MICHAL ČERNÍK
Tuto zemi jsem zdědil
Tuto zemi jsem zdědil
a patří nám všem
Stal jsem se její odpovědí
dala mi slovo - svůj šém
Dala mi domov to posvátné místo
od něhož měřím každou dálku a snění
Tráva odtud roste až k moři
a moře tu není
Odtud se chodí pro štěstí
Od domu žádám jen
aby byl domovem
když srdce nemohu unésti
Otisky
Roky zde na stůl odkládáme ruce
Kdo ti je zahřeje rukama svýma?
Po létech ve zdi zaslechneme srdce
a slova dozrála jak hrozny vína
I potmě sáhneme u dveří na kliku
do zámku strčíme ten správný klíč
V předsíni vyhnem se botníku
který je dávno pryč
Otisky prstů na každém předmětu
usvědčují nás že jsme tu
Berem je do rukou a tak skrze ně
dotýkáme se vzájemně
Lžičkou zacinkáš na sklenici
vyvoláš rodinu tu svatou trojici
Krajina kolem Řípu
Kamkoliv tu půjdeš do polí
projdeš gotikou topolů barokem lip
Kdekoliv se rozhlédneš po okolí
uvidíš Říp
Ten pecen chleba jež se nepřejí
je vyklopený z dlaně pánaboha
a těhotná země země těhotná nadějí
věrně se ti položí k nohám
Neuslyšíš chorál dávných dob
z tvých šlépějí už pověst nevyrůstá
jen slova zamlčená slova bez ozdob
ti rozpářou ústa
Čechy
I v cizí zemi ptáci zpívají stejně
ale jen tady zpívají pro mne
I v cizí zemi stromy šumí stejně
ale jen tady jim rozumím
I v cizí zemi je nebe stejné
mým životem však podrůstá jen tady
Jen tady svými kroky podpisuji
smlouvu se zemí
Ty cesty po kterých chodím
zlobou nezarostou s vámi nezabloudí
Ta řeč jíž mne nikdo nezbaví
je i vaším osudem
Šumění
Stromy dejte mi
šumění větru
mezi větvemi
Až stínem stromu
bude můj stín
taky se rozšumím
Snil jsem
Snil jsem a možná víc nežli jiní
bůh ví že jsem se tím neprovinil
Nemyslím si že je marné snění
ač nedojde k svému naplnění
Třeba pro to smysluplné málo
jinak by mi srdce okoralo
Sražte mne nebesa!
Pohřbil jsem podzim a teď sám
nad hlavou nesu si křížky vran
Tichý vzdor říká mi ne a ne
v pokoře před nikým nepokleknu
mraky však které mám do čela vražené
před tebou země má smeknu
Jen tobě budu se klanět dál
abych si do hrstě nabíral hlínu
abych ti kopřivy vytrhal
abych se sklonil pro květinu
Sražte mne nebesa sražte mne navěky
kdybych se klaněl tak poddansky před někým!
JAROSLAVA ČERNÁ
Podzim
Podzim je dobou lesa a podhoubí
vzpomínkou vůně na letní plody
Blysknavé blondýny zoraly bleskem
poslední brázdy čar
Déšť padá na zrno
Podzimní písně nevzletí
Draci jsou v oblacích
nic už se nestane
Pavouci utkaní z perel a mrazu
odlétli na stříbrech zčernalých roklí
Modravé soumraky zmrzlými prsty
rdousí a drtí
V ohni a ledu
skomírá rodí se
světový pád
VLADIMÍR LINKOV
Autocenzura
Hlásí se ve mně
autocenzor:
"Chceš moje služby?"
Říkám mu:
"Už konečně
drž hubu!"
Autocenzor
Senát, prezident, vláda
autocenzor L...... Vláďa
JAR
Co říkají historici událostem dneška?
"Co se děje, to se děje, škoda, kdo to zmešká!
Až my půjdem do důchodu, vyjde nové dílo,
o dnešku zas dozvíme se, že to jinak bylo."
Metodická otázka:
Když se situace mění,
rozhodnout se lehké není,
zdali čekat za pecí,
či zas kabát převléci.
BLAGA DIMITROVOVÁ
Bez
Celý život se učím žít
bez bázně - s důstojností,
bez nářku - s mlčením,
bez opiátů - s bolestí,
bez prášků - s nespavostí,
bez druha - se samotou.
Jen bez jediného žít ještě nedovedu -
bez vzduchu.
Tomu smrt mě teprve naučí.
Přeložil O. F. BABLER
Lyrickou poezií (česky např. výbor Svět mnohorozměrný), autobiografickými, protiválečnými a lyricko-filozofickými romány (Cesta k sobě, Objížďka, Poslední soud, Lavina, Tvář atd.) s dominující mravní zodpovědností člověka se v Bulharsku i v zahraničí proslavila Blaga Dimitrovová, viceprezidentka Bulharska v letech 1999-93. Nedávno oslavila osmdesáté narozeniny.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)