V posledním desetiletí dostala Praha mnoho zcela nových atrakcí, které jsou povšechně brány jako součást kulturního rozvoje hlavního města, třebas v nejednom případě slouží spíše k prohloubení úpadku vzdělanostních, emocionálních a estetických potencí běžného konzumenta. Stačí se projít větší částí programu mnoha nových multikin, nabídkou videopůjčoven či některých hudebních a zábavních klubů, nemluvě o finančně náročnějších možnostech "kulturního" a fyskulturního vyžití, cudně přikrytých nocí.
   K tomu nesporně cennému patří nové galerie a výstavní síně s jedinečnými projekty a expozicemi, pozoruhodná kultivace prodeje knih v moderních a důstojných prostorách, nadšená a nijak výnosná práce průbojných divadelních souborů.
   Jeden z nesporně kulturních počinů je starý právě deset let. V Praze tehdy otevřeli nové divadlo, v jehož budoucí slávu mohl věřit málokdo, vždyť to bylo v době, kdy některé scény zanikaly, a jiné obtížně zápasily s odlivem diváků. DEJVICKÉ DIVADLO navíc od začátku bylo divadlem, spravovaným nikoli magistrátem, ale jen jednou městskou částí, Prahou 6. Ta také na sebe vzala převážnou odpovědnost za jeho vybudování v roce 1992, za jeho financování i za jeho rozsáhlou přestavbu před koncem loňské sezóny.
   Vyplatilo se! Divadlo, třebas nepatří k nejmenším v Praze, je o předprodejních dnech pravidelně obléháno davy zájemců, měsíční přehled představení u vstupu je vždy zcela polepen páskami s nápisem Vyprodáno. Přitom v Dejvickém divadle dnes působí už druhý stálý soubor, ten první - s uměleckým šéfem Janem Bornou - tu pobyl čtyři roky a po té slavil po šest sezón nemalé úspěchy v Divadle v Dlouhé, plný rozjezd té sedmé mu zkomplikoval srpnový vodní živel. Od počátku sezóny 1996/97 v Dejvickém divadle působí soubor tehdejších studentů 3. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, vedený jejich ročníkovým pedagogem Miroslavem Krobotem, který dal víře ve svůj kolektiv přednost před jistotou místa režiséra Národního divadla. V dalších sezónách soubor ještě doplnily nové výrazné herecké osobnosti.
   Proč je divadlo tak úspěšné? Nesporný podíl na tom má dramaturgie, která rovným dílem dělí svůj zájem na divadelní klasiku včetně starořecké, shakespearovské či čechovovské, na tvorbu 19. a 20. století propojenou s různými uměleckými směry a proudy i na produkci domácí, snažící se reflektovat situaci člověka uprostřed současných odcizujících mechanismů a stereotypů. Stranou pak nemohou zůstat pohádky, kde protagonisté mohou projevit i další své dovednosti, související s jejich loutkohereckou průpravou.
   Desáté výročí divadlo oslavilo i malou přehlídkou svých úspěšných inscenací - derniérou Revizora a představením Oblomova. Revizor hostujícího režiséra Sergeje Fedotova se svým výbojně satirickým průnikem do aktuální reality stal v roce 1998 skutečnou divadelní událostí, Chlestakov Martina Myšičky a hejtman Ivana Trojana pro diváka nezapomenutelnými rolemi. A Oblomov byl zatím pro divadlo úspěch největší. Za dramatizaci Gončarovova románu, přeloženého Prokopem Voskovcem, obdržel Miroslav Krobot Cenu Nadace Český literární fond, herec Ivan Trojan za hlavní roli získal Cenu Thálie 2000. A poslední ocenění by plným právem mohlo patřit i Lence Krobotové coby Olze Sergejevně Ilinské, hostujícímu Jiřímu Macháčkovi (Alexej Nikolajevič Alexejev) či Davidu Novotnému (role Micheje Andrejiče Tarantěva) a jistě i dalším skvělým osobnostem souboru.
   Pozoruhodnou dekádu jubilující scény přibližuje publikace DEJVICKÉ DIVADLO - DESET LET, která v leckom z nás oživí vzpomínky na všechna ta krásná představení.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]