Nástřel, jak říká Slovník spisovného jazyka českého, je buď, a to pro myslivce, místem, kde stála zvěř v okamžiku, kdy na ni bylo střeleno, nebo, a to pro sportovce, částí nastřelování, neboli upravování technického stavu střelné zbraně.
   Pokud p. Topolánek zůstane v politice, připojí se k uvedeným dvěma úzům ještě i úzus politicko-symbolický. Dvakrát totiž tohoto výrazu ve vší samozřejmosti použil při svém nedělním výkladu v ČT. Dokonce jej upřesnil do podoby první nástřel, a je-li první, přijde po něm i druhý... dokud není zasažen cíl nebo zbraň dovedena k plné funkčnosti.
   Je to ovšem v politice výraz obdivuhodně nezvyklý a Sigmund Freud by nad ním zajásal, protože tak vábná příležitost k rozvinutí své teorie se mu jen málokdy naskytla. Nastřeluje se puška a puška je (stejně jako dejme tomu nůž a víc než nůž) symbolem mužského přirození a střelba tudíž symbolem jeho použití. Poprvé, podruhé, potřetí... Cíl, který je třeba zasáhnout je jasný, stejně jako nástroj. Podvědomí je prostě nezvladatelná mrška a proniká do jazyka, zrovna když se to nejmíň hodí.
   Nemáme právo situaci poskytovat konkrétnější interpretaci, návštěva u psychoanalytika by možná ale byla na místě.
   Že by se z erotiky mohla stát politika? Namísto jelena by stál na pasece Paroubek. Pak by tu zase ale byly ty parohy... Kam si je pověsit? Zkrátka, necháme to na psychoanalytikovi. Jen tu návštěvu u něho aby snad p. Topolánek už dlouho neodkládal!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]