovém oparu a v prostředí, v němž je každý jazyk (a snad i čeština) mluvou vyloženě cizí.
   Dejme tedy na Smoljaka, a pokud se nevyjádřil kdysi již sám Cimrman, nechme promluvit naše skutečné znalce všeho a ničeho.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]