EDOARDO SANGUINETI

Balada větrná

Apoštol usazený na stolici ve Vatikánu
trojitou tiáru nesundá z hlavy:
rohatého anděla den co den slaví
nejinak než jeho kostelník však odejde v Pánu:
až si odmodlí hříchy a odpustí všem viny
odnese si ho vítr o síle desíti metrů za vteřinu:

Mocný král nařídí v paláci obílit stěny
a rudou krví náměstí spláchnout nechá:
z války do války bez oddechu spěchá
zemře však smrtí svého vojáka beze jména:
až v posledním tažení polkne poslední slinu
odnese si ho vítr o síle sto metrů za vteřinu:

Na hraní baron medvěda má a má i býka
prací cizích rukou sytí se horem dolem
zelenými bankovkami nepřestává cpát si vole
zemře však smrtí obyčejného smrtelníka:
až místo zlata bude mít ve chřtánu hlínu
odnese si ho vítr o síle tisíce metrů za vteřinu:

Kdo hlasitě hlásá a co nejzvučněji zvučí
a malby maluje a sochy ostošet sochá:
slávu chce veškerou nestačí mu jí trocha
na smrtelné posteli jako každý druhý skučí:
z vlastní slávy se mu rázem stane sláva cizí
tělo se rozpadne a paměť z něho zmizí:

Jeden za druhým v reji a zle a vztekle
k černé díře vydáte se, nebude zbytí:
čím víc tu zanecháš, tím větší strast cítíš
tím hlouběji pod zemi uvízneš v pekle:
zatímco my jak dechnutí lehcí jako bludičky
na zemi budeme tančit šťastni navždycky



Jan Sanders van Hemessen

To děvče, něžné ale robustní, co po mně stříká a krápe a plivá
na mne kapky mléka z bradavky na levém ňadru, hned nad mou naříkavou violou
(ani teď se na mne ale nepodívá) mi snad co žiji nedá pokoj
s těmi svými copánky (a s tím věncem, trčí z něj jak listy, na hlavě,
jako hřebínek) jen aby si na mne mohla sáhnout:
a teď se jí to povedlo
a já musil přerušit svůj žalostný
koncert v přírodě): odkládám smyčec na zem: a teď už je pozdě:
(určitě má ty nejlepší úmyslu): (je tu však ten odporný pastýř,
kymácí se ve větru,
dole, vzadu, a možná mi dává znamení, volá na mne): slyším
pleskat bázlivé kapky té živé trpké kyšky: (pak už kde nic tu nic):



Rembrandt van Rijn

Jmenuji se Arris: proslul jsem coby zločinec: (a byl jsem svého času
se vším důrazem popraven): (a posléze vůbec ne špatně recyklován):
po turistovi, co je connaisseur
a s očima dokořán si vychutnává můj zpuchřelý úd (který však,
běda mi, vypadá jako zabalená plastická protéza) nepožaduji,
aby s vědomým a předem spočítaným zprzněním mě tiché mrtvoly měl
soucit nebo lítost: mně
jednou provždy postačí k útěše to, co utkvělo v očích
těch pohledně pózujících pánů: (zaraženého a pošetilého, rozpačitého
a zvědavého,
a zhnuseného, roztržitého i úzkostného): děkuji pochopitelně doktoru Tulpovi
za jeho pamětihodnou lekci i za obezřetnou a srdečnou gestikulaci):
vive et vale



Johannes Vermeer

je sedm deset, aspoň na hodinách (už to vím, je to schiedamská brána
a brána v Rotterdamu):
(dnes v noci nejspíš začalo pršet):
a teď si najdu nějaké drobné figury
v modrém a písek v růžové: (snědl jsem nedovařené brambory) a teď hledám
kousíček zdi ve žluté, se stříškou: nesvedu rozpoznat oblohu, je příliš
rozlehlá: (a teď už vím, že mám smrt na jazyku): et c'est ainsi que
jaurais du t'ecrire

Přeložil ZDENĚK FRÝBORT





FRANTIŠEK UHER

Ohrožený dům

a to je ta krásná země
zaprodaná na povel
do bezmoci zavlečená
vydaná napospas supům

je temně
spodní vody ohrožují dům
vymýtit plevel
nebude snadné



Úvaha o svobodě

SVOBODA KTERÁ NENÍ I TVÁ
SVOBODA
NENÍ SVOBODA
napsal básník Erich Fried

a není co dodat
mnohým jsou odpírána
mnohá práva

proto se necítím svobodný



Poznání

já tady
ty tam
já tam
ty tady

každý sám
nese trám
každý sám
bortí valy

pevné valy
které nám
uplavaly



Vzdálenost

jak žít
na bitevním poli
jak žít a nevýt

tolik ran a soli
tolik nahých polí
tolik trýzní bolí

a zda od věků
měl tak daleko
člověk k člověku



U dna

voda je chladná

plaveme po proudu
plaveme po proudu
plaveme po proudu

ale až u dna



Pouštní cesta

chtěli mluvit
slyšeli: mlčte

chtěli mlčet
slyšeli: křičte

začali křičet
zasypali jim ústa

a noc zrála pustá
jak pouštní cesta



Ztroskotání

okolo zástupy proudí
po nikom průkazné stopy
někdo mlčí někdo loudí

město je záchrannou lodí
odplouváme ve stresu

město je záchrannou lodí
za úsvitu se potopí
u nejbližšího útesu



Náhle

mnohé neznámé melodie
jsou nám náhle blízké

jako lidé
které jsme nikde
nepotkali



Přizpůsobování

tma je na postupu
platí zákaz vstupu
odtamtud sem
a odtud tam

všechno je
zapovězeno

přenášení židlí
přenášení stolů
používání židlí
používání stolů

žádné řeči tečka

učme se výt
jako vlčí smečka



Sečny a tečny

láká půvab sličných slečen
dotyky sečen a tečen

vášnivou sirénou vlečen
spatřil kunu

potom celičkou noc svlečen
zdravil lunu



Modré pobřeží

nad hladinou náhlí ptáci
za obzor se hbitě ztrácí

plachý večer modř utrácí
křik a šepot křídel tichne

bílý člun se v dálce mihne
chlapec zmlkne děvče zjihne



Kvetoucí déšť

ulicemi se toulá déšť
klepe na dveře a okna
mostům na žebra
neprosí nežebrá

strážník ho vezme
na ramena

za promoklého rána
až půjde domů
vloží ho na ramena
kvetoucích stromů

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]