EDOARDO SANGUINETI
Balada větrná
Apoštol usazený na stolici ve Vatikánu
trojitou tiáru nesundá z hlavy:
rohatého anděla den co den slaví
nejinak než jeho kostelník však odejde v Pánu:
až si odmodlí hříchy a odpustí všem viny
odnese si ho vítr o síle desíti metrů za vteřinu:
Mocný král nařídí v paláci obílit stěny
a rudou krví náměstí spláchnout nechá:
z války do války bez oddechu spěchá
zemře však smrtí svého vojáka beze jména:
až v posledním tažení polkne poslední slinu
odnese si ho vítr o síle sto metrů za vteřinu:
Na hraní baron medvěda má a má i býka
prací cizích rukou sytí se horem dolem
zelenými bankovkami nepřestává cpát si vole
zemře však smrtí obyčejného smrtelníka:
až místo zlata bude mít ve chřtánu hlínu
odnese si ho vítr o síle tisíce metrů za vteřinu:
Kdo hlasitě hlásá a co nejzvučněji zvučí
a malby maluje a sochy ostošet sochá:
slávu chce veškerou nestačí mu jí trocha
na smrtelné posteli jako každý druhý skučí:
z vlastní slávy se mu rázem stane sláva cizí
tělo se rozpadne a paměť z něho zmizí:
Jeden za druhým v reji a zle a vztekle
k černé díře vydáte se, nebude zbytí:
čím víc tu zanecháš, tím větší strast cítíš
tím hlouběji pod zemi uvízneš v pekle:
zatímco my jak dechnutí lehcí jako bludičky
na zemi budeme tančit šťastni navždycky
Jan Sanders van Hemessen
To děvče, něžné ale robustní, co po mně stříká a krápe a plivá
na mne kapky mléka z bradavky na levém ňadru, hned nad mou naříkavou violou
(ani teď se na mne ale nepodívá) mi snad co žiji nedá pokoj
s těmi svými copánky (a s tím věncem, trčí z něj jak listy, na hlavě,
jako hřebínek) jen aby si na mne mohla sáhnout:
a teď se jí to povedlo
a já musil přerušit svůj žalostný
koncert v přírodě): odkládám smyčec na zem: a teď už je pozdě:
(určitě má ty nejlepší úmyslu): (je tu však ten odporný pastýř,
kymácí se ve větru,
dole, vzadu, a možná mi dává znamení, volá na mne): slyším
pleskat bázlivé kapky té živé trpké kyšky: (pak už kde nic tu nic):
Rembrandt van Rijn
Jmenuji se Arris: proslul jsem coby zločinec: (a byl jsem svého času
se vším důrazem popraven): (a posléze vůbec ne špatně recyklován):
po turistovi, co je connaisseur
a s očima dokořán si vychutnává můj zpuchřelý úd (který však,
běda mi, vypadá jako zabalená plastická protéza) nepožaduji,
aby s vědomým a předem spočítaným zprzněním mě tiché mrtvoly měl
soucit nebo lítost: mně
jednou provždy postačí k útěše to, co utkvělo v očích
těch pohledně pózujících pánů: (zaraženého a pošetilého, rozpačitého
a zvědavého,
a zhnuseného, roztržitého i úzkostného): děkuji pochopitelně doktoru Tulpovi
za jeho pamětihodnou lekci i za obezřetnou a srdečnou gestikulaci):
vive et vale
Johannes Vermeer
je sedm deset, aspoň na hodinách (už to vím, je to schiedamská brána
a brána v Rotterdamu):
(dnes v noci nejspíš začalo pršet):
a teď si najdu nějaké drobné figury
v modrém a písek v růžové: (snědl jsem nedovařené brambory) a teď hledám
kousíček zdi ve žluté, se stříškou: nesvedu rozpoznat oblohu, je příliš
rozlehlá: (a teď už vím, že mám smrt na jazyku): et c'est ainsi que
jaurais du t'ecrire
Přeložil ZDENĚK FRÝBORT
FRANTIŠEK UHER
Ohrožený dům
a to je ta krásná země
zaprodaná na povel
do bezmoci zavlečená
vydaná napospas supům
je temně
spodní vody ohrožují dům
vymýtit plevel
nebude snadné
Úvaha o svobodě
SVOBODA KTERÁ NENÍ I TVÁ
SVOBODA
NENÍ SVOBODA
napsal básník Erich Fried
a není co dodat
mnohým jsou odpírána
mnohá práva
proto se necítím svobodný
Poznání
já tady
ty tam
já tam
ty tady
každý sám
nese trám
každý sám
bortí valy
pevné valy
které nám
uplavaly
Vzdálenost
jak žít
na bitevním poli
jak žít a nevýt
tolik ran a soli
tolik nahých polí
tolik trýzní bolí
a zda od věků
měl tak daleko
člověk k člověku
U dna
voda je chladná
plaveme po proudu
plaveme po proudu
plaveme po proudu
ale až u dna
Pouštní cesta
chtěli mluvit
slyšeli: mlčte
chtěli mlčet
slyšeli: křičte
začali křičet
zasypali jim ústa
a noc zrála pustá
jak pouštní cesta
Ztroskotání
okolo zástupy proudí
po nikom průkazné stopy
někdo mlčí někdo loudí
město je záchrannou lodí
odplouváme ve stresu
město je záchrannou lodí
za úsvitu se potopí
u nejbližšího útesu
Náhle
mnohé neznámé melodie
jsou nám náhle blízké
jako lidé
které jsme nikde
nepotkali
Přizpůsobování
tma je na postupu
platí zákaz vstupu
odtamtud sem
a odtud tam
všechno je
zapovězeno
přenášení židlí
přenášení stolů
používání židlí
používání stolů
žádné řeči tečka
učme se výt
jako vlčí smečka
Sečny a tečny
láká půvab sličných slečen
dotyky sečen a tečen
vášnivou sirénou vlečen
spatřil kunu
potom celičkou noc svlečen
zdravil lunu
Modré pobřeží
nad hladinou náhlí ptáci
za obzor se hbitě ztrácí
plachý večer modř utrácí
křik a šepot křídel tichne
bílý člun se v dálce mihne
chlapec zmlkne děvče zjihne
Kvetoucí déšť
ulicemi se toulá déšť
klepe na dveře a okna
mostům na žebra
neprosí nežebrá
strážník ho vezme
na ramena
za promoklého rána
až půjde domů
vloží ho na ramena
kvetoucích stromů
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)