TAŤÁNA KRÁLOVÁ
Hlas
Nejdřív byl hlas a táhl sítí
můj dotek k tobě do dálky,
ty jsi mi z oken schránky svítil
žlutým signálem obálky.

Potom v kajutě živých duší
zhasli a zamkli spiklenci.
A co ten hlas, co zní mi v uších?
Je na mé vlastní frekvenci?

Že by se táhl mezi časem?
Vlnami? Vzduchem? Mimoděk?
Slyším se mluvit stejným hlasem.
A z druhé strany: Tady vděk!

Všechno jde, když se chce
Jenom si neklást těžké podmínky.
Jen když se lehké nitky protnout v osnově,
zpevnit je uzlem.
Copak jsem to chtěla?
Hýčkat tě celým kapesníkem duše
a jenom šrámy čistit cípkem těla.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]