„Víte, pane redaktore, když se jedná o speed-dating, tak performer tuto performance řídí vlastně jako takovou ready-made situaci.“ I takovou větu bylo možno zaslechnout při jednom nedávném sobotním pořadu kulturního pořadu v rámci ranních zpráv rozhlasové stanice Česko. O co asi šlo? Mělo by to zřejmě vysvětlit pokračování dialogu reportéra s dotyčným: „Může se to všechno jevit jako něco čistě efemérní, ale jak nám ukazuje feedback, tak celá ta perfomance tvoří komplementární vztah mezi dvěma objektama, nebo je vymezená dvěma událostma.“
   Tak přesně takovou vynikající češtinou vládnou někteří „performeři“, a bez jediného přerušení nebo výtky ji klidně připouští přítomný reportér v terénu a pak i odpovědný redaktor před vysíláním.
   Jen na vysvětlenou. V tomto případě šlo o reportáž o rychlém seznamování mladých lidí v různém prostředí, jako například na petřínské hvězdárně nebo v nějakých krasových jeskyních. A právě této akci se říká speed-dating - tedy zřejmě něco na způsob hbité výměny údajů v zájmu rychlého seznámení.
   Dotyčný jazykový ekvilibrista chce být určitě světový, a proto samozřejmě nemůže říci, že jde o „představení“, ale musí vyslovit anglické performance. Z toho mu pak „logicky“ vychází i výraz performer, což je tedy „účinkující“.
   K těm dalším bonbónkům už jen krátce: náš člověk neumí nebo prostě jen nechce namísto ready-made situace jednoduše říct „běžná“ nebo „obyčejná situace“; zrovna tak je tomu s dalšími výrazy efemérní (pomíjivý), feedback (zpětná vazba) či komplementární (vzájemně se doplňující). A mimo diskusi je samozřejmě jeho rodná čeština s perlami ve tvaru objektama a událostma.
   Co k tomu dodat? Nic proti cizím jazykům, nic proti angličtině. Naopak! Učme se cizím jazykům! Učme se angličtině! Jazyku světové kultury, kterým psal Shakespeare, Charles Dickens, Jack London a Ernest Hemingway. Ale chraňme naši češtinu před zbytečným zanášením nepatřičnými výrazy z angličtiny nebo dokonce z její americké podoby! Nejde přitom jen o vyloženě převzatá slovíčka, nýbrž i o celé frazeologické výrazy, které jsou k nám zanášeny právě z angličtiny. Všimněme si, jak často různí manažeři, ale i politici, kteří vystupují ve sdělovacích prostředcích, poučují své diváky, posluchače nebo čtenáře větami jako například „v jakém časovém horizontu...“, když lze přece jasně a krátce říci „dokdy...?“ Anebo taková za uši tahající fráze „deklarovali jsme ochotu spolupracovat“, místo „jsme ochotni spolupracovat,“ či výrok „je třeba navrhnout uskutečnění jednání...“ místo „navrhuji jednání...“ A za nošení dříví do lesa by jistě bylo možno označit i nechvalně rozšířené používání předložky „o“ tam, kde rozhodně být nemá. Opět jde o bezmyšlenkovitého přebírání anglického „about“ (o, ohledně, kolem atd.). Připomeňme si, jak často se nyní u nás naprosto nevhodně spojuje sloveso „je“ s touto předložkou „o“ například v reklamách, že „sport je o přátelství“, nebo že „úspěch je o penězích uložených v té či oné bance“ a podobně.
   A hlavně, nechtějme být stále „in“. Vždyť tato jinak běžně užívaná anglickou předložka „v“ nebo „ve“ se již stala módou v mluvě některých našich rozhlasových a televizních moderátorů k vyjádření zasvěcenosti, zařazenosti k nějaké kastě. Žel, ke kastě primitivních snobů.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]